V oddíle mohou porozumět demokratickým mechanismům, osvojit si návyky aktivního občanství a respekt k pravidlům. Mohou se tu učit odpovědnosti za svět, ve kterém žijí. Řada oddílů se o to snaží: někde si děti volí své vedoucí, jinde sestavují společná pravidla nebo plánují program tábora. My jsme dali dohromady celou paletu nástrojů, aktivit a prvků oddílového života, které přispívají k zapojení dětí do společného rozhodování. Z těchto kamenů můžete postavit svou vlastní oddílovou demokracii. Ke skládance přidáváme i drobný návod ve formě obecnějších principů v závěru článku.
Společné sestavení pravidel
Jednou z nejjednodušších možností je přizvat děti k sestavování pravidel všude tam, kde nějaká pravidla panují. Ať už jde o táborový řád nebo pravidla úklidu v klubovně, děti budou mít úplně jiný vztah k normám, které samy vytvářely než k těm nadiktovaným svrchu. Zkušenost ukazuje, že si na sebe dokonce často ušijí přísnější povinnosti, než bychom jim vyměřili my.
Cíle: schopnost nastavování hranic, přijetí povinností, respekt k pravidlům
Oddílový sněm
Sněmy nemusí být jen záležitostí středisek a vyšších jednotek, svůj vlastní můžeme pořádat i v oddíle. Oddílový sněm může sloužit jako ústřední událost oddílové demokracie. Různé oddíly, které sněm dělají, k němu přistupují různě: Někde jde o výroční setkání, na kterém se jednou do roka odehrají volby, jinde se koná sněm každý měsíc a je platformou ke společnému řešení aktuálních otázek. V obou případech jde o prostor, ve kterém se potkávají všichni členové oddílu (bez ohledu na věk), aby jako sobě rovní diskutovali, prezentovali své nápady a případně rozhodovali. Určitě nemá jít o nudnou schůzi či přenášení oddílové agendy na děti – pravidelný sněm je spíš příležitost pro jednotlivé členy přijít s vlastními návrhy či problémy a diskutovat o nich. Nemusí se přitom jednat o samostatnou akci, sněm může být součástí oddílových schůzek, vybraných výprav či tábora.
Cíle: schopnost diskuze, otevřená atmosféra, aktivní zapojení do společenství, vzájemný respekt, zlepšování oddílu, vědomí smyslu se ozvat a možnosti něco změnit
Volby
Svátkem demokracie jsou volby, při kterých si vybíráme své zástupce. Není však nutné, aby mohl do všech funkcí volit kdokoli kohokoli. Ve volbách si mohou členové družin volit vlastní rádce, držitele družinových či oddílových funkcí (nástěnkář, fotograf…) a do určité míry i samotné vedení oddílu. Varianty zapojení dětí do volby vedoucího oddílu jsme podrobně rozebírali v článku o nástupnictví Jak předat oddíl (Skauting, únor 2018). To, pro jakou cestu se rozhodnete, je na vás; podstatné je z voleb udělat dobrou tradici. Volby by měly být rovné a tajné, neváhejte tak s dětmi vyrobit volební urnu, kterou budete používat pro tento rituál. Přihlašování kandidátů se hodí vyhlásit vždy předem, aby měl každý možnost se dobře rozmyslet. Stejně tak by mělo být jasné, jak dlouhý bude mandát zvolené osoby. Můžete samozřejmě nastavit určitá kritéria, která musí osoba, která kandiduje na danou funkci, splňovat. Je jasné, že vedoucím oddílu může být jen dospělý člověk, u drobnějších rolí ovšem věkové hranice nemusí být potřeba, naopak může být lepší členům věřit, že budou vybírat moudře.
