Téma: skauti – skautky

I rádce potřebuje (občas) poradit

Jak být rádcům a rádkyním oporou, kterou potřebují k rozvoji sebe samých i členů svých družin?

Jak být rádcům a rádkyním oporou, kterou potřebují k rozvoji sebe samých i členů svých družin?

Foto: Jakub Kozák – Ozzi

Rádcové a rádkyně jsou přímá spojka mezi vedením oddílu a dětmi v oddíle. S dětmi pracují intenzivně celý rok, dobře je znají, vědí, v jakém prostředí děti vyrůstají, a celkově k nim mají blíž. Snažme se na ně proto nehledět jako na adolescenty, kteří za nás udělají práci na družinových schůzkách, ale raději jako na své nejbližší spolupracovníky. 

Buďme jim nablízku a dejme jim najevo, že na to nejsou sami

Podpora rádců začíná hlavně u vedoucích oddílů, kteří mají na starost kromě rádců také chod celé oddílové rady. Tím pádem se někdy stane, že vedoucí začínají rádce vnímat jako samozřejmost, i když jde v oddíle o jednu z nejnáročnějších činností, kterou však často svěřujeme těm nejméně zkušeným. 

Ptejme se jich, zda jsou ve funkci spokojení, občas je pochvalme a dejme jim najevo, že jsou důležitá součást vedení. Projev díků může mít formu akce za odměnu, drobného dárku nebo například slovního poděkování na oddílové radě, před celým oddílem či dokonce před rodiči na veřejné akci.

Podporujme přátelské vztahy, věnujme čas společným aktivitám s vedením, řešme problémy hned a spolu. Vyhraďme si čas pro společnou akci už při sestavování celoročního plánu, tak aby se jí mohla účastnit co největší část rady. Je dobré na společné akci podniknout nějakou zajímavou aktivitu, vyhradit prostor pro povídání si mezi sebou a poznávání se. Rádcové nestojí o vedoucího, který za ně udělá všechno, nebo ho zajímá ho jen plnění úkolů a neustále po rádcích něco chce. Hledají chápajícího vedoucího a kamaráda, který jim pomůže se ve vedení zlepšovat, má trpělivost a hledá s nimi cesty, jak vychovávat druhé.

Podporujme jejich
nadšení, ale s citem 

Prioritou jejich činnosti je rozvíjet se, ne ulevit vedoucím. Jakkoli šikovné a svědomité rádce můžete mít, asi jen málokdy půjde vše bez problémů, které jsou pro skautskou (a obzvlášť rádcovskou) činnost typické a nezbytné. Veďme rádce na jejich cestě v duchu známého přísloví „chybami se člověk učí“ a přidejme k tomu to, že ještě více se naučí ze společné reflexe. Od účastníků rádcovského kurzu často slýchám, že jim záleží na reakci v situaci, kdy se jim něco nepodaří. V takovou chvíli je pro ně nejdůležitější pochopit, co udělali špatně a jak to mohou napravit nebo jak se situaci příště vyhnout. Řešení jejich chyby stylem „dodělám to za tebe já nebo si to vezme na starost někdo jiný,“ jim v osobním růstu příliš nepomůže a na zdravé sebeúctě nebo motivaci se podobného úkolu ujmout příště také nepřidá.

Mladí rádcové bývají často plní elánu a s radostí se pouští do všelijakých projektů v oddíle či ve družině. Je na nás, abychom jejich nadšení zužitkovali, ale zároveň jim nastavili určité hranice, aby si naložili jen tolik práce, kolik zvládnou, a úkoly tak náročné, aby pro ně byly jednak výzvou, jednak aby ji byli schopni, třeba s drobnou pomocí, překonat. Dejme jim také možnost vyjádřit se, ukažme jim, že na jejich názoru záleží. Tomu, co se pro nás za dlouhé roky v oddílové radě stalo rutinou, můžou oni svým nezaujatým pohledem vdechnout nový život. Ať už jde o rituál, který opakujeme jen ze setrvačnosti, nebo problém, který se vám roky nedaří vyřešit, může být jejich pohled na věc velkou inspirací.

Dodávat inspiraci a odhodlání do skautské činnosti mohou i rádcové sobě navzájem, například zmíněnou tvorbou programů šitých na míru, sdílením nápadů, ale i problémů a předáváním zkušeností. Nabídněme jim prostor samostatně se scházet a vytvářet si vlastní akce, případně s naší pomocí. Může tak v oddíle vzniknout silná parta, která zanedlouho vytvoří roverský kmen, nebo třeba nové vedení oddílu. Kmen je také ideální řešení problémů s úbytkem rádců. Protože když budou mít rádcové dobrý vztah mezi sebou a budou se mít kam vracet, nebudou mít takovou tendenci odcházet.

