Skautské oddíly nejsou nejmenší skupiny, do kterých své svěřence při programu členíme: nejmenší skupiny jsou zpravidla o čtyřech až osmi členech. Ve smečkách a rojích, tedy ve výchovné kategorii světlušek, vlčat a žabiček, říkáme těmto menším skupinám šestky. V mnohém si jsou podobné se skautskými družinami, a přesto se od nich významně liší.
Více o odlišnostech mezi skautskou družinou a šestkou si přečtěte ve článku od Komtesy → zde.
Menší skupiny vrstevníků jsou pro skautskou výchovu natolik důležité, že si je skauti z celého světa zakotvili do tzv. skautské výchovné metody (The Scout Method). V našich stanovách je tento prvek metody popsán takto: „… skautská výchova se odehrává především v malé, přirozené skupině vrstevníků, která představuje pro mladého člověka citové zázemí stejně jako výzvu jeho rozvíjejícím se sociálním dovednostem a umožňuje lépe odhalit jeho silné stránky a uplatnit je ve prospěch celku.“ Jak šestky pomohou běžnému životu roje či smečky?
Spolupráce v malém týmu
Spolupráce v týmu je jednou z klíčových dovedností, které děti ve skautu získávají. Dlouhodobě to tak vnímá i veřejnost, které často představujeme skauting skrze heslo kamarádi a dříve parta.
Na prvním stupni základní školy své sociální dovednosti děti teprve rozvíjejí. Zatím se učí, jaké to je vytvářet něco společně s dalšími dětmi. Šestky, vhodně používané při skautské výchově, jsou ideální nástroj, který dětem poskytuje bezpečné prostředí. Velmi často s dětmi pracuje vedoucí šestky, který je dobře zná, a děti se pravidelně scházejí v malé skupině dětí, kterou důvěrně znají. Zároveň je však dětem v rámci šestky nabízená dostatečná svoboda se v kolektivu projevit. Méně průbojní jedinci totiž nemají tendenci, nebo je to pro ně velmi obtížné, se prosadit ve větších skupinách (třeba během aktivity celého oddílu, tj. o 15 až 40 lidech). I méně průbojní by měli dostat prostor pro tvůrčí interakci se svými vrstevníky. Mnohdy je dostatečný a bezpečný prostor právě to jediné, co potřebují, aby se stali platnými spoluhráči v jejich týmu.
Možnost zkoušet si různé role
Šestka by měla mít svého šestníka, tedy jednoho či více pomocníků z řad dětí, který může vedoucímu pomoci s přípravou her, s uklidňováním rozjíveného kolektivu, s péčí o kroniku, nástěnku a tak dále. Na druhou stranu by však šestník neměl mít právo a možnost ostatní děti trestat, nemá být odpovědný za „výkon“ své šestky a neměl by sám vytvářet program.
Pokud vás zajímá více, jak pracovat s šestníky, přečtěte si můj starší článek na toto téma.
Jako je důležité učit se spolupráci v týmu, je dobré učit se i různým rolím v týmu. Světlušky a vlčata ještě netuší, zda se cítí dobře v roli šéfů, kreativců, dotahovačů nebo inovátorů. Vedoucí by měl myslet na to, aby si každé dítě mohlo vyzkoušet co nejvíce rolí, a tak si samo vyzkoušelo, co která role v týmu obnáší, v jaké roli se cítí lépe, v jaké hůře. Jak můžete zařídit, že se role změní?
- Můžete pro různé aktivity jmenovat různé role: Divadelní scénku bude režírovat Mauglí, protože si pro nás připravil výborný scénář. Beruška naučí šestku novou píseň, protože umí nejlépe doprovázet na kytaru. Kapitánem fotbalového týmu bude Jonáš, protože zná pravidla nejlépe a umí nejlépe kopat do míče.
