Jsi vedoucí a máš pocit, že ses dostal/a do situace, kdy je toho na tebe prostě moc? Nebo že chybí jen málo k tomu, aby ses do tohoto bodu dostal/a? Být vedoucí/m není snadné, byť tato pozice je rozhodně krásným cílem ve „skautské kariéře“. Skrývá v sobě neskutečnou dávku zodpovědnosti a nutnosti využívání celé řady dovedností, která tenhle úděl tvoří opravdu náročným.
Dnešní uspěchaná doba orientující se na výkon vedení vůbec neulehčuje. Ve skautském prostředí se navíc rozmohl takový nešvar, a to pomáhat na úkor sebe. Zapomínat, že každý z nás potřebuje čas na odpočinek, že zaplněný diář úkoly do poslední minuty není v pořádku, a především že nejde o udržitelný způsob vedení.
Společný problém
Jako příklad použiji vedení oddílu: cítit odpovědnost za celou svoji jednotku, delegovat práci tak, aby s tím všichni byli spokojeni, a zároveň zvládat žít svůj život mimo skautské prostředí zní… náročně. A je pak více než snadné se dostat do situace, kdy to přestaneš zvládat, a o to víc, pokud ve tvé jednotce něco nefunguje tak, jak má, nebo se na vedení cítíš být sám.
Základem, jak se dostat z problému týkajícího se vyhoření, je moment, kdy si uvědomíš, že se to děje, kdy si řekneš: „Nezvládám to“. Což se lehce radí, já vím, ale pokud ses dostal/a do tohoto momentu, máš ten první, jeden z nejtěžších kroků za sebou. I když se může zdát, že jsi na to úplně sám/sama, tak nejsi. Byť bych si přála, aby tenhle fakt nebyl pravdou, tak vyhoření a přepracování potkává neskutečně vysoký počet vedoucích. Obrovským pozitivem na práci ve skautu je, že máš kolem sebe celý tým lidí, se kterými o vašem společném problému můžeš mluvit.
Ivana Kopecká, bývalá vedoucí oddílu (Rohatec): Jako vedoucí oddílu jsem se dostala do situace, kdy toho na mě bylo příliš a nemohla jsem ve vedení pokračovat. Celkově bych řekla, že v našem oddíle nebyl zavedený funkční systém týmové spolupráce a v jeho členech nebyla budována odpovědnost za oddíl. To se následně projevilo jako velký problém, když jsem oddíl převzala já, protože jsem si na vedení připadala hrozně sama. Velkou roli hrálo, že jsem oddíl převzala v době, kdy jsme já i další činovníci začali chodit na vysoké školy, a vedení oddílu na dálku situaci vůbec nepomohlo.
Red flags
Jak vidět problém dřív, než se stane problémem? Tohle je sice velice subjektivní záležitost, ale když jsem si dělala průzkum mezi svými kamarády vedoucími, došli jsme všichni k podobné odpovědi: ten největší červený vykřičník pro nás je pocit, kdy se na činnost, které se věnuješ, opakovaně netěšíš.
Okénko pro sebereflexi
Dej si na chvíli pauzu od čtení článku a pojď se se mnou párkrát nadechnout a vyčistit si hlavu. Mně pomáhá cvičení, kdy jen zhluboka dýchám a po dobu alespoň dvou minut nechávám v hlavě běžet své myšlenky a tiše je pozoruji. Cílem není si myšlenky zakázat, ale nevěnovat jim žádnou pozornost. Pokud myšlenka přijde, jen si řeknu: „Aha, myšlenka!“ a bez dávání jakékoliv další pozornosti ji pošlu dál. Vůbec nevadí, pokud se ti to hned nedaří, neboj, dá se to postupně natrénovat.
Teď si představ všechny aktivity následujícího týdne, ideálně skautské, ale aplikovat tohle můžeš na cokoliv. A klidně se sám sebe nahlas zeptej: „Baví mě to? Těším se, až tohle budu dělat? Přináší mi činnost radost? Chci ji dělat?“
Pokud sis odpověděl/a, že ne, pak to nejlepší, co pro sebe a svůj oddíl můžeš udělat, je začít situaci s někým řešit. Ideální je to říct svému týmu vedení oddílu, popřípadě ve středisku, a společně najít řešení, jak z toho ven. Pokud sis odpověděl/a ano, ale víš, že i tak jsi fyzicky i mentálně přetížen/á, tak mám pro tebe pár tipů, jak s tím pracovat.
