Ano

Řekne-li se skautský tábor, velké většině se určitě vybaví nástup jako jedna z jeho nepostradatelných částí. Ta většina také zpravidla bere nástup jako automatickou součást tábora a nepřemýšlí o tom, proč se to tak dělá – prostě se to tak vždycky dělalo a hotovo. Já si dovolím zamyslet se nad tím, proč je vlastně dobré nástupy dělat. Nástupy jsou potřeba. Skauting vnímám mimo jiné jako hnutí vychovávající k životu s určitým řádem, pravidly. Od těch malých pravidel pro jeden den tábora až po pravidla a organizaci celého života.

Nástup má kromě organizačně-technické funkce nesporně i funkci výchovnou. Nutí nás respektovat určitý řád a pravidla. Vezmu-li si krátké kalhoty, musím vydržet to, že mě štípou mušky a komáři, když zrovna stojím v pozoru, i když je to pro mě trochu nepohodlné. Nutí nás vzdát čest symbolu naší vlasti. Nutí nás respektovat autoritu – toho, kdo nástupu velí, vůdce oddílu, vůdce tábora. Nástup je zároveň i místem setkání společenství – celého tábora. Každý má možnost setkat se s každým.

Až při přemýšlení o tomto článku mě vlastně napadlo, jak naše nástupy symbolicky propojují všechny základní historické prameny, z nichž náš skauting čerpá: Baden-Powellovu polovojenskou výchovu (jasněji než vojenskou organizací a povely „Pozor! – K vlajce hleď! – Pohov! – Rozchod!“ ten řád a systém asi nejde ukázat), Setonovu lesní moudrost coby zaseknutí sekery do špalku na znamení započaté práce a její vyndání na znamení konce pracovního dne i Svojsíkovu snahu tvořit český skauting jako vlastenecký spolek. Jak jinak prezentovat vlastenectví v tom pozitivním smyslu slova než jako projevení úcty naší státní vlajce, reprezentující naši vlast?

Jako činovník jsem měl možnost zažít nástupy v řadě různých oddílů, středisek či vzdělávacích kurzů. Byly značně odlišné – některé vojensky řízné, jiné civilní, uvolněné. Ale všude se nástup jako součást programu vyskytoval a tyhle tři prvky měly společné všechny do jednoho.

Je podle mě správné, že nás nástup do něčeho „nutí“. Podle mého mínění je dobré umět se v některých situacích podřídit řádu, kolektivu, pravidlům. Bez nich by byla anarchie a skupina lidí by nemohla fungovat. V naší společnosti tyto hodnoty v současnosti mizejí. Skauting by měl dopřát jejich rozvoji určitý prostor. A v tom nám může pomoci i nástup.

Ivana Moravcová

Vůdkyně dívčího oddílu Žabky Třeboň.

Ne

U nás v oddíle nástupy děláme, i když už možná odešli ti poslední, kteří si pamatovali, proč se zasekává sekera do špalku, který den se počítá jako táborový, proč se nikdo nesmí dotknout stožáru, jestli se kroj nosí ráno, nebo večer, kdy se zpívá jaká hymna nebo kdy si vzít kroj.

V tom vidím asi ten největší problém s nástupy, protože je to jeden z rituálů, který se často přenáší mezi generacemi v oddíle ve své přeformalizované podobě, aniž by členové chápali význam jednotlivých částí, ale i nástupu jako celku. Také vedoucí mohou často tápat a udržovat vše, protože se to tak přece dělalo vždycky.

Nástup chápu jako relikt z prvorepublikové tradice, kdy v sobě skauting snoubil vlastenectví a vojenský původ organizace a možná se od té doby nezměnil. Tenkrát mohl být vhodným výchovným prostředkem, ale stejně jako u morseovky je třeba se zamýšlet, proč dané věci děláme, čeho tím chceme dosáhnout a zda je daná forma ta nejlepší a nejefektivnější. Často zbyl pocit nadřazenosti vedoucích, podřízenosti dětí, striktnost jednotlivých kroků, velitelské řízení, vyhlašování odměn a trestů atd.

Není možné místo v oddělených řadách stát promíchaně v kruhu? Jak moc se mají do nástupu zapojovat děti a jak moc je to jen informační okénko vedoucích? Jaký význam mají jednotlivé kroky z pohledu dětí a vedoucích? Proč se vytahuje státní vlajka a musí to být na otevřeném prostoru, jako je „náměstíčko“? Existuje nějaká „správná“ oficiální forma nástupu, která by měla být mezi skautskými oddíly striktně používána?

My u nástupů zatím zůstaneme. Trochu ze zvyku, trochu kvůli tomu, že dobře rytmizuje den a celý oddíl se ráno a večer setká. Zároveň je to pro nás prostředek, který učí děti úctě k vlasti a vlajce, což slibují ve skautském slibu. A to je pro mne důležité. Stejně jako možnost všech zapojit se do nástupu a dostat prostor vyjádřit se, bez rozdílu jejich postavení. Je věc vedení oddílu, jak to cítí. Nemyslím, že by nástupy musely být v oddílech nutné, stejně jako nějaká předepsaná norma, kromě té, která přísluší k zacházení se státním symbolem. Skauting je o sdílení hodnot a ne nutně forem.

A co myslíte vy? Diskutujte v debatě na naší stránce facebook.com/CasopisSkauting, kde otázku nástupů rovněž otevíráme!