Foto: Zdislava Dolečková

Rádcováním to nekončí

Vedení družiny je bezpochyby krásná a záslužná činnost, ale oddíl potřebuje také silnou oddílovou radu. Do té je potřeba rádce postupně začleňovat ne jen na post mluvčí družin, ale i jako nedílnou součást fungování jednotky přes rok, jako jsou např. výlety, výpravy a další akce. Nezapomínejme je tedy zapojovat do plnění úkolů souvisejících s chodem oddílu a postupně jim některé funkce předávat. Zároveň jim však stále stůjme nenápadně za zády a buďme připraveni nabídnout pomocnou ruku, kdykoliv to budou potřebovat.

Pomáhejme jim například s přípravou celoročních her a plánů činnosti, na druhou stranu je zapojme do sestavování výchovných cílů oddílu. Vhodným způsobem může být prostor vyhrazený na oddílové radě ještě v létě (ideálně přímo na táboře), kdy sestavujeme plán na celý rok. Můžeme se s rádci pobavit o tom, v čem chtějí členy své družiny rozvíjet, co nového by chtěli zkusit a na základě této rozpravy s nimi sestavit cíle třeba na každý měsíc – v září mohou trénovat uzly, v říjnu si připomenout skautskou historii atd.

Každý podle svých možností

Někdy zapomínáme, že není snadné skloubit v obvyklém rádcovském věku (13–17 let) se skautingem svoje další aktivity. Počítejme proto s tím, že ne všichni zvládají stejné pracovní tempo nebo množství úkolů. Zkrátka jde o to, abychom se vyhnuli přehlcení rádce úkoly a snažili se spolupracovat i s jejich rodiči. Vysvětleme jim, jakou funkci dítě v oddíle má, jaká je její náplň, jak je pro oddíl důležitá a co může přinést právě dítěti.

Většinou jsou rádci stále ve věku, kdy za ně rodiče nesou odpovědnost, to znamená, že například rady ve večerních hodinách nebo na místě dost vzdáleném od domova se nemusí rodičům líbit. Měli bychom být schopni způsoby spolupráce, jako je třeba fungování oddílové rady, rádcům přizpůsobit.

Za horizontem vlastního oddílu

Vyšleme své rádce na zážitkové nebo mezinárodní akce. Dejme jim možnost načerpat inspiraci na setkání rádců Žirafa nebo společně vyrazme na semináře jako je Elixír nebo Poradní Skála. Případně je můžeme vyslat nabrat elán a navázat nová přátelství do zahraničí na Jamboree či Intercamp. A pokud se jim nikam příliš nechce, můžete jim na míru šitou akci „za odměnu“ připravit sami v oddíle nebo ve středisku. Možností je i vyslání rádců na rádcovský kurz (pokud jsme tak neučinili ještě před svěřením této funkce). Obzvlášť pro začínající rádce a rádkyně je to příležitost získat základní informace a vědomosti, ale i zdravou sebedůvěru. Naším záměrem by nicméně mělo být i pokračování ve skautském vzdělávání. Tím může být propagování čekatelských kurzů v oddílech a na středisku, vysílání členů na ně a celkově pozitivní přístup k účasti na kurzech.

Ať už se rozhodneme jakkoliv, v každém případě rádcové získají možnost sdílet své zkušenosti s někým jiným, navázat nová přátelství a vzájemně se inspirovat. Budou se k nám vracet s nápady, motivovaní k další činnosti, kterou pak mohou předat v oddíle či středisku formou krátké přednášky nebo workshopu. Kromě jednorázových a intenzivních impulzů nikdy nezapomínejme na věrné pomocníky v podobě podpůrných nástrojů. Vedle osvědčených Rádcovských deníků nebo rádcovského rozcestníku věnujme pozornost Skaborem nově utvářeným Rádcovským kompetencím. Jde o nástroj, který shrnuje všechno, co by měl rádce vědět a znát a kromě vedoucích vzdělávacích kurzů může být i pro nás vodítkem k tomu, na čem se svými rádci pracovat. Pokud byste rádi získali přehled o dalších způsobech, jak své rádce rozvíjet, rozhodně si přečtěte → gejzír na toto téma.

O autorech

Vedoucí rádcovského kurzu v Brně, skautka od nepaměti,