Pravidla vnímám jako návod na soužití lidí, který zajišťuje fungování nějaké skupiny v rámci jejího účelu a hodnot. Jako skauti máme výhodu, protože tyto hodnoty máme formulované ve skautském slibu a zákoně. Stejně má ale smysl si pravidla se členy oddílu stanovovat. Pojďme se společně podívat na několik způsobů, jak mohou oddílová či družinová pravidla vzniknout.
Sepište, co se nesmí, stanovte tresty za porušení a představte to dětem
Cože?! Co to je za nesmysl? Předpokládám, že tohle vám běží hlavou. Tento způsob může fungovat ve vysoce hierarchizovaných organizacích, pokud je účelem zajistit kontrolu nadřízených nad podřízenými a není proti hodnotám organizace, že je to za použití trestů a síly. Příkladem takové organizace může být armáda, ale v mnoha případech také škola. Přijdete na to, co by na tomto návodu nefungovalo plně ani v armádě či ve škole?
Aktivita č. 1
Vím, co ne, ale co ano? Udělejte si test. Jeden člověk jde za dveře a úkolem skupiny je ho po jeho návratu dostat do pózy, na které se skupina předtím domluvila. A to pomocí instrukcí, které jsou vždy formulovány: „nedělej to a to“. Například: stojí na pravé noze, levá je vytočená kolenem do boku a špičkou se dotýká podkolenní jamky. Jedna ruka v bok, levá ruka leží na temeni hlavy.
Takže i když první způsob můžeme zavrhnout, jedno poučení si vzít můžeme: pravidla formulujte pozitivně.
Představte pravidla včetně důvodu, proč je zavádíte
Sepište pravidla a u každého si pojmenujte Proč – co dané pravidlo přináší, co chrání. Když je budete představovat, začněte účelem. Například: „Abychom si neskákali do řeči a každý mohl projevit svůj názor, bude mluvit jen ten, kdo bude v ruce držet mluvící dřívko.“
Účel dává šanci, že se děti pravidlem nebudou řídit ze strachu, ale proto, že jim bude dávat smysl. Dost možná ale zjistíte, zvlášť pracujete-li s pravidly, která se v oddíle nějakou dobu tradují, že je těžké účel pojmenovat. Možná se účel vytratil, anebo nikdy neexistoval. Například když na táboře nechodíte bosi kvůli hřebíkům, i když už několik let jezdíte na bezhřebíkové týpiové tábory. V podobných případech se nebojte pravidlo škrtnout.
Stále se vám to nezdá? A co se vám nelíbí? Že je určuje jen jeden člověk, i když mají sloužit všem? Ano, pravidla pomáhají společnému soužití a měla by tedy vytvářet prostor, v němž se cítí všichni co nejlépe a mají možnost ho ovlivnit.
Konzultujte svůj návrh pravidel
Představte dětem svůj návrh pravidel i s jejich účelem a požádejte o jejich úpravu, doplnění. Nezapomeňte u každého představeného pravidla ověřit, zda je pravidlo srozumitelné, zda říká jasně, co dělat nebo nedělat. Můžete si udělat představu, do jaké míry je pro děti důležitý účel pravidla. Můžete pak lépe odhadovat, zda bude pravidlo dodržováno.
Možná se vám stalo, že jste výše popsané učinili, a nikdo s ničím nepřišel. Důvodů může být více. Může být náročné bez předchozího přemýšlení a podpory vysypat návrhy na úpravy hned z rukávu. Nejzávažnějším důvodem pak je, pokud děti ve svém životě nezažily, že by s nimi pravidla, která se jich týkají, někdo kdy konzultoval. Mají je potom oprávněně zaškatulkovaná jako prudu a omezení. V takovém případě nejdříve prodiskutujte následující otázky: Jaký smysl mají naše pravidla? K čemu mohou být každému užitečná?
Pokud děti nemají zkušenost, že se mohou podílet na věcech, které se jich týkají, je třeba je pošťuchovat. Aby pravidla byla skutečně užitečná všem, aby zajišťovala společné potřeby celé skupiny, pomůže povzbuzovat nesouhlas. Čím větší ostych nesouhlasit s pravidly očekáváte, tím nižší práh otázky zvolte. Čím nižší práh kladete, tím větší diskuzi povzbudíte.
