Milostné vztahy v oddíle

„Milenci se milujou, milenci se milujou!“ ozývá se ze stanu, kde se právě sedmiletá Vážka chytila za ruku s osmiletým Lvíčetem. Když půjdete okolo, trochu se usmějete téhle dětské lásce a nejspíš půjdete dál řešit svoje věci.

Co kdyby ale Vážka s Lvíčetem byli o patnáct let starší? Nejspíš už by se neozývaly dětské hlásky ze stanu, naopak byste mohli za stanem zaslechnout šeptem fráze jako „Oni jsou fakt spolu, jo?“ a „Tak chodí spolu, nebo ne?“ či „Úplně klidně se líbaj před dětma, někdo by jim to měl zakázat!“

A co teprve, kdyby Lvíče nebyl blonďatý chlapeček ale hnědovlasá slečna, stejně jako Vážka. Možná by následovaly věty typu „Já jsem si vždycky myslela, že jsou nějaký divný!“ případně „To maj nějaký zmatený období nebo co…“ a v nejhorší verzi i „Fuj, to je nechutný, voni jsou jako teplý?!“

Oni dva… a oddíl

Ať se jedná o jakékoliv milostné vztahy, mají často jednotlivci i oddíly určité problémy je přijímat a pracovat s nimi.

V případě nevinných dětských lásek je opravdu většinou ještě možné se nad tím jen usmát. Se staršími dětmi už to může být složitější, jejich problémy nabývají většího rázu, své lásky a vztahy víc prožívají, někdy je potřeba i náš zásah. Většinou se ale nestává, aby Vážka odcházela z oddílu, protože s ní Lvíče nemluví. Když si ale někdo z roverů nebo vedoucích přivede „tu svou“ nebo „toho svého,“ často řeší i další aspekty vztahu. Přichází otázky jako třeba jak se chovat před dětmi, co všechno si k sobě můžou dovolit nebo jak to vypadá před rodiči dětí. Můžeme se na výletě držet za ruce? Spát spolu ve stanu? A můžeme si dát v blízkosti dětí pusu? Jenom na tvář nebo i polibek?

Už je běžnou praxí, že s dětmi, přiměřeně jejich věku, vedeme na tato témata debaty, připravujeme pro ně tematický program o vztazích, dospívání, genderových rolích a podobně. Dokonce mají podobné aktivity zakomponované ve stezkách.

I když jde ale o dospělé lidi, pro které už menstruace nebo antikoncepce opravdu není žádnou neznámou, debata mezi vedoucími na téma „vztahy v oddíle“ také není úplně od věci. Je dobré věnovat čas tomu, aby se vedoucí dohodli například právě na tom, jak moc důvěrně se k sobě zamilovaná dvojice může chovat před dětmi a jak před ostatními členy oddílu (co se může zdát někomu normální, může být jinému nepříjemné). Nebo třeba na jaké akce a výlety můžou jet i partneři a které akce budou naopak „interní“ jen pro skauty z daného oddílu. Předejdete tak situaci, kdy se na výhradně družinovém výletě objeví ve vaší partě cizí člověk, který se s vámi vlastně moc nebaví, protože tu nikoho nezná a cítí se zde nesvůj.

Určitě je vhodné vztahy v oddíle neignorovat, naopak s nimi počítat a případně i cíleně pracovat. Když se někdo z vedoucích zamiluje a bude cítit, že pro jeho drahou polovičku není v oddíle místo, bude si muset pravděpodobně vybírat, komu věnuje svůj čas.

Skauti nebo partner?

Jistě není úplně lehké najít si čas na všechno a na všechny. Každý z nás už někdy určitě pocítil ten tlak, kdy si musí vybrat, s kým svůj čas stráví. Nejen že je stále plno skvělých akcí, koncertů, workshopů a podobných aktivit, na kterých přeci nemůžete chybět, ale je tu i mnoho lidí, kteří by vás také rádi někdy potkali. V životě nejsou jenom skauti, určitě by vás jednou za čas rádi viděli i rodiče, babička s dědou, občas byste chtěli zajít na akci se spolužáky, případně posedět s kamarády z kapely, atletiky nebo keramiky.

I přes velkou snahu stihnout všechno, má ale den jenom 24 hodin a někdy je potřeba i spát, jíst, pracovat nebo chodit do školy. A když si k tomu všemu ještě někoho najdete, nastává kromě krásného času zamilování i čas volení priorit, protože s ním nebo s ní chcete samozřejmě trávit co nejvíc času.

A v téhle situaci někdy nastává zlomové období, kdy se rozhodujete mezi skauty, kteří jsou pro vás sice jako druhá rodina, ale „žerou moc času“ a mezi vaší drahou polovičkou, která s vámi ten čas chce trávit co nejvíc a vy s ní samozřejmě také. Anebo se můžete „rozhodnout nerozhodovat“ a svou lásku seznámit se skauty, skauty s ní a najít pro ni mezi vámi místo. Kdo ví, když to vyjde, třeba se jednou také stane skautem a bude vaší velikou pomocí a oporou jak doma, tak v oddíle.