A co teď?
Mluvit, sdílet, dostat to ven
- Na vedení nejsi sám, a proto by tvůj tým měl být prvním opěrným bodem, kde začít se sdílením. Což může sloužit i jako prevence, kdy se můžete vzájemně dozvědět, jak se jako skupina cítíte. Bohužel ne v každém kolektivu je vytvořeno prostředí otevřené k citlivé komunikaci, a pokud necítíš, že jsi připravený/připravená mluvit, můžeš začít jinak.
- Zkus se ze svých dojmů vypsat. Jak? Můžeš psát o svých negativních pocitech, zmínit věci, které nechceš dělat, nebo klidně napsat věci, které tě prostě hrozně štvou – je to jen tvůj papír a nikdo ho nemusí vidět. Nebo si naopak můžeš „připravit řeč“, kterou bys chtěl ve vedení pronést.
- Věděl/a jsi, že v Junáku máme poradnu pro vedoucí? Je sestavená z odborníků s praxí v psychologii, které můžeš kontaktovat s dotazem na e‑mail .
- Pokud potřebuješ urovnat nějaké věci nejen ve skautském, ale i v osobním životě, neváhej si udělat malý průzkum a najdi odborníka, se kterým si můžeš domluvit sezení. V dnešní době máme mnoho možností, pokud psycholog není tím, koho zrovna hledáš, můžeš vyzkoušet třeba kouče či terapeuta. Existuje také koučink přímo pro skauty.
- Někdy ti zase může pomoct udělat první krok tvůj kamarád, někdo, komu věříš a kdo tě vyslechne.
Ondřej Šváb, bývalý vedoucí oddílu a současný vedoucí střediska (Blansko): Sám jsem psychologa navštěvoval a jednalo se o nejlepší rozhodnutí v mém životě. Pojmenovávali jsme společně problémy, vzorce chování a hledali řešení. Dokázal mi otevřít oči v mnoha směrech. Díky tomu taky nepředám některé toxické vzorce svému synovi, za což jsem opravdu vděčný.
Zpomalit se, zastavit a začít znovu
- Tohle se může zdát kontraproduktivní – ve chvílích, kdy nestíhám, mám zpomalit? Někdy je ale opravdu nejlepší na chvíli někam vypadnout. Nemusí to být nutně týdenní rekreační pobyt v horách. Často pomáhá jen krátká procházka v lese. Zkrátka najít si třeba na hodinu (ideálně fyzickou) aktivitu, která ti pomůže vypnout hlavu a vědomě nic neřešit.
- Po chvíli pauzy následuje pomalý začátek. Sepiš si své úkoly, projekty a deadliny, všechno si časově ohranič – kolik hodin práce je na tohle potřeba? Které dny se tomu budu věnovat? Začni tím, co nejvíc hoří, ale hlavně pomalu a s klidnou hlavou. Pokud můžeš něco delegovat, popros členy týmu o pomoc a odměň se za každý jeden krok, který uděláš a který ti pomůže se dostat z nepříjemné situace.
Sebastian Komínek – bývalý vedoucí oddílu a současný vedoucí střediska (Hodonín): Bývám občas zmatkář, ale při situacích, kdy se toho nakupilo víc, mi dost pomáhala jakákoliv forma seznamu úkolů a jejich prostředků. Jednou jsem měl nálepky na skříni, jindy zase využil Trello nebo Google kalendář a v současné době mi pomáhá excelová tabulka.
Jak to dělat dlouhodobě?
- Zařadit do schůzek s vedením aktivity, které nám pomohou budovat otevřené prostředí, kde je přirozené sdílet pocity a žádat o pomoc. Užitečné tipy přináší článek Hry na porady ze Skautingu z února 2022.
