S nadsázkou můžeme říci, že dobrý skaut si v každé situaci dokáže zachovat vnitřní klid a ještě zvládne poskytnout oporu ostatním. K tomu je třeba odolnosti, tedy schopnosti nalézt ztracenou rovnováhu, pokud nás vnější či vnitřní tlak rozhodí.
Pro ilustraci si představme, co se stane, když se při běhu nedíváme pod nohy a nedopatřením šlápneme na rajče, pingpongový míček, nebo tenisák. Rajče se úplně rozmáčkne a zcela ztratí svůj původní tvar. Pingpongový míček možná zůstane z většiny kulatý, ale zůstane v něm důlek, nebo praskne. Tenisový míček se na chvíli promáčkne, ale jakmile tlak ustane, navrátí se do svého původního tvaru – to je charakteristika odolnosti. Všimněme si, že tlak je vždy stejný, mění se jen reakce daného předmětu. Do pomyslné řady bychom mohli přidat ještě ocelovou kouli, která se ani nezmáčkne, ale běžící člověk se o ni pravděpodobně zraní. Je to silná metafora: příliš tvrdý člověk nezřídka zraňuje lidi kolem sebe (na vnější tlak nereaguje vůbec, takže definici odolnosti nenaplňuje).
Dobrá zpráva je, že odolnost lze posilovat. Přestože každý máme jiné vrozené předpoklady, svým životním stylem můžeme předpoklady k odolnosti buď rozvíjet, nebo naopak oslabovat. Pokud chceme odolnost posílit, je třeba se vydávat za hranice svého pohodlí, vystavovat se jak vnějším, tak vnitřním tlakům (stresům) a učit se je zpracovávat. Postupné zvládání mírného nepohodlí nás připraví na lepší zvládání i těžších zkoušek, jako jsou útrapy, strádání či bolest. Dnešní doba je náročná tím, že některým z nás umožňuje velmi snadný život, zatímco strádání a utrpení druhých máme přímo na očích. Průměrně situovaný člověk v rozvinuté zemi žije v relativním pohodlí, které většinou nepotřebuje opouštět. Avšak kdo se úzkostlivě vyhýbá všemu nepříjemnému, svou odolnost neposílí. Proto je třeba se nepříjemnostem nevyhýbat, ale umět jim vycházet vstříc.
Tento princip popisuje například Pavel Kolář v knize Posilování stresem – cesta k odolnosti. Klíčové je správně rozpoznat, jaký stres nás posílí (a máme mít odvahu mu čelit) a kdy se pro nás stává ohrožením (a je třeba se před ním uchránit). Psychologická literatura rozlišuje eustres (zvládnutelný a posilující) a distres (ohrožující a traumatizující). Jejich charakteristiky ilustruje následující diagram:
Vystavování se stresu tak do jisté míry funguje podobně jako očkování. Při něm posilujeme imunitní systém setkáním s původci potenciálních infekčních onemocnění. Skautský oddíl v tomto pojetí může působit jako lékařská ordinace, do které si člověk přichází pro potřebné vakcíny.
Jaké vakcíny si můžeme pořídit do naší skautské ledničky?
Většina lidí si pod slovem „vakcína“ představí oslabenou formu nemoci, proti které má vakcína chránit. Jsou to například viry zbavené patogenity (schopnosti vyvolat onemocnění), ze kterých se tvoří takzvaná živá vakcína. Takto funguje například očkování MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Mívá nejvíce nežádoucích účinků, proto bývá často odmítaná. Nicméně na reálný svět se nejlépe připravíme zvládnutím opravdového rizika a skutečných emocí. Proto je důležité zažít neúspěch, prohru, zimu, hlad, žízeň, strach, zklamání či ztrátu. Bezpečné prostředí oddílu v těchto okamžicích poskytuje podporu, díky které jsme schopni tyto emoce snáze zvládnout a zpracovat. Příklady takového očkování jsou zimní puťáky, bobříci hladu či odvahy, náročné výzvy, které nezvládnou všichni, soutěžní hry či závody. Prohra ve Svojsíkově závodě jistě bolí, ale díky ní se možná dokážeme snáze vyrovnat s neúspěchem v přijímačkách na střední či vysokou školu nebo v partnerském životě.