- Příklad otázky s nízkým prahem: Kdo máte jakýkoliv záchvěv pochybnosti o daném pravidle?
- Příklad otázky s extrémně vysokým prahem: Pro koho by bylo neúnosné toto pravidlo natolik, že by odešel z oddílu?
Otázky z vyšším prahem (Kdo má velké pochybnosti? Kdo zásadně nesouhlasí?) volte tehdy, když je z vašeho pohledu pravidlo zásadní.
Otázky jsou formulované „kdo“, pro koho to platí, zvedne ruku. To umožňuje vidět celkovou míru nesouhlasu s daným pravidlem ve skupině. Chcete-li nesouhlas zpracovat, zjistěte, co se za ním skrývá. Například: „Na schůzku si nosíme přezůvky.“ Námitka zní: „Nechce se mi tahat s sebou papuče, navíc je určitě budu zapomínat.“ Pozměňující návrh a opatření je: „Na schůzce se přezouváme. Papuče jsou v botníku přede dveřmi.“
Zapracovávání nesouhlasu nás už překlápí do dalšího participativního způsobu, který pro děti může být možná paradoxně trochu snazší, protože při něm nejsou ovlivněny vámi navrženými pravidly.
Vytvořte společně vzájemné dohody
Protože chci, aby pravidla sloužila všem, nejen vedoucím, dává mi největší smysl vytvářet je dohromady s těmi, kterých se týkají. Vysvětlete dětem, že záměr schůzky je dohodnout se na způsobu, jak spolu žít a učit se.
Aktivita č. 2
Opět platí: začínejme smyslem – co je to důležité, co chceme daným pravidlem chránit. Vyjít můžete z reflexe předchozí zkušenosti (minulý výlet, proběhlá schůzka, první dny fugnování tábora).
- Co pro vás v našem soužití fungovalo a proč? („Líbilo se mi, že každý měl prostor říci, co si myslí, ale nemusel.“ – rovnocenný hlas, svoboda volby, zda chci přispět).
- Co pro vás nefungovalo a proč?
- Napadají vás nějaké kroky/pravidla, která by to podpořila?
Pokud se dostanete k návrhu pravidla, zjistěte míru námitek podle postupu výše. Pravidlo bez námitek je přijato. Nezapomeňte, že míru námitek, které do rozhodování vstupují, můžete nastavit prahem otázky.
Nehledejte shodu na pravidlech. Budujte kulturu vzájemné péče
Tento proces je nejradikálnější podobou hledání způsobu soužití. Místo vytváření pravidel posilujte kulturu vzájemné péče, která stojí na principu: záleží na potřebách všech a každého. Proto veďte pokračující dialog kolem otázky Jak chceme společně žít a učit se? se záměrem naplnit potřeby všech. Zní to abstraktně? Pojďme se podívat konkrétněji, jak na to.
Nezapomeňte na vyjasnění smyslu následujícího postupu. Záměrem je spoluutvářet prostředí, kde se všichni cítí dobře. Proto se budeme dívat na hodnoty, které jsou pro nás důležité, a posléze na to, co každému z nás pomáhá k jejich naplňování.
Aktivita č. 3
- Uveďte první krok: „Nejdřív sesbíráme, co je pro nás důležité, jaké hodnoty a potřeby sdílíme.“ Přijďte na rozhýbání s prvním návrhem: například Emocionální a fyzické bezpečí.
- Ověřte, zda tuto potřebu sdílíte. Řekněte dětem, ať zvednou ruku ti, pro které je také důležité cítit se bezpečně. Každý chce zůstat zdravý, proto pokud někdo váhá, bojí se pravděpodobně o něco dalšího. Můžete se na to tedy například zeptat: „Obáváš se, že když zvedneš ruku, nebudeš už smět lézt po stromech?“ Každý, kdo chce vylézt na vršek stromu, chce bezpečně slézt. Kdo chce jet rychle na kole bez helmy, chce bezpečně dojet do cíle. Děti jsou občas jen unaveny z opakujícího se: „To je nebezpečné.“ Zjistěte, co je to, o co nechtějí přijít (např. dobrodružství), a přidejte to jako další hodnotu ke zpracování.