Sebastian: Za nejlepší stavební prostředky bezpečného prostředí považuji otevřenou komunikaci, snahu o pochopení problémů druhých, nastavení pevných pravidel, hodně vysvětlování (proč to, jak tohle, co je důvodem), vzájemný respekt a hodně společných akcí i mimo skaut.
- Vykonávat svou roli s vědomím, že nemusíš nikomu nic dokazovat a že role obětního beránka není řešení.
Zbyšek Novotný, bývalý vedoucí oddílu a současný vedoucí střediska (Chrast u Chrudimi): Přišlo mi, že v každé funkci, kterou jsem dělal, musím někomu dokázat, že zvládnu všechno. Když jsem převzal středisko, myslel jsem, že se musí všechno změnit a nejlépe hned, abych ukázal, že si mě zvolili dobře.
Ale to vůbec není pravda, nikdy nemusíš nic nikomu dokazovat, vždycky musíš obstát akorát sám před sebou. Když se ohlédneš za svojí prací a řekneš si „udělal jsem to, jak nejlépe jsem uměl, a dal jsme do toho úplně všechno“, tak můžeš být spokojen.
- Udržování dostatečné míry zastupitelnosti a s ní spojené vzdělávání se na skautských kurzech.
Ondřej: Jsme tým a platí „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Klíčové je si to takto nastavit, a proto v oddíle dbáme na vzdělávání, všichni z našeho vedení byli na čekatelkách a snažíme se mít polovinu týmu proškolenou i na vůdcovkách. Jeden z výsledků vzdělávání je fakt, že máme vysokou zastupitelnost. Letos nám vypadl zdravotník tři dny před táborem, a protože není jediným, kdo má zdravotnickou praxi, mohli zaskočit dva další. I proto vím, že mě někdo zastoupí, a tlak, který cítím, je menší.
- Najít způsob, jak se společně s týmem udržovat motivovaní a sdílet stejnou vizi.
Ivana: Tenkrát by mi nejvíc pomohlo, kdybych mohla s týmem vedení více prožívat a naplno sdílet vizi. Ať už společným prožitím vůdcovského kurzu nebo společně stráveným časem.
Když jsem teď nedávno byla na rodičovském kurzu komunikace s dětmi, uvědomila jsem si, jak důležité bylo, že jsem tam byla i se svým mužem. Ty tzv. aha momenty, že se musí něco změnit, jsme si totiž uvědomili oba, a díky tomu sdílíme stejnou vizi, jsme v tom společně. Zpětně si to dokážu představit jako řešení i pro skautské prostředí a vedení.
- Aby se každý/každá vedoucí ve své roli cítil/a dlouhodobě dobře, je potřeba se otevřeně a pravidelně ptát sebe i druhých, jak jim v roli je.
Sebastian: Jako současný vůdce střediska pracuji tak, že se každý rok ptám ostatních vedoucích, zdali chtějí pokračovat ve funkci, kterou doteď dělali, jestli v tom mají nějaké překážky a co by jim mohlo pomoci funkci vykonávat lépe.
- Správně si rozdělit úkoly podle silných a slabých stránek každého člena vedení, ale nezapomenout brát ohledy, jestli dotyčného/dotyčnou úkol bude bavit a naplňovat.
Zbyšek: Nemusíš všechnu práci odvést sám. Neboj se úkoly delegovat na jiné lidi. Nejedná se o znak špatného vedení, naopak je to přednost, vlastnost dobrého vedoucího značící, že jsi schopen/schopna úkoly dobře a spravedlivě rozdělit.
A co mimo skauting?
Co můžeš začlenit do svého každodenního života, aby to pro tebe bylo všechno snazší? Odpověď lze najít v rozhovoru s mentálním koučem, který má mnoho tipů jak se sebou pracovat psychicky i fyzicky a jaké benefity ti to dlouhodobě může přinést: Psychohygiena a jak na to. A doporučím ti také prolistovat celé prosincové číslo z loňského roku, které se věnuje tématu péče o psychické zdraví.
Závěrem bych chtěla dodat jen jediné – na sebe nemůžeš zapomínat, laskavost k sobě a dodržování svých hranic jsou klíč k tomu, abys jako vůdce mohl/a vydržet a aby ti z toho jednou neuletěla hlava. Děláš skvělou práci, odměň se.