Aby se pro nás takové situace stávaly posilou, a nikoliv zraněním, je třeba mít dostatek prostoru a podpory při zpracování vzniklých vjemů, emocí a myšlenek. V tom je právě klíčové pěstovat v oddílu prostředí, ve kterém se nikdo nemusí bát projevit své emoce či sdílet neúspěch kvůli obavám z trestu nebo výsměchu. Takový oddíl vytváří dostatečný prostor pro reflexi společných zážitků (viz článek Reflektujeme, tedy si rozumíme ve Skautingu z října 2023). Klíčem u této vakcíny je správné dávkování: zimní puťák se spaním v záhrabu nebude vhodný program pro světlušky, ale díky postupnému otužování a přípravě ho zvládnou jako rangers.
Další vakcíny, například ta proti tuberkulóze, jsou vytvořené z bakterií jiného druhu, které jsou však Mycobacterium tuberculosis natolik podobné, že vzniklé protilátky dokážou ochránit tělo i před skutečnou nemocí. Vedení oddílu nám dodá dovednosti i sebedůvěru řídit tým v práci, stavba tábora zkušenosti postavit si doma třeba pergolu, vystupování na besídce schopnost mluvit před lidmi. Podobně fungují i simulace: ať už se jedná o maskovačku se zraněními k nácviku poskytování první pomoci či pátračku po vlčeti „ztraceném“ na výpravě, díky získaným dovednostem budeme v reálné situaci lépe připraveni.
Přínos takto nabytých zkušeností a prožitých situací umocní, pokud si účastníci zvědomí, kde všude mohou získané dovednosti využít. I to můžeme podpořit během reflexe, například otázkami, zda se s podobnou situací už někde setkali nebo kdy se jim získaná zkušenost může hodit. Klinický psycholog Radek Ptáček k tomu poznamenává, že lidský mozek nedokáže zcela jasně rozlišovat mezi tím, co jsme skutečně prožili, a na co jen mysleli. Už jen pouhé promýšlení krizových scénářů nám tak pomáhá připravovat se na zvládání těžkých situací, neboť si předem vytváříme potřebné scénáře a postupy.
Do této kategorie očkování můžeme zařadit i zážitkové programy, ve kterých účastníci simulovaně prožívají náročné životní situace nebo jsou postaveni před velmi těžká rozhodnutí. S těmi však velmi opatrně, bez důsledné přípravy mohou způsobit traumata, se kterými si obyčejný skautský vedoucí bez odborné přípravy neporadí. Snáze se vypořádáme se situacemi, které nejdou až na hranu života či smrti: třeba obyčejný nácvik pracovního pohovoru může být pro dospívající rovery velmi užitečný a oceňovaný.
Očkování proti tetanu neobsahuje samotnou bakterii clostridium tetani, ale pouze toxiny s potlačenou toxicitou, které tato bakterie vyrábí. Ty stačí k tomu, aby se tělo připravilo na setkání se samotným původcem nemoci. Podobnou funkci plní kamarádské šarvátky zejména u vlčat: během zápasu se připravují na setkání se skutečným bojem, poznávají hranice svých sil, učí se číst protivníka. Přitom vědí, že nejde o skutečnou rvačku, zůstávají přece přáteli. Mohlo by se zdát, že podobně bude fungovat i ostrý, nevybíravý humor, který bývá koloritem mnoha oddílů. Ten však může být nebezpečný, protože před ním není kam utéct (s výjimkou odchodu z oddílu). Spíše než trenažérem zraňujících vtípků, kterými se druhý snaží prvého ještě ošklivěji setřít, má být oddíl komunitou kultivující konstruktivní a přátelskou komunikaci v souladu s pátým bodem skautského zákona. K tomu je klíčová role vedoucích, jejichž komunikační styl a chování mladší členové často imitují.
