Už jste možná zjistili, proč je rádce a rádkyně jako vrstevník důležitý pro skautskou výchovu. Jak ale vybrat, kdo bude rádcovat a co je potřeba udělat, aby nám schůzky fungovaly? Další řádky mohou být k užitku nejen těm, kdož by rádce a rádkyně ve vrstevnickém věku rádi v oddíle měli, ale i těm, kteří už takto v oddíle fungují.
Minimum pro rádcování
V první řadě se podívejme, jaký by rádce nebo rádkyně měl/a být. Výčet ideálních vlastností a kompetencí by mohl být velmi dlouhý a nejspíš by se do velké míry překrýval se seznamem v článku o vedoucích šestek (str. 10). Pro účel tohoto článku ho bude užitečnější směřovat spíše k nutnému minimu pro fungování družinového systému než k ideálu, který bychom si bezesporu přáli. Rádce či rádkyně by určitě měli být svědomití, protože se na ně musíme spolehnout. Dále by měli být samostatní; měli by mít vnitřní motor, který využijí pro přípravu schůzek, a sami chtějí družiny vést. A v neposlední řadě by měli být dostatečně průbojní, aby zvládli ukočírovat skupinu, kterou vedou.
Zpravidla půjde o nejstarší kluky a holky ve družině, ale nemusí to tak být vždycky. Pokud nejstarší z družiny vést nechtějí, tak je zkrátka nemůžeme nutit. Kdybychom je k rádcování donutili např. pomocí oddílové tradice, kterou nesmí porušit, schůzky by se možná děly, ale jejich kvalita by určitě za moc nestála. Z toho krátkého výčtu vlastností také plyne, že ne každý, kdo chce, může rádcem nebo rádkyní být. Pokud zájemce o rádcování není schopný pracovat samostatně, nemůžeme se na něj dostatečně spolehnout; nebo nemají dostatečnou autoritu v kolektivu, nelze to dohnat věkem ani chutí rádcovat. Družinový systém by bez chybějících kompetencí nefungoval.
Dospívání je období velkých změn a ten, kdo by dnes rádcování nezvládal, může být za rok rádcem či rádkyní, se kterými bude radost vést oddíl. Není proto dobré nad skautem nebo skautkou zlomit hůl a při dalším hledání rádců a rádkyň jej automaticky vyřadit.
Najdi…
Jak poznat, který z potenciálních rádců a rádkyň má k rádcování nejlepší vlohy? Jeden ze způsobů spočívá v navození podmínek, ve kterých se budou moci projevit. Příkladem může být táborový program „den bez vedení“, kdy se před budíčkem celé vedení skryje v dohledu tábora a skauti a skautky si musí za pomocí několika instrukcí den řídit sami. Z našeho pozorování a společné reflexe můžeme zjistit, jak se v téhle nezvyklé situaci osvědčili naši potenciální rádci a rádkyně. Program na podobném principu lze zařadit i na kratších oddílových akcích.
…ideální sestavu…
Velká výhoda, kterou ve skautu máme, je flexibilita při organizaci oddílu. Je pouze na nás, jak se rozhodneme uspořádat fungování družin. Družinu nutně nemusí vést jeden rádce nebo rádkyně, a my tak můžeme hledat vhodné řešení pro danou situaci. Problém s nespolehlivým zájemcem o rádcování můžeme vyřešit tím, že bude zatím podrádcovat klidně mladšímu rádci, ve kterého důvěru máme. Nebo situace, ve které máme dva potenciální podrádce družiny a nemůžeme se pro jednoho rozhodnout? Proč je nenechat podrádcovat oba. Stejně tak může nastat situace, kdy se dvojice kamarádů nebo kamarádek nemůže dohodnout, kdo z nich bude ten hlavní. Není potřeba zanášet svár mezi přátele. Družinu mohou vést oba na stejné úrovni.
Kombinací různých rádcovských sestav ve vedení družiny tak můžeme řešit problém jak s nedostatečnými kompetencemi, tak i s otazníky nad vlastnostmi rádců. Pouze se sebelepší kombinací rádců a podrádců si však nevystačíme a s budoucími rádci a rádkyněmi musíme pracovat.
…a tu připrav!
Dlouhodobá příprava na rádcování je pro pohodu rádců a fungování schůzek zásadní. Asi nejčastěji budou nové rádcovské sestavě chybět zkušenosti s vedením schůzek a chystáním programu. Na obojí je můžeme připravit přímo v terénu a za pochodu. Aby byli rádcové a rádkyně do budoucna samostnaní, je nutné, abychom jim my postupně zvětšovali prostor pro jejich vlastní nápady a iniciativu.
Na prvních několik schůzek můžeme budoucím rádcům a rádkyním připravit program my a na schůzkách s nimi být. Program však povedou oni a díky tomu, že bude dobře připravený, se můžou soustředit na vedení schůzky. Postupně jim můžeme pomoci s přípravou vlastního programu, naučit je pracovat s rádcovským zápisníkem a na schůzky chodit už jen jako pozorovatel a psychická opora rádce, která do schůzky zasáhne jen na vyžádání. Posledním krokem k samostatnosti rádců je pak zrušení i těchto návštěv.
Může se to zdát jako hromada práce a ona to je hromada práce, zvlášť pokud má oddíl větší množství družin. S výběrem i přípravou rádců a rádkyň nám můžou pomoct patroni družin (viz gejzír na str. 20). Fungující družinový systém nám může do budoucna sám pomoct, protože rádcovskou štafetu mohou přebrat mladší, ale už zkušení podrádci. Odcházející rádci a rádkyně mají zase nejlepší předpoklady stát se patrony svých bývalých družin.
Rádci jako vrstevnící nemusí být nedosažitelný ideál a já přeji všem, co se o to snaží, aby se nezalekli komplikací a měli s mladými rádci a rádkyněmi hodně trpělivosti.
