O družinovém systému a rádcování s vedoucím oddílu Martinem
Kameníkem – Flingstonem.
Mohl bys na začátek čtenářům představit oddíl, který vedeš?
Náš oddíl má registrovaných přibližně 100 členů. Z toho máme 40 vlčat a k nim 15 vedoucích a skoro 30 skautů a k nim zhruba 10–15 vedoucích (bez rádců). V našem oddíle jsou rádci u skautů kluci do 15 let. Družinový systém u nás fungoval od založení oddílu v 90. letech – s tím, že se různě měnilo zapojení rádců na přípravě programu. Byly doby, kdy připravovali jen jednu schůzku do měsíce, ale v jiných dobách zase připravovali v podstatě vše – všechny schůzky a části výprav.
Jakým způsobem si rádce vybíráte?
Výběr rádců a to, jak se k němu bude přistupovat, má na starosti můj zástupce spolu s vedením, které se věnuje skautské věkové kategorii. Já mám ve skautské části vedení také svůj hlas, ale snažím se jím výběr rádce příliš neovlivňovat. Datel, který je teď zástupce u skautů, rozdal rádcům takové obsáhlejší dotazníky, ve kterých byly například otázky: Co tě na skautingu baví? Co ti skauting dává? Co od něj očekáváš? Chtěli jsme, aby se všichni skauti mohli vyjádřit, co si myslí o rádcování. Jestli jim přijde, že by na to měli, jaký podle nich je ideální rádce a tak dále. A odpovědi z těch dotazníků jsme potom vzali na poradu. Dotazníky nejsou sice nějaký metodologický zázrak, ale k jednoduchému zaznamenání názoru stačí. Každý vedoucí tak přesně ví, co si který z kluků myslí, co třeba od rádcování očekává a jak ho chápe. Určitě nenahrazují osobní popovídání, ale pomohou lidem k autentičtějšímu vyjádření na radě, a tak vedoucímu pomohou udělat si co nejpřesnější představu toho, jak rádcování kluci berou.
Jak rádce na jeho funkci připravujete?
Posíláme skauty v rámci střediska na rádcovský kurz. Teď rádci jezdí i na Žirafu, tedy na akci, v rámci které se setkávají rádci a rádkyně z jednoho kraje. Sice to není vzdělávací akce, ale aspoň je trochu nakopne. Posíláme tam všechny skauty ve věku 13–14 let. Někteří kluci z námi vyslané skupinky funkci rádce potom přeberou, ale teoreticky jsou na rádcování připravováni všichni stejně.
Vzděláváte rádce i v rámci oddílu?
Dříve jsme pořádali rádcovská odpoledne a rádcovské večery, na kterých se jednou za měsíc potkali rádci s vůdcem nebo se zástupcem. Napůl to probíhalo i jako teambuilding, hrály se deskovky, rádci si tu mezi sebou také předávali tipy a inspirace na schůzky. Teď spíš rádce pracuje na schůzce s vedoucím, který je garantem schůzky a jeho mentorem. Domluva je, že přibližně polovinu programu má na starost rádce a druhou polovinu vedoucí. Vedoucí potom poskytne rádci zpětnou vazbu. Dává mu různá doporučení, společně s ním zhodnotí co se během schůzky stalo dobrého, a co špatného, povídají si o tom, kde by mohl rádce přidat.
Když má rádce na starost část schůzky,
jakým způsobem dochází k jejímu plánování?
Rádci vždy dostanou program schůzky, už připravený od vedoucího. Hlavním přínosem rádců při vedení schůzek není tvorba programu, ale to, že vědí, často líp než vedoucí, co jejich družina potřebuje. Vidí do ní lépe.
Například: máme podmínku, že kdo nemá nováčkovskou zkoušku, nemůže na tábor. Když rádce vidí, že má v družině tři kluky, kteří měsíc před táborem ještě nováčkovskou zkoušku splněnou nemají, tak se na to zaměří. Na táboře se rádce na programu jako takovém nepodílí, spíš jen pomáhá naplňovat to, co od družiny chceme. Ta část rádcování, která je nejvíc na pomezí mezi členem a vedoucím se odehrává především během školního roku.
Osobně za jednu z největších výzev, které rádci čelí, považuji získání vztahu k odpovědnosti. Ten se jim snažíme předávat. Rádci stojí na mezistupni mezi členem a vedoucím, mohou si ještě dovolit ve své práci něco opomenout. Myslím si, že jim pak často nemusí docházet, že už jsou v odpovědné funkci.
Jak pracujete s rádci v oddílové radě
a kolektivu vedoucích? Plynou pro ně
z jejich funkce nějaká práva a povinnosti?
Rádcové jsou zváni na každou oddílovou radu. Mohou se více méně podílet na veškerém chodu oddílu od hlasování o tom, co koupíme za nový stan, až po to, jestli budeme měnit klubovnu, nebo ne. Jsou víc vtaženi do vedení oddílu. To, že se mohou podílet na tom, jak bude oddíl vypadat, může být pro rádce výzvou, nejsou do toho však nuceni, není to povinnost, na které by si zkrátka vylámali zuby. Když se chtějí zúčastnit a hlasovat, tak mohou. A s tím souvisí i to, že jsou zvaní na všechny akce oddílové rady, jsou součástí i toho staršího kolektivu oddílu. Když chtějí, jezdí s námi na výjezd oddílové rady, na Miquik nebo na skautské plesy. V rámci oddílu máme také základní předávací rituál rádcovství. Rádce má určité výsadní postavení, protože má svoje místo při nástupech na táboře nebo zprostředkovává informace družině.
Nevýhodou pro rádce může být, že mají víc práce než řadoví skauti. Přebírají částečně práci vedení. To znamená, že se přípravě programu musí věnovat i doma.
V čem je družinový systém přínosný pro tebe jako vedoucího oddílu a v čem pro jeho členy?
Pro mě osobně je to výrazná pomoc se zajištěním programu. Zároveň rádci na radách, a zvlášť na táboře vždycky přijdou s nějakým zajímavým postřehem. Při zpětné vazbě nám řeknou věci, které nás nenapadly – určité skutečnosti, které vnímá členstvo, nejsou z pozice vedoucího tak ostře viditelné. Rádcové jsou vyvýšeným hlasem členstva, takovým tribunem lidu.
Já jsem si tímto systémem jako dítě také prošel, a v podstatě jsem s ním byl hodně spokojený. Rádce pro mě byl spíše parťák než vedoucí – díky tomu, že nebyl o tolik starší než já a všemi strastmi a radostmi programu si procházel s námi. Měl jsem vždycky pocit, že mi rádce rozumí víc než vedoucí, který pro mě program jen připraví, ale vlastně si tím se mnou úplně neprojde. Rádci jsem tudíž mohl říct narovinu, že se mi to nelíbilo. Věděl jsem, že on tam se mnou byl a viděl, že se mi to doopravdy nelíbilo. Rádce to pak řekl na radě nebo vedoucímu, který má skauty na starosti.
Co považuješ za stěžejní prvky, aby družinový systém v oddíle fungoval bez problémů?
Stěžejní je z mého pohledu, aby rádce rádcovat sám chtěl, nebo k tomu alespoň neměl velký odpor. Aby vycházel se svojí družinou a přijímal i méně populární kluky. A samozřejmě by mu mělo vedení dát prostor pracovat. Myslím si, že jako u všeho v oddíle je při rádcování důležité mít chuť, prostor pracovat a možnost doptat se na to, co nevím
Martin Kameník – Flinky
Vůdce 20. oddílu Ginkgo v Českých
Budějovicích a Jihočeské Žirafy,
student psychologie.