Humor je důležitý, dokonce je podle kanadské autorky Robyne Hanley-Dafoe jedním z pěti klíčových dimenzí odolnosti. Učme se však pěstovat humor laskavý a milý, který nestojí na utahování si z druhých a jejich zraňování. Současně rozvíjejme schopnost říkat si věci tak, jak jsou. S respektem, ale bez zbytečných obalů. A naučit se to přijímat, k čemuž mohou pomoci různé varianty komunitních kruhů (viz například Kruh obnovy – Skauting, duben 2022; Aby byl oddíl bezva parta – Skauting, prosinec 2016; Táborová agora – Skauting, červen 2023).
Vakcíny nám mohou dodat i sílu odolávat pokušení
Rekombinantní vakcíny (DNA/RNA) obsahují pouze určité sekvence z bakterií či virů, které tělo naučí ohrožení rozpoznat a reagovat na něj, ale samy o sobě nejsou nebezpečné, neboť neobsahují části zapřičiňující rozvoj onemocnění. Také my dokážeme do běžného programu ukrýt takovou sekvenci, na kterou se chceme soustředit. Náš oddíl na jedné výpravě hrál zdánlivě obyčejnou hru: lovci pokladů se museli dostat přes hlídané území ke třem dolům (velkým kruhům svázaným z uzlovaček), ze kterých si pak mohli přinést kousek mědi (1 bod), stříbra (2 body), či zlata (3 body). Zda se jim podařilo hledaný kov objevit, to se dozvěděli z lístečku, který si vylosovali z plátěného pytlíku v příslušném dole. Pokud na něm našli zelený puntík, potkalo je štěstí. Červený puntík však znamenal neúspěch – museli se vrátit na start s nepořízenou a celou náročnou výpravu přes ostřelované území podniknout znovu. V měděném dolu bylo z deseti lístečků sedm zelených, ve stříbrném byly zelené jen tři. A teď přijde ten háček: ve zlatém dolu byly všechny lístečky červené. Vedoucí byli v prostoru dolů přítomni jen na začátku hry (dokud si všichni dobře neosvojili pravidla), pak jej opustili a nechali hráče zcela bez dozoru. Nikdo tedy nekontroloval, zda si vytáhli zelený či červený lísteček – bylo jen na jejich vlčácké cti, zda odolají pokušení a zlato si nevezmou (do dolů se smělo vstupovat pouze po jednom, losování tedy nepozorovali ani jiní hráči). Důležitou část představovala reflexe po skončení hry, neboť několik kousků zlata se mezi hráči objevilo, ale sami se pak na vlastní oči přesvědčili, když jsem postupně rozbalil všechny lístečky ze zlatého dolu, že nebylo možné je získat.
Dovednost odolávat pokušení je jedním z klíčových rozměrů odolnosti. Lákadla totiž vnímáme jako méně škodlivá oproti stresorům, a v tom právě spočívá jejich nebezpečí – pokud si neumíme poručit, stane se nám naše vlastní pohodlí zhoubné. Mezi obzvlášť nebezpečná lákadla patří nejen návykové látky, ale i návykové chování jako například zahálka a prokrastinace na sociálních sítích či sledování pornografie. Nezapomínejme proto trénovat odolnost vůči pokušením a posilujme vnitřní disciplínu odříkáním. Skautská činnost se může obejít nejen bez alkoholu, ale třeba i bez mobilů či bez kávy. Zatímco vedoucí se mohou zapojit do výzvy Suchej únor (měsíc bez alkoholu, suchejunor.cz), chlapci a děvčata mohou zkusit měsíc bez sladkostí, chipsů či coly.
