Před 29 lety jsme dostali demokracii do správy země – nedostali jsme ji však do škol a oddílů.
Demokracie je výsadou dospělých. Každý z nás smí mluvit do věcí veřejných, tedy až na děti, ty jsou přece na politiku ještě malé. Všichni máme právo na demokratické zacházení, tedy až na děti, k těm si můžeme dovolit téměř cokoli. Kamkoli se podíváme, slibuje nám společnost nevídané svobody, důstojné zacházení a možnost ovlivňovat okolí; jen děti a dospívající si na to musí pár let počkat.
A tak se čeká. Nezletilí čekají, až ten den konečně přijde, zatímco my dospělí čekáme, že se z nich v tu ránu stanou aktivní a zodpovědní občané, navyklí na práva a povinnosti demokracie. Výsledek? Mladí lidé nejeví o politiku velký zájem, k volbám se nehrnou. A proč také? Řada z nich se ve škole či jinde naučila, že lepší než se ozývat je držet hubu a krok. Dospělí mají demokracii; výchově a vzdělávání však dál dominuje nesvoboda.
Myslím, že je načase přestat čekat. Přestat čekat, že z dětí vyrostou přesvědčení demokraté, nehledě na to, jak s nimi budeme zacházet při výchově. Přestat čekat, že se v lidech dovršením zletilosti automaticky aktivují demokratické návyky, aniž bychom je museli pěstovat. Přestat čekat, až se demokraticky smýšlející společnost nějak sama dostaví.
Prostředí, ve kterém vyrůstáme, nás formuje. Řídíte-li se celou školní docházku výhradně pokyny učitelů a pokusy na nich něco změnit jste vzdali někdy v páté třídě, vaše životní zkušenost a víra v možnost něco změnit se nutně liší od kamaráda, který chodil do školy postavené na vlastní aktivitě a dialogu. Skautské oddíly se zpravidla vyznačují vyšší mírou svobodného ducha než školní třídy. Ovšem ruku na srdce – opravdu vedle zábavy a dobrodružství nabízíme dětem příležitost ovlivňovat, jak to u nás vypadá?
Demokratické uspořádání oddílu a zapojování dětí do rozhodování jsem si dřív vůbec neuměl představit. Oddíl pro mě byl místem, kde jsem dětem chystal program – já, který vím přece líp než oni, co je třeba. Měl jsem tendenci dětem nedůvěřovat, nevěřil jsem, že by k větší svobodě snad mohly přistoupit zodpovědně. Na nesmysly nemáme čas, říkal jsem si… Postupně mi ale docházelo, že dobré nastavení našeho společenství je daleko důležitější než náplň mého programu. Že demokracie, kterou jsem začal zavádět, není přítěží, ale programem.
Domnívám se, že je načase vnést do skautské výchovy více demokracie. Ne programu o demokracii, ale demokracie jako způsobu oddílového vládnutí. Je čas, přijmout členy oddílu za rovnocenné partnery, povolané učit se občanství skutečným prožitkem demokracie… Na následujících 16 stranách jsme shromáždili zkušenosti se zapojováním dětí do rozhodování, protknuté úvahami a doporučeními. Nabízíme celou paletu participačních nástrojů, rozebíráme propojení s družinovým systémem a přinášíme inspiraci pro nastavování oddílových pravidel.
Demokracie je pro mě o tom, že člověk přestane čekat. Že přestane čekat, až se něco stane, ale jde a začne na tom pracovat. Dēmos kratíā, vláda lidu, není jen o právu rozhodovat, je též o povinnosti nás všech o společenství pečovat. Chceme-li v klucích a holkách probouzet aktivní demokratické občany, kteří nečekají celé dospívání, až je někdo začne brát vážně, nečekejme dalších 29 let na vhodnější chvíli.
Začněme.
