Kolik z nás – v této hře všichni hádají číslo, kolik z nás spojuje nějaká věc – například: Kolik z nás někdy vařilo guláš? Kolik z nás má rádo jazz? Jeden vždy položí otázku, všichni si tipnou číslo a následně si odhalí, kolika lidí se vlastnost týká.
Filmová empatie – na filmových scénkách bez zvuku určujeme, jak se lidé na nich cítí nebo jaký mají právě mezi sebou vztah.
Síť zážitků – stojíme v kruhu a házíme si klubko provázku nebo vlny. Každý vždy někomu hodí klubko a poděkuje mu za nějaký společně prožitý okamžik na této akci. Ponecháváme si přitom v ruce konec provázku, takže mezi lidmi zůstávají prameny a postupně se z nich tvoří síť. Jakmile klubko dojde na konec, zhodnotíme síť, která mezi námi vznikla: Ukazuje, že vztahy mezi námi jsou tvořeny především společnými zážitky.
Improvizační divadlo – dramatické hry umožňují vyjadřovat emoce, simulovat životní role a vztahy – improvizační a dramatická výchova je tak výbornou cestou k rozvoji osobnosti právě v oblasti vztahů a komunikace. Využít můžeme třeba hry z populární televizní šou Partička.
Zůstat v kontaktu – myslete i na ty, kteří s vámi zrovna být nemůžou. Můžete napsat pohled z výpravy nebo tábora tomu, kdo se nemohl zúčastnit, vyrobit dáreček, navštívit po domluvě s rodiči v nemocnici.
Vytvářet příležitosti pro vzájemné ocenění – na konci dne na táboře nebo na konci výpravy si můžete říct, kdo chce někomu za něco poděkovat, kdo mu pomohl, s kým zažil něco zvlášť pěkného nebo veselého. Je taky možné psát si vzkazy – průběžně v klubovně nebo třeba na konci tábora. Můžete si na to připravit papíry s větou „všímáček si všiml, že…“, každý má svůj nadepsaný papír a dopisuje ostatním, za co by je chtěl ocenit.
Oddílový kalendář – vyrobte si kalendář, do kterého zaznamenáte, kdo z vás má kdy narozeniny, případně i svátek. Můžete se také do kalendáře vyfotit po skupinkách podle toho, v jakém měsíci jste narození. Můžete hledat způsoby, jak si narozeniny připomínat na schůzkách – dát oslavenci příležitost, aby si vybral jednu hru, kterou si zahrajete, společné zazpívání písničky, losování dárečku z krabičky překvapení a podobně. Nebo oslavíte narozeniny všech na jedné velké oddílové oslavě?
Mluvící kámen – univerzální princip, který lze využít pro usměrnění skupinové diskuse. Mluví vždy pouze ten, kdo drží nějaký předmět (jako by to byl mikrofon). Je důležité, aby toto pravidlo důsledně dodržovali i vedoucí a ten, kdo diskusi moderuje.
Skřítci – hraje se např. jeden celý den, ideálně na táboře. Zapojují se všichni členové, i rádcové a činovníci. Každý si vylosuje jméno jednoho jiného člena tábora a po celý den se mu snaží v něčem pomáhat nebo dělat nenápadné dobré skutky. Nikdo nesmí nikomu prozradit, koho si vylosoval. Na závěr dne se snažíme uhodnout, kdo koho měl a jak mu pomohl.
Mezigenerační spolupráce – nezapomínejme zvlášť ke slavnostním příležitostem zvát naše oldskauty – svým členům musíme jít v chování vůči starší generaci příkladem.
Společný oběd – bourejme hranice mezi vedením a dětmi nejlépe při každodenních příležitostech, jako je třeba jídlo. Děti často ocení, když se jich nebude stranit parta vedoucích u vlastního stolu, ale přijme je mezi sebe jako sobě rovné.
Podávání rukou – všichni si postupně vzájemně podají ruku. Přirozeně, beze spěchu, tak, aby si mohli zapamatovat ten pocit z ruky druhého. Pak se jednomu z nich zavážou oči a ostatní mu znovu podávají ruku stejným způsobem jako v úvodu hry. Jeho úkolem je podle stisku poznat, kdo to je. V této roli se postupně vystřídají všichni.
Zkoušky důvěry – kdo by neznal dnes již klasické hry jako je ulička nebo pád důvěry. Ty jsou vynikající cestou k utužování vztahů, je s nimi však třeba nakládat zvlášť obezřetně a citlivě.