Dovednost odolávat pokušení rozvíjí i řada situací běžného oddílového života, někdy však pomůže je zvědomit. Mnoho her nabízí příležitost získat drobnou výhodu za cenu porušení pravidel. Vraťme se k tomu během vyhodnocení hry, přiveďme účastníky k uvědomění, zda v sobě dokázali najít sílu například přiznat zásah koulí, i když to pro ně znamenalo prohru. Na výpravě může mít někdo pár tatranek navíc, ale jistě nevystačí pro každého. Dokážou se ti, kdo jsou nejblíž, ovládnout a myslet i na ostatní, třeba na ty nejmladší nebo nejpomalejší, kteří by energii navíc ocenili nejvíce? Můžeme je pak podpořit slovy: „Možná ses teď rozhodl jinak, než jak ti velí skautský zákon. Stalo se. Život ti ještě nabídne mnoho dalších příležitostí k rozhodnutí, při kterých můžeš vzít ohled i na druhé.“
Subjednotkové vakcíny jsou patogeny vyčištěné od škodlivých látek a jsou natolik poškozené, že nás nemohou ani nakazit, ani se dále množit. I přesto tělo při setkání s nimi vytváří protilátky. Po těchto vakcínách saháme, když chceme otevřít opravdu náročná témata. Alkohol, další legální i nelegální drogy, sebepoškozování, sexuální zneužívání, smrt blízkých osob, strachy a úzkosti, deprese, šikana ve škole… To nejsou stresory, kterými bychom měli kohokoliv záměrně vystavovat, a přesto jsou součástí našeho světa a naši svěřenci se s nimi budou setkávat, někdo dříve a někdo později. Můžeme si o nich povídat, můžeme společně přemýšlet o tom, jak se s nimi vyrovnávat. V takových rozhovorech nic z toho reálně nezažíváme, a přece nám mohou pomoci se na stresové situace připravit dříve, než se s nimi setkáme tváří v tvář. Pokud chceme taková témata otevírat, měli bychom tak činit v bezpečném prostředí a s dostatečnou mírou zkušeností či odbornou podporou.
Prostředky k léčbě mohou být součástí už samotné vakcíny
Konjugované vakcíny obsahují kromě patogenu také přidané proteiny, které posílí imunitní reakci a tělo tak ochrání. Tak postupujeme pokaždé, když si děvčata a chlapci nedovedou se situací sami poradit a hrozí, že by z ní mohli vyjít nikoliv posíleni, ale traumatizováni. Někdy stačí jen být nablízku a poskytovat morální podporu. Jindy jim můžeme nabídnout konkrétní pomoc, jak výzvu překonat. Ať už fyzicky (neplavci dovolíme plavat s polystyrenovou deskou či kruhem, při šplhu na laně pomůžeme umístit nohy do správné pozice), nebo psychicky (povzbudíme v pravou chvíli, ujistíme, že jsme připraveni pomoci v případě potřeby, nebo nabídneme plán B pro případ, že by se věc nezdařila).
Díky zdravotnickým kurzům umíme poskytnout první zdravotnickou pomoc v případě úrazu. Jsme ale připraveni poskytnout laickou psychologickou pomoc i ve chvíli, kdy dojde ke zranění na duši? I tomu se můžeme naučit. Základní informace nabízí Úvod do krizové intervence pro skautské vedoucí ve Skautingu z prosince 2022 (bit.ly/skauting-KI), ale nabízí se i školení krizové intervence pro skautské vedoucí (sleduj zpravodajstvi.skaut.cz). Někdy je možné náročnost výzvy škálovat, aby si každý našel úroveň, která je jen kousíček za tím, co už umí (např. v rybníku jsou bójky v různé vzdálenosti a každý doplave tam, kam si troufne; na laně je několik cílových pásek v různé výšce a každý se pokusí vyšplhat tam, kam dokáže). Přitom je třeba umět zarámovat aktivity jako výzvy (zkus se překonat, zkus doplavat o kousek dál, vyšplhat o kousek výš, než posledně). Ale zároveň umět ocenit i výkony, které z našeho pohledu mohou být nedostatečné. Každý má jiné schopnosti a dovednosti, nemůžeme se na druhé zlobit, že nezvládnou to samé, co dokážeme my. Co dělat, když se někdo překonávat nechce a zvolí si tu nejjednodušší cestu, i když víme, že má na víc? Nic. Je to jeho volba. Skauting, a s ním související výzvy a příležitosti, jsou jen nabídkami. Je osobní odpovědností každého, jak k nim přistoupí. Můžeme ho povzbudit, dodat sebedůvěru, vysvětlit smysl výzvy, ale přijmout ji musí každý dobrovolně.