Cíle: aktivní zapojení do společenství, demokratické a volební návyky
Oddílový parlament a oddílová rada
Většinu oddílů řídí oddílová rada. Někde ji tvoří jen starší vedoucí, jinde zahrnuje i rádce družin či jiné funkcionáře z řad dětí. Ve všech případech jde o hlavní výkonný orgán, od něhož se odvíjí příprava programu pro ostatní členy. Vedle rady ale může v oddíle existovat i oddílový parlament, něco na způsob parlamentu na základních školách. Členové si do něj mohou zvolit několik zástupců, kteří se sice nebudou podílet na exekutivě, ale budou hlasem řadových členů při diskuzích či rozhodování. Oddílový parlament se hodí spíš pro větší oddíly, ve kterých může být alternativou či doplněním oddílového sněmu (který by při mnoha desítkách účastníků mohl ztrácet na efektivitě). Vždy je potřeba dobře zvážit, s čím vším zatěžovat celý oddíl, a co se hodí řešit spíše na užším fóru.
Cíle: odpovědnost za funkci, efektivita rozhodování, porozumění principu zastupitelské demokracie
Hlasování a referenda
V demokracii lid rozhoduje prostřednictvím svých zvolených zástupců nebo přímo. Alternativou k voleným orgánům je zavádění prvků přímé demokracie, tedy hlasování či referend, kterých se účastní všichni členové oddílu (například na oddílovém sněmu). Obecně se sluší s referendy spíše šetřit, ovšem v případě dobře nastavené oddílové kultury nemusí nic bránit ani velmi častému rozhodování v rámci celého oddílu. Příklady věcí, o nichž mohou děti rozhodovat, najdete v gejzíru na straně 10. Aby byla oddílová demokracie opravdová, a ne jenom hraná, je každopádně potřeba, abychom dětem umožnili rozhodovat i o věcech, na nichž záleží. Za zmínku dále stojí nastavení samotných pravidel referenda. Hlasování může být závazné, nebo hrát jen doporučující roli. Vyvoláno může být buď výhradně vedením, anebo kdykoli na základě poptávky části členů (potom se jedná o tzv. obecné referendum, které mohou občané svolat k téměř libovolné otázce). Varianty stojí za to dobře zvážit a vedoucí oddílu by si měl vždy ponechat právo veta (je to totiž on, kdo nakonec za oddíl odpovídá). Důležité je, aby byla pravidla všem jasná a nevznikaly zbytečné křivdy.
Cíle: aktivní zapojení do společenství, odpovědnost za rozhodování
Tribunál pro řešení sporů
Nebyla by to demokracie, kdyby se všichni jenom shodovali. Některé spory mezi členy mohou přerůst v dost nepříjemné konflikty. Není snad třeba pro ně hned zavádět speciální soudní dvůr, spíš je potřeba říct, že konflikty mezi dětmi nemusí být vždy dobré řešit na sněmu či jiném společném fóru celého oddílu. Trvá-li mezi členy závažnější spor, hodí se jeho řešení přesunout do užšího kolektivu. Primárně se vždy snažíme hledat a moderovat společnou domluvu. Není-li to možné, věcné spory může rozhodnout drobná komise dětí či vedoucích, citlivější případy (takové, které někoho silně zraňují či ohrožují) jsou pak úkolem vyloženě pro vedoucího oddílu. Dobrou cestu, jak k řešení sporů přistupovat, popisuje článek Kruh obnovy (Skauting, říjen 2015). Členské tribunály tedy mohou být příležitostí k tomu, učit se řešit spory, musíme být však velmi opatrní při zvažování toho, které konflikty se touto cestou hodí řešit.
Cíle: schopnost hledání konsenzu a řešení sporů, nezávislé rozhodnutí sporu
Ombudsman, naslouchající ouško
Aby se děti v oddíle cítily bezpečně a věděly, na koho se mohou obrátit se svými problémy, není na škodu vyčlenit jednoho z vedoucích do role jakéhosi oddílového ombudsmana či aspoň naslouchajícího ouška. Nemusí mít žádné speciální pravomoci, spíš by měli všichni vědět, že se mu mohou svěřit, ať už jde o vlastní potíže nebo třeba problém s vedením. Už jen existence takového člověka dodává členům jistotu, že budou-li ze strany vedení oddílu pociťovat nespravedlnost, vyslechne je někdo třetí.
Cíle: psychické bezpečí v oddíle, ochota řešit problémy a dávat zpětnou vazbu
Družinová autonomie
Demokracie se vyznačuje dělbou moci. Ta přitom není jen o rozlišení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Podobně důležitá je dělba vertikální, tedy mezi státem (oddílem) a kraji/obcemi (družinami). Jednotlivé družiny by se měly těšit určité autonomii a samosprávě. Určitě nebudou mít plnou suverenitu, hodí se však dát jim tolik svobody, kolik unesou, ať už jde o program, cíle výletů nebo volbu rádce.