Teambuildingové aktivity – pro budování týmových vztahů a spolupráce existuje celá řada aktivit od jednoduchých hříček až po sofistikovaná pásma programů. Příkladem může být třeba Pavučina: Mezi dvěma stromy je předem upletená pavučina z lan s různými otvory. Družina jako celek má za úkol dostat se na druhou stranu, a to tak, že každý člen projde jedním z otvorů (každý jiným) – lidé tak musejí najít vhodnou strategii řešení problému a na jeho uskutečnění fyzicky spolupracovat. Hru lze opakovat a hecovat se k lepšímu celkovému času, nejdůležitější je ale věnovat v závěru prostor skupinové reflexi vzájemné spolupráce.
Baterka / Energiťák – hra vhodná na konec tábora nebo jiné delší akce ve chvíli, kdy jsou všichni plní skvělých zážitků. Řekneme, že to nemusí trvat na vždy, že přijdou chvíle, kdy nám nebude tak dobře a kdy budeme potřebovat povzbudit. Každý každému napíše na papírek něco, co mu potom může pomoci, když bude potřebovat dobít baterky. Papírky dejte do podepsaných krabiček od sirek nebo třeba symbolicky do plechovek od energetických nápojů. Každý si je odnese domů a otevře, až bude jednou potřebovat povzbudit.
Mapa vztahů – každý dostane velký flipchartový papír a nakreslí doprostřed sám sebe. Od této postavičky začne postupně rozbíhat další důležité lidi ve svém životě a prostřednictvím šipek se pokusí znázornit své vztahy vůči nim. Nakonec může zkusit odhadnout také jejich vztahy vůči sobě – a zamyslet se, jak jej asi daná osoba vnímá. Lze též propojit s aktivitou v Cestě Země: Sepíšu si všechny svoje dosavadní kamarády a kamarádky a u každého se pokusím zjistit, čím jsem k našemu kamarádství přispíval a čím ten druhý, případně proč naše kamarádství skončilo.
Co nás spojuje – v této hře sedí skupina v kruhu a uprostřed má jednoho člověka se zavázanýma očima a s šátkem v rukou. V kažém kole se řekně nějaká vlastnost, která bude spojovat více lidí (např. kdo skládal slib vlčat, kdo má rád tvaroh) – všichni, pro které vlastnost platí, vstanou a musí se na svých místech navzájem vyměnit, tak aby je člověk uprostřed nepostřehl a nechytil plácnutím šátkem. Kdo je chycen, jde doprostřed. Dynamicky směřujeme pozornost od chytání k vlastnostem, které nás spojují a snažíme se najít takové věci, které spojují co nejvíc z nás, a přesto nejsou obecné.
Zásady pro hraní se vztahy
Citlivost – řada aktivit se dotýká vzájemné důvěry nebo třeba osobních vlastností. Před jejich uváděním je důležité dobře si tyto aspekty promyslet a zvážit, zda je hra skutečně vhodná pro tuto cílovou skupinu (z hlediska věku, toho jak se děti znají a jaká mezi nimi panuje atmosféra) a co můžeme udělat pro to, aby program skutečně přispíval dobrým vztahům a nebyl pro některé účastníky nepříjemný nebo traumatizující.
Reflexe – chceme-li ze zážitku ve hře vytěžit nějaký posun do života, je důležité tuto zkušenost společně skupinově reflektovat. To znamená se nakonec pobavit o tom, co jsme ve hře poznali, co jsme si uvědomili nebo jak můžeme její principy zobecnit. Reflexe je momentem uzavření programu a uvědomnění si jeho významu – kromě toho může být také příležitostí ošetřit případná nedorozumění a nechat zaznít to, co jde po aktivitě účastníkům hlavou.
Vztahy ve stezce
Skautské stezky obsahují celou řadu bodů a aktivit zaměřených na vztahy a komunikaci, a to především v oblasti Můj kamarád (u skautů a skautek se dělí na body Vztahy mezi lidmi, Moje vztahy a Komunikace mezi lidmi).
Celé oblasti je také věnována stejnojmenná metodická příručka, která nabízí obecnou průpravu k výchově v oddíle, metodiku budování dobrých vztahů a péče o ně, výklad k jednotlivým bodům a aktivitám stezky a v neposlední řadě průběžný nápadník aktivit, her a programů, z nichž některé jsme zařadili i do tohoto Gejzíru…
