Téma: editorial

S šestkou za dobrodružstvím, s družinou do života

Tři teze k družinovému systému
Foto: Radomír Švihel

Skautská výchovná metoda nepokrývá všechno, nabízí nám však promyšlené principy. Můžeme s ní rozvíjet náš charakter, nechat se unášet silou přírody, získávat nepřeberné zkušenosti. Ze všech jejích prvků nejúžasnější mi přitom přijde družinový systém.

S myšlenkou malých skupin dětí, které samostatně podnikají skautský program, nepřišel nikdo jiný než zakladatel skautingu Robert Baden-Powell. Svého času dobře odhadl chutě mládeže a prostřednictvím družin jim nabídl nejen netušená dobrodružství, ale zejména svobodu a odpovědnost je spoluutvářet.

Po více než sto letech by se mohl družinový systém jevit jako přežitek. Mohlo by se zdát, že nová doba si žádá nové přístupy. V mnoha jiných ohledech to tak může být, domnívám se však, že družinový systém nejenom že zůstává aktuálním, ale že představuje to nejlepší, co dnešním dětem můžeme nabídnout.

Aby tomu tak skutečně bylo, nestačí se spokojit s pouhou existencí družin. Družiny ≠ družinový systém. Rozdělení do družin ještě žádný systém nedělá; podstatné je jak s nimi pracujeme. Teprve když uvedeme v život vícero principů celého systému, můžeme naplno využít jeho potenciál.

Jak tedy s družinovým systémem pracovat, abychom co nejlépe podpořili naše výchovné počínání a pomohli dětem a mládeži růst ve všestranně rozvinuté osobnosti? Dovolili jsme si toto vydání postavit na třech tezích, které, ruku na srdce, ne v každém oddíle platí za samozřejmost.

1 – Světlušky a vlčata vyniknou v šestkách, aniž bychom z nich dělali skautské družiny

Činnost postavená na malých skupinách dětí se náramně hodí nejen pro skauty a skautky, ale též pro vlčata a světlušky. Neměla by však být pouhým slabším odvarem činnosti skautské. Světlušky a vlčata jsou samostatnou výchovnou kategorií, žádají si specifický přístup. Nestačí je přičlenit k družinám starších, vlčata se světluškami si zaslouží vlastní systém – systém šestek, odlišný od systému skautských družin v mnoha ohledech. Jak takové uspořádání může vypadat, jak jej můžeme tvořit co tím dětem můžeme přinést.

2 – Družiny skautů a skautek mají vést rádkyně a rádci – vrstevníci

Někdy s věkem 11 let se karta obrací. Z dětí se stávají teenageři, mladí dospívající s naprosto novými potřebami a schopnostmi. Tomu by měly odpovídat příležitosti, jaké jim můžou nabídnout skautské družiny. Vyznačují se zejména vysokou autonomií. Družina nemá být skupinkou, ve které dospělý vede své svěřence. Družinu si mají skautky a skauti vést sami. Bez dospělých, zato s rádcem či rádkyní nejlépe ve věku kolem 14 až 15 let. Dospělý vůdce by jistě mnohé zvládl lépe, nikdy však nebude teenagerům blízkým vrstevníkem a nikdy jim nedá takové příležitosti k růstu, jaké nabízí samostatnost družiny.

3 – Vedoucí šestek i rádci družin potřebují naši podporu

Šestky i družiny mohou být skvělým základem oddílové činnosti, nebudou však dobře fungovat jenom tak. Jejich úspěch stojí a padá s vedoucími a rádci v jejich čele. Kritickým faktorem úspěšnosti družinového systému je tedy podpora rádců a vedoucích. Někteří si možná zvládnou poradit se vším sami, pro většinu je však vedení dětí náročnou výzvou, zvláště v začátcích.

Rozdělili jsme celé téma na dvě poloviny: o šestkách vlčat a světlušek a skautskými družinami navazují další články. V obou částech přitom věnujeme nejvíce prostoru vedoucím a rádcům a jejich podpoře. Uděláme-li si na ně v oddílech více času, investice se nám časem vrátí i s úroky.

O autorech

Zabývá se výchovou a vzděláváním. Působí v roversk