Cíle: odpovědnost, přijetí svobody, samostatnost
Oddílové miniprávo či ústava
Dosud popsané prvky tvoří základní systém oddílové demokracie, postavený na něčem, co bychom mohli nazvat oddílové právo. Jde o soubor oddílových pravidel včetně těch procesních (organizační struktura, systém rozhodování). Chcete-li vzít oddílovou demokracii vážně, nabízí se vybudovat jednoduchý systém transparentního oddílového práva. Nejde o nic složitějšího než o to, že jsou jednotlivá pravidla jednoduše sepsána a dostupná členům (na nástěnce, na webu, …). Mohou mít podobu jednotlivých vyhlášek, které jsou vydávány a aktualizovány jasně určeným způsobem (např. radou či sněmem). Určitě není žádoucí zatěžovat členy hromadou paragrafů. Hovoříme zde opravdu o soustavě několika jednoduchých souborů pravidel a postupů, o jakési oddílové ústavě. Ta pak srozumitelně a stručně popisuje fungování oddílové demokracie, každý po ní může sáhnout, podívat se, jak věci fungují, a navrhovat případné změny. Transparentní sepsání oddílových pravidel a systému rozhodování učí všechny zúčastněné, že demokracie není o libovůli vůdců, ale zejména o vládě práva.
Cíle: úcta k pravidlům, základní právní gramotnost
Komunitní kruh
Chceme-li členům vytvořit prostor pro sdílení a zároveň rituál, který je bude provázet oddílovým životem, nabízí se zavést komunitní kruh. Jde o krátké setkání na začátku či na konci každé schůzky či akce. Účastníci mohou jednoduše sdílet, jak se mají, co je tíží nebo na co se dnes těší. Komunitní kruh přispívá nejen demokracii, ale zejména dobrým vztahům a důvěře, na nichž lze onu demokracii stavět. Více jsme o něm psali v článku Aby byl oddíl bezva parta (Skauting, listopad 2016).
Cíle: schopnost naslouchání a reflexe, rozvoj důvěry
Diskuze
Masaryk říkal, že demokracie je především diskuze. Důležitější než propracovaný systém oddílového vládnutí je, aby mohli členové svobodně a často diskutovat o tématech, která je táhnou – ať už spontánně nebo v rámci jiného programu či rozhodování. Nabízíme zde několik cest, jak diskuzní program vést a zatraktivnit:
- Obyčejná diskuze bez přísad – moderovaná jedním z účastníků či ponechaná volnému průběhu. Na začátku (často za pochodu) může být užitečné společně domluvit cíl, tedy co vlastně chceme vyřešit. Pomůže nám to soustředit se na podstatu problému.
- Kulatý stůl – diskuze, na niž svoláme zástupce všech stran, typicky ty, kdo běžně nejsou v rovném postavení (vedoucí a děti), aby téma probrali jako sobě rovní.
- Panelová debata – diskuze několika osob před publikem, které může klást otázky.
- Televizní pořad – pro děti velmi atraktivní formát napodobující debatu v médiích. Lze zapojit fantazii a zážitek podpořit rekvizitami či skutečným natáčením.
- Rolová hra – debata, jejíž účastníci nereprezentují sami sebe, ale hrají jinou postavu, nejčastěji přidělenou dle popisu na kartičce. Může jít o strany nějakého sporu mimo oddíl (starosta obce, opoziční zastupitel) nebo debatu fiktivních členů oddílu za 20 let. Nabízí se propojení s televizním formátem.
- World Café – osvědčený formát pro větší množství účastníků či témat, jež chceme rozdělit na menší skupiny. U každého stolu sídlí jedna diskuzní otázka plus moderátor, který zapisuje postřehy na velký papír. Účastníci v pravidelných intervalech navštěvují jednotlivé stoly, moderátoři nakonec všem prezentují závěry.