Přidané proteiny k posílení imunitní reakce však nemusí představovat jen dospělí průvodci, mohou to být i děvčata a chlapci navzájem. Společné výzvy, které žádný jednotlivec nemůže zvládnout samostatně, ale záleží na spolupráci všech, tak z celého oddílu postupně vytváří prostředí velké konjugované vakcíny, ve které každý může najít oporu. A není to nijak náročné – stačí běžné skautské disciplíny, jako uvařit si v družině na výpravě oběd na ohni, postavit a udržovat na táboře družinový stan, samostatně zajistit noční hlídku či denní službu. Nebo závod, ve které vítězí ta družina, ve které všichni jednotlivci doběhnou či splní úkoly jako první. Těmito disciplínami rozvíjíme odolnost hned na dvou úrovních: jednotlivci se učí hledat oporu a pomoc u svých vrstevníků, a roste tak jejich nezávislost na dospělých. A družiny schopné spolupracovat tvoří silný oddíl, ve kterém funguje kolektivní odolnost.
Před očkováním si pohlídejte zdravotní stav pacientů
Každé očkování je pro organismus zátěží a může vyvolat nežádoucí účinky. Proto můžeme vakcínu přijmout pouze tehdy, jsme-li zcela zdrávi a nejsme na ni alergičtí. Lékař nám také doporučí, abychom po aplikaci očkování setrvali nějakou dobu v klidu v čekárně, než se vydáme na cestu domů. Někdy s námi vakcína pěkně zamává a na den či dva nás zcela vyřadí z běžného provozu. Na podobné projevy máme být připraveni i v oddílovém kontextu. Zátěžových aktivit se mají účastnit pouze ti, kdo jsou zdraví a kteří v dané situaci netrpí „kontraindikací“ (např. do plavání nebudeme nutit někoho, kdo má panickou hrůzu z vody). Po zátěži je třeba účastníky sledovat a podchytit případné neočekávané reakce. Účastníci potřebují prostor pro zpracování všech zážitků, u náročnějších programů dbáme na reflexi. Pavel Kolář upozorňuje, že odpočinek je klíčovým faktorem pro rozvoj odolnosti, ale musíme umět odpočívat správně. Základem je pravidelný, dostatečně dlouhý a kvalitní spánek – to se týká i dospělých (rychlý test: odjíždíš-li na tábor s předpokladem, že se vrátíš se spánkovým deficitem, asi někde nastala chyba v plánování). Pak je třeba hledat protiváhy k hlavní zátěži: pokud jsme vyčerpaní psychicky, může nám pomoci fyzická aktivita. V prostředích silně sociálně a emočně zatěžujících (což často bývají právě tábory) je třeba vytvořit i příležitosti pro to být chvíli sám, vzdálit se od neustálého ruchu kolektivu. Pamatujme i na programy zaměřené na relaxaci. Na kurzech Jesenické lesní školy bývá například jednou z nejvíce oceňovaných aktivit takzvaná Poustevna, pravidelný podvečerní čas, který účastníci tráví o samotě, a mohou zpracovávat vše, co za uplynulý den prožili.
Rozvoj odolnosti je sice přirozený, ale nikoliv samozřejmý aspekt skautské činnosti. Mnohdy se děje samovolně jako vedlejší produkt oddílového života, ale nemusí to tak být vždycky. Vytvářejme dětem bezpečné prostředí v podobě, aby měly příležitost se „naočkovat“. Bezpečné prostředí, o které se v oddílech snažíme, neznamená, že před děti nemáme klást překážky a vystavovat je nelehkým situacím, ale poskytovat jim je v rozumné formě a vytvářet prostředí, které jim pomůže je zvládat a uvědomovat si, co díky jejich zvládání získávají, jak se stávají silnějšími. Naplníme tím naše skautské heslo „být připraveni“ na vše, co nám život přinese do cesty. Ať už to bude překážka, výzva, nebo pokušení. Vždyť je tolik skautů, kteří v životě dokázali velké věci. Skauting vás jistě nepřipraví k letu na Měsíc, ale může z vás udělat člověka, který dokáže uskutečnit vše, k čemu se odhodlá. Třeba i k letu na Měsíc. Nikdo to ale nedokáže sám, bez podpory ostatních, bez vzájemné důvěry i práce na sobě a spolupráce s ostatními.
