Chceme-li v oddíle skautů či skautek začít s uplatňováním demokratických principů, může být společné rozhodování o oddílových záležitostech zpočátku příliš velké sousto. Nevyhnutelně se totiž zjistí, že vše déle trvá, mnoho času se stráví diskuzemi a výsledky nejsou uspokojivé. Snažení se pak ve výsledku může obrátit proti myšlence samotné. Demokracie je označena za nefunkční, bláznivou a volá se po návratu k tradičním „osvědčeným“ formám řízení.
Co tedy zkusit zavést demokratické postupy po malých krůčcích a nenásilně? Pomoci nám může struktura, jíž by měl disponovat každý dobře fungující oddíl. Jsou jí družiny a oddílová rada.
Demokracie vs. autokracie
Připomeňme si klasické grafy znázorňující možné metody řízení oddílu. Graf č. 1 představuje metodu autokratickou – o všem se rozhoduje „nahoře“, osoby na nižších stupních jsou v pozici vykonavatelů a zároveň tvůrců dalších příkazů. Graf č. 2 oproti tomu znázorňuje metodu družinově-demokratickou. Malé kruhy po stranách představují družiny, v jejichž čele stojí rádci. Velký kruh uprostřed představuje oddílovou radu.
V takto nastaveném modelu probíhá rozhodování v užších kruzích max. osmi lidí, v nichž se lze daleko snáze učit vzájemné diskuzi, naslouchání a hledání konsenzu než ve skupině dvaceti až třiceti osob. V oddílové radě při řešení celooddílových záležitostí, v družinách pak při rozhodování o důležitých tématech blízkých všem zúčastněným.
Ukažme si to na příkladu táborového stravování. V oddíle řízeném shora rozhodne o skladbě jídelníčku vůdce nebo jím pověřený vedoucí. K uvaření oběda je povolán dospělý či rádce, který řídí celý proces a rozdává příkazy. Děti jsou v pozici jeho pomocníků, kteří nakrájejí cibuli či umyjí hrnec, je-li jim to řečeno, ale jinak za výsledek nenesou odpovědnost. Oproti tomu v oddíle řízeném družinově rozhodne o složení jídelníčku oddílová rada nebo jí pověření členové. Uvaření oběda je pak odpovědností družiny jako celku. Ta se dohodne, kdo bude celý proces řídit, jak si rozdělí práci, a posléze se pustí do vaření. Dospělý vedoucí je zde k dispozici, aby pomohl s tím, s čím si družina sama neví rady, ale obecně do procesu příliš nezasahuje. Nejlépe při výkonu nějaké monotónní práce, jako je mytí nádobí či škrábání brambor, tiše přihlíží, a posléze, je-li to vhodné, podá družině či jejímu rádci zpětnou vazbu.
Kromě uvedeného vaření oběda se v družinách mohou demokraticky řešit i jiné záležitosti. Od maličkostí jako „Jak si uspořádáme postele v týpí?“ přes větší věci typu „Kam pojedeme na družinovou výpravu?“ až po velmi důležité otázky jako „Kdo bude rádcem družiny?“
„No jo, ale vždyť můžou rozhodnout špatně,“ lze namítnout. Jenže co je naším cílem? Aby nám vše šlapalo jako na drátkách? Nebo abychom využili každé příležitosti k výchově skrze prvky skautské metody, mezi něž patří i „družinový systém“, „učení se aktivní činností“ a „podpora dospělými“?
Podmínky úspěchu
Víme-li tedy, že chceme družiny vést k tomu, aby uvnitř fungovaly demokraticky, musíme se tázat, jak toho docílit.
Podmínky úspěchu jsou dvě. Tou první je opravdu fungující družinový systém. Proč? Protože k zájmu o společné rozhodování nikdy členy družin nepřimějeme, pokud budou tyto družiny pouze uskupeními stvořenými k poražení draka v etapové hře či k uvaření večeře, ale skutečnou základní jednotkou skautské výchovy, kde se bude odehrávat „to podstatné“, zůstane oddíl. O tom, co je a není družinový systém a jak jej zavést, již bylo napsáno mnoho. Zájemci mohou nahlédnout například do některých publikací uvedených v rámečku.
Druhou podmínkou je rádce motivovaný k demokratickému řízení družiny. Tedy takový rádce, který je se svým osobním pohledem na to či ono ochoten ustoupit do pozadí ve jménu toho, aby družina rozhodla společně. Ale také rádce, který disponuje dostatečnou autoritou, aby ve skutečně důležitých záležitostech dokázal ostatní vést správným směrem.
Jak to ovšem rádce naučit? „Vždyť jsme jim tolikrát vysvětlovali, že družinám nemají jen rozkazovat. Dokonce jsme na oddílovou radu zařadili dvě aktivity na demokracii‘.“ A zde právě přistupujeme k druhému poznatku z grafu č. 2 – k důležitosti demokratického fungování oddílové rady. Rozhoduje-li rada skutečně ve sboru, a jsou-li rádci jejími platnými členy přizvanými k rozhodování i o těch nejdůležitějších oddílových záležitostech, naučíme je tím demokratickému řízení stokrát lépe, než když budeme o jeho důležitosti vést plamenné monology nebo na téma vymýšlet propracované aktivity.
Rozhoduje celý oddíl
O úroveň výše je pak zapojení družin do demokratického rozhodování o celooddílových záležitostech. Jedním možným modelem, jak skloubit družinový systém s rozhodováním na oddílovém shromáždění, je dvoukolové rozhodování. Nejprve se věc probere ve družinách a na oddílové radě. Zde se vyfiltrují nesmyslné argumenty a případně přijmou určité konkrétní návrhy. O těch se pak diskutuje a rozhoduje na oddílovém shromáždění, které je již následkem předjednání věci v družinách a v oddílové radě rychlejší a efektivnější, než kdyby se zde s diskuzí začínalo od počátku.
Z druhé strany můžeme družiny zapojit i tak, že jim dáme volnou ruku při řešení určité celooddílové věci. Např. při přípravách oddílové výpravy tak jedna družina může mít na starost jídelníček, druhá objekt na ubytování a třetí dopravu.
Možností, jak zapojit družiny do rozhodování o celooddílových záležitostech, je mnoho (k tomu, co takovou záležitostí může být, nahlédni do gejzíru o pár stran dále). Jedná se zatím o pole dosti neprobádané, kde je prostor pro experimenty a hledání nových cest. Budu rád, pokud se se svými zkušenostmi podělíte na .
Družinový systém ve skautských oddílech (O. Kupka – Dick, Junák, 2005), Skautská družina (J. Novák – Braťka a M. Zapletal – Zet, Skautské prameny, 1997
O úloze družin:
„Oddíl se tedy nerozpadá na družiny, nýbrž několik družin se seskupuje v oddíl. Družina jest původní jednotka, hluboce zakořeněná v duši chlapectví. Oddíl jest již vyšší útvar společenský, odpovídající spíše psychologii dospělých.“
Jaroslav Novák: Junácká družina.
O demokracii v oddílové radě:
„Vyznavači družinové soustavy tvrdí, že řádnými členy oddílové rady vlastně mají být jen hoši. (…). Když organizace chlapecká, tak ať ji hoši vedou do důsledků. A co tedy vůdce a jeho zástupce? Ti budou členy virilními [tzn. z titulu své funkce, s hlasem převážně poradním, pozn. aut.], váženými (a milovanými) zástupci světa dospělých. Budou přítomni každé schůzi, budou zasahovat taktně do debaty, hoši se k nim budou obracet o radu, ale hlasovat nebudou.“
Jaroslav Novák – Braťka: Junácká družina.