Cíle: argumentační dovednosti, schopnost naslouchání a hledání shody, návyk nahlížet na problémy z více stran
Reflexe a propojení souvislostí
Aby si členové odnesli do života co nejvíc, je dobré čas od času společně pojmenovat, co to tu děláme a jak to souvisí se světem venku. Reflexe upevňuje zážitek a prohlubuje učení. Není třeba z ní dělat školní výuku, prostor by měli dostat spíš sami členové, aby pojmenovali, co jim oddílová demokracie přináší, jaké jsou její klíčové principy a kde vidí paralely s fungováním společnosti. Též se nabízí probrat, nakolik jim nastavení vyhovuje a co by na něm změnili.
Cíle: upevnění návyků a porozumění demokracii
Kampaně
Žije-li oddíl rozhodováním něčeho významnějšího (kam jet na tábor, jak pojmenovat oddíl, koho zvolit), mohou jednotlivé zájmové skupiny udělat minikampaň pro svůj návrh (plakát, video, vystoupení na akci).
Cíle: aktivní zapojení do společenství, argumentační dovednosti, mediální gramotnost
Výběrové řízení
Alternativou k veřejným kampaním je rozhodování poroty. Pro výběr táborové hry i čehokoli jiného lze uspořádat jednoduché výběrové řízení, tedy soutěž, do které uchazeči přihlásí své návrhy. Porota pak vybere ten nejlepší. Porota by měla zastupovat členy všeho věku napříč celým oddílem.
Cíle: smysl pro nezávislé rozhodování, porozumění principu výběrového řízení
Ankety a průzkumy
Zájem o oddíl a jeho členy lze podpořit zkoumáním oddílového mínění. Děti mohou mezi sebou uspořádat anketu či průzkum, zjistit, jaké napříč oddílem panují postoje a výsledky prezentovat jako důležitý argument pro rozhodování. Podobně se mohou ptát rodičů.
Cíle: aktivní zapojení do společenství, smysl pro hledání faktů a pravdy, mediální gramotnost
Participativní rozpočet
Některá česká města nabízejí svým občanům možnost spolurozhodovat o části rozpočtu. Lidé navrhují užitečné projekty či vylepšení veřejného prostoru, následně o nich hlasují, a návrhy s největší podporou jsou nakonec z městského rozpočtu realizovány. Také v oddíle můžeme pro začátek vyčlenit pár tisíc korun a nabídnout členům, aby sami navrhovali a rozhodli, jestli za ně chtějí pořídit sportovní vybavení, nový koberec nebo něco úplně jiného. Dáme jim tak najevo, že je bereme vážně, i pokud jde o peníze.
Cíle: odpovědnost, aktivní zapojení do společenství, finanční gramotnost
Volitelné programy
Vcelku jednoduchým principem, který rovněž podporuje demokratické návyky, je svobodná volba každého člena ohledně toho, jakých programů se chce zúčastnit. Je-li to možné, nabízí se čas od času postavit proti sobě více činností, mezi nimiž se člen musí rozhodnout (ať už čistě dle chuti nebo třeba podle oblasti stezky, v níž se chce rozvíjet).
Cíle: samostatné rozhodování, odpovědnost, smysl pro svobodnou volbu
Zapojení do plánování a přípravy programu
Na skutečnosti, že děti nejsou jen konzumenty programu, ale podílejí se na jeho tvorbě, je postavená skautská výchovná metoda. Platí to obzvlášť pro skautské družiny a roverské kmeny, v menší míře stojí za to zapojovat i světlušky a vlčata (ať už do plánování, co chtějí dělat, nebo případně do samotných příprav).
Cíle: aktivní zapojení do společenství, odpovědnost
Společná vize
Plánování spolu s dětmi nemusí končit u jednotlivostí. Přizvat je můžeme i do strategické debaty o tom, jaký vlastně chceme tvořit oddíl. Během jednoho odpoledne lze prodiskutovat naše představy a vytvořit velký plakát ve stylu Náš oddíl za 3 roky. Aby nezůstalo jen u vize, měl by ji následovat plán konkrétních kroků, které může dělat každý, kdo se chce vizi přiblížit. Nejde tedy o plán oddílové činnosti na roky dopředu, ale spíš o jednoduchou nabídku průběžných kroků, které podporují vytyčené směřování (pokud se třeba oddíl shodne, že chce víc chodit do přírody, jednotlivým družinám tím vzniká výzva k akci, aby měly víc schůzek venku nebo si domlouvaly výlety na kole). A aby vize neskončila jen na papíře, je potřeba se k ní jednou za čas vracet, ptát se, jestli je pro nás stále aktuální a co pro ni děláme.
