Reflektujeme, tedy si rozumíme

Díváme‑li se zpět za dnešním dnem, za prací, za vztahy a přikládáme jim význam, reflektujeme. Kromě toho, že nám reflexe „čistí hlavu“, pomáhá nám také vyznat se v situacích, zařazuje nové informace a podtrhává a zvýrazňuje smysl naší činnosti.

Z čeho vycházím: reflektovat nemusíme pouze velké hry! Reflexe se může stát součástí oddílové činnosti, která pomáhá překonávat situace společně (mnohdy náročné, jako např. hádky). Rád bych, abychom si reflexi představili nejen jako techniku a metodický přístup, ale i jako filozofii a postoj.

Proč se pustit do reflexí?

V našich osobních životech i oddílech pravděpodobně hledáme stav, ve kterém bychom se cítili dobře, ve kterém bychom měli naplněné to, co potřebujeme (pochopení, respekt, bezpečí, potřeba učení se aj.), pravděpodobně ale narážíme také na konflikt nebo zmatení. Reflexe nám pomáhá snadněji nabývat zpět rovnováhu, protože se díky ní můžeme lépe vyznat ve vlastních prožitcích i ve společné zkušenosti.

Jako živé bytosti chceme vyprávět příběhy! O světě, ale zejména o nás samotných a o tom, co prožíváme a co to znamená žít dobře. Mluvíme o tom, jaký jsme měli den, jak pitomá nám přišla ta hra, kterou připravil Tonda, jak jsme dnes unavení a nemůžeme se soustředit, jak potřebujeme být v našem oddíle efektivnější. Mluvíme skrze běžné vyprávění (o tom, kdo jsme a co se nám děje) a pro takové příběhy potřebujeme vytvořit místo, čas a prostředí (kulturu oddílu), ve které si budeme navzájem schopni naslouchat. Reflexí podporujeme tvorbu a sdílení příběhů.

Reflektující komunity a skupiny (tedy oddíly) nám nabízí to, co sami nezvládneme. Odraz, náhled, zkušenost druhého, která nám pomůže porozumět sami sobě a dále posilovat naše vize, touhy a přání. A porozumění sobě sama znovu promění situaci ve skupině. Možná se vám v oddíle stává, že se s určitými problémy točíte v kruzích a nejste schopni z nich vystoupit. Zapojení celé komunity do reflexe třeba umožní slyšet zkušenosti a názory, které změní pohled na to, co děláme, a pomůže ke změně.

Jak reflexi rozumět?

Přijde mi praktické chápat reflexi jako chvíli, kdy se se skupinou (ale i sami) zastavíme a najdeme si čas na to podívat se zpět na prožitou zkušenost.

Proces reflexe se často vyobrazuje jako smyčka nebo jako cyklus. Na situaci, která se nám stala, se díváme → abychom jí plněji porozuměli → a zjistili, co s poznáním chceme dělat → a to proto, abychom se pustili znovu do akce → na kterou se později znovu podíváme (a tak dále). Proto si pedagogické teorie věnující se reflektivitě vypomáhají všelijakými cyklickými znázorněními – třeba tímto níže.

Tipy, triky, techniky pro reflexi

Dále nabízím pár situací a zároveň technik, které lze pro reflexi využít. Snad pomohou reflexi dále ilustrovat a poslouží jako inspirace k vlastní reflektivní praxi.

• Po velké hře: Když se vracíte zpět na základnu, vyzvěte ostatní, ať si ve dvojicích povídají o tom, co pro ně bylo během hry silné (náročné, radostné, smutné…). Jak dojdete k budově, zeptejte se ostatních, co jim přišlo důležité z toho, o čem se bavili.
• (Nejen) táborová reflexe: Co byste jako vedoucí mohli slyšet, kdybyste u závěrečného ohně položili otázku: „Pověz příběh o situaci, ve které jsi zažil/a, že držíme jako skupina dohromady?“ Dejte čas na rozmyšlenou a nechte zaznít několik příběhů (možná díky tomu porozumíte hlouběji tomu, co dělá vaše společenství opravdu společenstvím). Pro další inspiraci, jak pracovat s příběhy a reflexí, si přečtěte něco k praxi poradních kruhů (viz literaturu).
• Zahájení porady (check‑in): Začněte poradu vedoucích se dvěma otázkami: Za co jsem dnes (nebo např. během schůzek) druhým vděčný? A jak se dnes mám? První otázka třeba pomůže k propojení s vlastní praxí a s tím, co mi v ní dává smysl. Druhá otázka mi pomůže přistát na společné poradě a třeba informovat ostatní o tom, co se mi děje v životě a teď mě na poradě ovlivňuje (ostatní tak mohou být chápavější).
• Po společné práci (např. celodenní brigádě na klubovně): V týmu si v klidu sedněte po akci a sdílejte rychlé dojmy. Např.: „Jak se cítíte, když je práce hotová? Jaký dojem máte z akce?“ Zaměřte se více na prožité zkušenosti a na to, jak jste se v nich cítili, než na zpětnou vazbu (toto bylo dobré, toto ne).

Doporučení pro experimenty s reflexí

→ Není třeba vytvářet čas pro reflexi po každé aktivitě nebo činnosti. Pro to, kdy reflexi zařadit, použijte vlastní cit. Je něco, co se nepovedlo/povedlo a chcete se z toho poučit? Je něco, co brání společnému fungování a oslabuje důvěru a chuť spolu být (např. konflikt)? Reflektujte to, co je pro ostatní živé!

→ Pokud si nejste jistí, jak na reflexi, nebo jste unavení nebo se chcete sami reflexe plně účastnit, poproste někoho se zkušenostmi, aby vás reflexí provedl (ne vše musí být na vás – vedoucích).

→ Je možné, že se při experimentování s reflexí budete hodně držet jasných otázek, postupu a techniky a že se budete vždy chtít dostat k novému jednání, ke změně. Rozhodně to zkuste! Reflexe ale často oslovuje to, co je u lidí živé a aktuální, a tak k sobě i ke skupině buďte laskaví, pokud se někde zaseknete.

→ Reflexe může pojmenovat problémy, které v oddíle máte, může být nečekaně osobní, emočně náročná. Buďte pozorní a vedle literatury o reflexi se zdokonalujte i v dalších schopnostech (např. nenásilné komunikaci, aktivním naslouchání, empatii aj.).