Potřebujeme kuchařku!

V našem středisku už zdomácněla věta „prosím tě, najdi si nějakou kuchařku“ od doby, kdy jsme marně sháněli někoho, kdo by nám vařil na táboře. Sice to nikdo nebral vážně a odpověď většinou zněla „najdi si jí sama“, ale určitě není špatná ta základní myšlenka, že i neskauti můžou být pro oddíl velkou pomocí.

I když se vaše slečna nebude zrovna hrnout do vedení dětí, třeba skvěle vaří, umí šít šátky nebo vlastní veliké auto, kterým může přivézt krosny na nádraží. Možná vám může domluvit zdarma prohlídku hradu, kde provádí nebo naučí děti stavět iglú. Kreativitě se meze nekladou, každý něco umí a může to naučit ostatní. Jde jen o správnou komunikaci jak s partnerem, tak v oddíle.

Na co se ještě připravit…

I když si myslíte, že jste otevření a připravení na všechno, můžete se mýlit. Kromě běžných vztahů v oddíle, se kterými každý tak nějak počítá, může totiž přijít i pro někoho méně, pro někoho více, nečekaná situace.

Představte si následující situaci. Máte přezdívku Kamzík a jste hlavním vedoucím chlapeckého oddílu. S vedením vám pomáhá Klíště, váš o pár let mladší kamarád. Jednou za vámi přijde po schůzce s tím, že by si chtěl o něčem důležitém promluvit. Je vidět, že se dost ostýchá a je hodně nervózní. Sednete si spolu před klubovnu na lavičku a pobídnete Klíštěte, aby řekl, co má na srdci. Nemůže najít správná slova, trochu zrudne, vám se začnou v hlavě honit nejhorší scénáře. Někomu se něco stalo? Klíště něco provedl, má nějaké problémy? Nakonec z něj vyleze, že se zamiloval.

„Aha. No jo, to se stává. A ona někoho má? V čem je problém?“ S úlevou odpovídáte. Ale Klíště je čím dál tím nervóznější. → „To ne, ale…je to hrozně těžký. Tak jo, řeknu ti to. Není to ona, ale on. Jmenuje se David. Nikdo o tom ještě neví, ale už jsem to potřeboval někomu říct.“ → Tak. A co si pomyslíte teď? Co Klíštěti odpovíte? Kouká na vás s velkou důvěrou, přesto velmi nejistý a čeká na reakci.

Několik účastníků loňského MiQuiku mělo možnost si podobnou situaci na vlastní kůži vyzkoušet, někdo v roli „Kamzíka“ jiní v roli „Klíštěte“. Můžete si takovou aktivitu vyzkoušet i u vás ve středisku s rovery a vedoucími. Mnoho z vás nejspíš zjistí, že tzv. comming out (ve smyslu „vyjít s barvou ven“) může být velmi nesnadný. Dotyčnému se honí hlavou otázky jako: Co když mě odsoudí? Řekne, že jsem úchyl? Zakáže mi vést děti? Nebude mi věřit? Co když to řekne rodičům? Prozradí to ostatním a vyhodí mě ze střediska? (I to se bohužel ještě někdy stává.) S přípravou této aktivity ve vašem středisku vám mohou pomoci skauti z odboru Skauting pro všechny ().

Tipy na nakládání se vztahy:

Udělejme preventivně program pro vedoucí, který pomůže otevřít diskuzi nad tímto tématem v oddíle.
Domluvme se na mantinelech, které budou páry na akcích dodržovat.
Rozdělme akce na uzavřené a otevřené pro nečleny oddílu, vyhneme se tak nepříjemným situacím.
Hledejme kompromisní řešení pro vedoucí s neskautským partnerem / partnerkou, aby se nově příchozí necítil přítěží.
Buďme otevření novým lidem z venčí. Apriori neodmítejme pomoc neskautských partnerů, nevíme, čím mohou přispět.
Neměli bychom zapomenout, že i v tomto jsme pro děti vzorem.
Snažme se být diskrétní a zvažme, které informace můžeme vypustit do oddílových tamtamů.
Konflikty ohledně vztahů mezi vedoucími řešme intenzivně a individuálně. Problém sám od sebe nezmizí a rozpory mezi vedoucími se mohou lehce přenášet mezi děti.
Nezapomínejme na trestněprávní hranici 15 let.

📖

Dětské lásky (Bára Pelclová – Brčko, Skauting, prosinec 2010)

Článek věnovaný tématu dětských vztahů v oddíle. Dozvíte se v něm jak děti vztahy prožívají v různých věkových kategoriích a jak toto téma s dětmi a rodiči probrat.