Cíle: aktivní zapojení do společenství, iniciativnost, smysl pro strategické plánování
Zapojení do provozních věcí
Demokracie není jen o právu rozhodovat, ale též o práci a povinnostech spojených se společnou činností. Vedoucí tu nejsou od toho, aby všechno oddřeli sami, dětem proto svěřujeme nejrůznější provozní funkce, necháváme je pečovat o oddílové vybavení apod. Důležité je, abychom děti neměli jen za levnou pracovní sílu, která na povel splní zadaný úkol, nýbrž abychom jim svěřili odpovědnost dlouhodobě – a nechali ji na nich.
Cíle: odpovědnost, samostatnost, starostlivost
Projekty přesahující oddíl
S výchovou k demokracii a aktivnímu občanství se samozřejmě pojí služba společnosti a dělání dobrých skutků. Je tedy dobré, pokud v oddílové demokracii mají své místo nejenom otázky oddílu, ale též takovéto působení navenek.
Cíle: občanská angažovanost, schopnost spolupráce, projektové dovednosti
Oddílová média
Výborná cesta k tomu zapojit členy do oddílového života, se nám otevírá, svěříme-li jim tvorbu oddílové kroniky, nástěnky, časopisu či obsahu na web. Oddílová média mohou nejen referovat o novinkách a proběhlých akcích, mohou také vytvářet prostor pro vyjádření názorů, pro prezentaci anket a vedení vnitřní diskuze, stejně jako pro sdílení tvůrčí práce, povídek, poezie, obrázků či komiksů. Inspirací vám může být náš článek Tvoříme oddílový časopis (Skauting, říjen 2016).
Cíle: aktivní zapojení do společenství, mediální gramotnost, sounáležitost
Výstavy a dny otevřených dveří
Kromě médií mohou členové svůj oddíl prezentovat také uspořádáním dne otevřených dveří či výstavy v klubovně. Opět tím prohlubujeme jejich pouto k oddílu a vytváříme příležitost k aktivnímu vyjádření a zapojení do oddílového života.
Cíle: sounáležitost, aktivní zapojení do společenství
Projektové týmy
Častokrát se v oddíle pouštíme do práce na nějakém projektu – může jít o přípravu akce nebo zavádění nějaké inovace. Tuto práci může mít na starosti malý projektový tým, složený z členů starších i mladších, kteří mají zájem na projektu spolupracovat. Pro děti tak lze vytvářet příležitost k aktivnějšímu zapojení.
Cíle: schopnost spolupráce, projektové dovednosti
Vybírání kamenů
Kamenů jsme v tomto článku nabídli celou řadu a určitě to není nabídka vyčerpávající. Vybírání mezi nimi ovšem nemusí být úkol jen pro vedoucího oddílu. Cestu k větší demokracii lze začít právě třeba diskuzí o tom, do čeho se pustit.
Cíle: nastartování nadšení, sounáležitost
Sluší se zmínit i další prvky, které nám pro oddílové prostředí nepřijdou zcela vhodné či užitečné, nicméně tvoří důležitou součást demokratických systémů a může být zajímavé o nich dále přemýšlet, ať už o samotě, nebo v rámci společné diskuze s dětmi. Jsou to: politické strany, nátlakové metody (stávky, demonstrace), sdružování ve spolcích, víceúrovňové soudnictví či právo na přístup k informacím.
Demokratický kompas aneb trocha zobecnění závěrem
Principy demokratické výchovy
Důležitější než konkrétní nástroje jsou naše hodnoty, a na nich založený přístup k dětem. Uspořádat oddílové fungování můžeme dle vlastní tradice, děti by v něm ale měly zažívat vedle obecně skautských principů i ty demokratické. A jaké to jsou? Vzájemný respekt, svoboda slova, otevřená diskuze, úcta k pravidlům, podpora iniciativnosti, sdílené rozhodování či ochrana slabších.