- Jak spolu žít? Nadepište na velký papír onu hodnotu: Fyzické a emocionální bezpečí. Hodnotu tedy sdílíme, ale budeme se lišit mezi sebou v tom, za jakých podmínek se cítíme ohrožení, a kdy jsme naopak v pohodě. Teď dáme dohromady seznam toho, co nám pomáhá cítit se bezpečně. V tuto chvíli nehledáme shodu, nevytváříme pravidla. Protože nám záleží na potřebách všech, stačí vědět, že je něco důležité aspoň pro jednu osobu. Vznikne nám tedy něco jako seznam proseb. Prosbou například říkám: „Chci, abyste věděli, že je pro mne důležité vědět, kde jste, protože to naplní mou potřebu bezpečí, prosím říkejte mi, pokud hodláte opustit tábor.“ Nechejte děti bavit se nejprve ve dvojicích o tom, co je pro ně důležité, aby se cítily fyzicky a emocionálně bezpečně. Potom sesbírejte prosby z pléna. Prosba má být proveditelná, není to přání. Proto je třeba být konkrétní a popisný. Zadejte, ať si dvojice navzájem pomohou formulovat takové prosby. Dejte příklad, co by bylo obecné: „Chovejte se s respektem,“ je obecná prosba. Kamarád se může doptat: „Jaké konkrétní chování ti přišlo nerespektující, a jak zněla prosba?“
- Stejným způsobem pracujte s dalšími hodnotami, které jsou pro lidi v oddíle důležité. Nejdříve je třeba této práci věnovat více času (1 hodina vcelku či na pokračování), potom si můžete na několik dalších setkání vyhradit 10 minut. Objevilo se něco nového? Chcete něco přidat?
Porušení pravidel?
Co udělat, když někdo pravidlo poruší? Změnit pravidlo. Cože? Co by to bylo za anarchii, můžete si pomyslet. Záleží ovšem, jak rozumíte tomu, co pravidla jsou, jaký mají účel a jak vznikla. Pokud sdílíte předpoklad, že pravidla slouží všem a snaží se naplňovat co nejvíce potřeby všech, pak, dojde-li k jejich porušování, zejména opakovanému, je třeba pátrat po příčině. Jaká potřeba stojí za porušením pravidla? Řešit to můžeme jednak v reakci na porušení jen mezi čtyřma očima. Např. máme diskuzní pravidlo, že mluví ten, kdo se přihlásil a dostal slovo v podobě mluvícího dřívka, abychom se slyšeli a aby pozice rozvážných mluvčích a těch výřečnějších byla srovnatelná. A Ferda i tak často skáče ostatním do řeči bez dřívka. Po promluvě s Ferdou se ukáže, že předávání dřívka neumožňuje navázat na nějaké téma, když mám doplnění. Nový mluvčí odvede hovor často k novému tématu, a když dojde na Ferdu, už je pro diskuzi matoucí se vracet. Jak takové pravidlo změnit? Například zavedením nového gesta: mám doplnění. To umožní rozlišit, zda chce člověk přidat další myšlenku, nebo doplnit aktuální téma.
Více přispíváme kultuře vzájemné péče, pokud se k pravidlům a soužití pravidelně vracíme a v kruhu se ptáme, jak se daří dohody a pravidla dodržovat, co se daří, co se nedaří a proč, jaká pravidla potřebují změnit, zrušit či doplnit. Na nedodržování pravidel můžeme reagovat také tresty. Diskuze o používání trestů by ovšem vydala na další samostatný článek. Já bych doporučila zůstat pouze u toho, aby si děti uvědomovaly, že nějaké pravidlo je porušeno.
Ať už zvolíte jakýkoli způsob a postup vytváření pravidel, mějte na paměti:
K čemu slouží pravidla?
K zajištění fungování skupiny vzhledem k jejímu účelu.
Komu slouží pravidla?
To záleží na hodnotách, které vyznáváme. Ve skautingu by pravidla měla sloužit všem.
Co zvyšuje pravděpodobnost, že pravidla budou fungovat?
- Když všichni rozumí pravidlu.
- Všichni rozumí účelu, potřebě, kterou pravidlo ošetřuje.
- Když se na jejich vytváření podílejí všichni, kterých se týkají.
- Pravidla vyžadují průběžnou revizi: stále naplňují potřeby všech?