Metodické tipy
- Hodnot se držme naplno, ale se systémem to nepřehánějme. Demokracie není tím lepší, čím víc uvedených kamenů v ní propojíme. Méně je někdy více. Držme se toho, na co stačíme a co je k užitku. To poslední, co chceme, je, aby si děti odnesly do života dojem, že demokracie je příliš složitý a nepraktický systém.
- Stavme na družinách. Jak na to přibližuje článek na straně 12.
- Pěstujme zpětnou vazbu. Budeme-li si o ni pravidelně říkat, systém bude lépe fungovat.
- Nepodceňujme děti. Jsou chytřejší a umí být zodpovědnější, než si mnohdy myslíme. Máme se od nich co učit.
Demokratický styl výchovy
Demokratická výchova se pojí s otázkou výchovného stylu, tedy preferovaného nastavení vztahů a rozhodování mezi vychovatelem a vychovávaným.
Existuje populární představa tří stylů výchovy a vedení lidí: Autokratický styl založený na vynucené poslušnosti, liberální styl založený na absolutní svobodě a demokratický styl jako zdravý kompromis mezi těmito dvěma extrémy. Tato představa je ale velmi nešťastná. Vnucuje nám dojem, že pro každou situaci se hodí stejný styl rozhodování a že náš vztah s dětmi má být někde na pomezí mezi vzájemnou rovností a nerovností.
Lepší je od sebe otázku vztahu a otázku rozhodování oddělit. Vztah s dětmi může být plně stavěn na respektu a vzájemné rovnosti, aniž bychom se tím zbavovali práva rozhodovat. Styl rozhodování se hodí volit situačně. Někdy je třeba rozhodnout direktivně bez debat, někdy lze postupovat konzultativně a nechat si před vlastním rozhodnutím poradit, jindy lze participativně zapojit do rozhodnutí ostatní (např. hlasováním) a ještě jindy lze celé rozhodnutí liberálně svěřit dětem. Všechny tyto cesty mají v demokracii své místo. Demokratická výchova je taková, která mezi nimi moudře volí a trvale přitom chová k dítěti respekt.
Musí to být doopravdy
Můžeme do oddílu zavést mnoho z uvedených kamenů, klíčovou otázkou ale zůstává, jestli budou brát děti to, co dělají, za své. Jestli budou vnímat prováděné aktivity jako něco, k čemu se samy rozhodly. Jestli bude oddílová demokracie opravdová, nebo jenom jako.
Užitečným nástrojem, který nám pomáhá reflektovat míru zapojení dění, je žebříček participace. Lze jej vztáhnout na konkrétní projekt nebo nad jeho úrovněmi uvažovat obecně. Vyjevuje nám, že to, co na první pohled vypadá jako vyspělá demokracie, může být někdy dobré divadýlko. Nechť je nám žebříček participace připomínkou, že chceme-li vést děti k demokracii, důležitější než všechny prvky systému je skutečná hloubka naší ochoty sdílet svou vládu nad oddílem s dětmi.
Žebříček participace
Participace
Nápad přichází od dětí, děti vtáhnou do rozhodování i dospělé. Aktivita je opravdu aktivitou dětí.
Nápad dětí a jejich vlastní realizace. Děti se pouštejí do vlastní aktivity, vedoucí je podporují.
Nápad od dospělého, spolurozhodují děti. Děti hrají důležitou úlohu v rozhodování.
Děti jsou informovány a radí. Jejich hlas je brán v potaz, rozhodují ale vedoucí.
Děti jsou instruovány a informovány. Děti rozumí smyslu činnosti.
Neparticipace
Symbolická (falešná) účast. Děti se vyjadřují, ale nikdo je neposlouchá.
Děti jako dekorace. Děti jsou přítomny, ale nezasahují do rozhodování.
Manipulace. Děti dělají, co řeknou vedoucí, kteří předstí rají, že jde o vůli dětí.
Žebříček participace pochází od S. Arnsteina a R. Harta a ukazuje na míru zapojení dětí do projektů, jichž se účastní. S podrobnějším popisem a příklady jej najdete v příručce Skautský dobrý skutek (skaut.cz/dobryskutek).