- Samotná aktivita může vyžadovat různé role, které se v průběhu mohou měnit: Šestka se v noci vydává hledat poklad ukrytý na pustém ostrově. Na začátku dostane každý své soukromé zadání. Pouze jeden hráč nemá zavázané oči a vidí, kudy putují. Jiný jako jediný zná zpaměti cestu (10 metrů doleva, 300 metrů na sever) a další našel baterku, kterou si mohou svítit na cestu. Baterka je však příliš těžká, takže ji jeden unese nanejvýš minutu, pak ji musí předat dalšímu a tak dále. Jinými slovy: Buďte kreativními vychovateli!
Poznávání autority
Ve skautském světě, v práci a životě obecně se každý dostává do postavení, kdy přijímá odpovědnost i za jiné lidi. Jednou z těchto rolí je zcela jistě vedoucí skautského oddílu. V různých situacích však může stejný člověk vnímat, že jsou kolem jiní, kteří mají odpovědnost za něj. Vedoucí oddílu může být zároveň studentem vysoké školy, zaměstnancem či členem střediska. Skrze naplňování různých rolí se celý život učíme pracovat s autoritou.
Děti ve věku prvního stupně základní školy zpravidla nemají problém s autoritou v osobě rodiče, učitele nebo skautského vedoucího. Skrze šestky a práci v týmu je však můžeme naučit, že i stejně staří a stejně šikovní mohou přebírat odpovědnost za své vrstevníky:
- Šestník má obvykle na starosti to, aby se šestka připravila na hru.
- Režisér scénky dohlíží na to, aby hráči znali své role (viz příklad výše).
- Kronikář hlídá, aby každý poctivě doplňoval zápisy do oddílové kroniky.
My, skautští vedoucí, máme velkou příležitost své děti leccos naučit, ale také toho mnoho pokazit. Být vedoucím neznamená dávat příkazy, které musí děti bez odmlouvání plnit, ani jim ukládat ponižující tresty, kterým se musí podrobit. Naším úkolem je přistupovat ke každému dítěti jako k jedinečné lidské bytosti a učit jej vzájemnému respektu bez ohledu na charakter role, kterou kdo z nás zastává.
Pokud budeme svoje svěřence vést k tomu, aby vnímali autoritu jako něco, co nám pomáhá lépe spravovat společenství, uděláme velký krok k naplnění našeho výchovného poslání.
Navázání hlubokých mezilidských vztahů
Co vám členství ve skautském oddíle přineslo? Většina z nás mezi prvními přínosy jmenuje kamarády na celý život. Protože jsme poznali všechny jejich vlastnosti, zažili je v překvapivých situacích, sdíleli s nimi radosti i životní krize. Šestky a později také skautské družiny jsou malé skupiny vrstevníků, které spolu tráví čas. Scházejí se na schůzkách, podnikají výpravy a v létě stanují v přírodě. Díky kombinaci nízkého počtu členů a velkého množství společně stráveného času, vytvářejí šestky přirozený prostor pro celoživotní přátelství. My se toho nesnažíme docílit konkrétním výchovným nástrojem, ale kombinací různých aspektů. V oddíle vytváříme zdravou atmosféru, v níž mohou vznikat přátelství. Děti zjistí, že mohou být společně lepší díky důkladnému poznání, a ví, komu se v dané oblasti daří:
- Když hrají stejnou hru už potřetí, lépe předvídají, jak se spoluhráči zachovají, a zvyšují tím svou šanci na vítězství.
- Pokud znají své schopnosti, lépe vyhodnotí, kdo by měl spíš luštit šifru a kdo se spíš trefovat šiškou do stromu, a tak dokážou konkrétní výzvu překonat společně v kratším čase.
Týmy pro hry na schůzkách a výpravách
Třebaže existence šestek vedoucím při programu pomáhá, je potřeba neustále myslet na to, že šestky nemáme pro zjednodušování vlastní práce. Sestavujeme je, abychom mohli děti rozvíjet v osobnosti se zdravými sociálními návyky.
Zcela praktický přínos zavedených šestek je zřejmý pro oddíl, který se schází pravidelně celý dohromady (tedy všechny šestky najednou). Když na schůzce potřebujete rozdělit děti na dvě nebo více skupin, nejsnáze se rozdělí na ty již existující.
Pravděpodobně si ustálené šestky mezi sebou vybudují zdravou rivalitu a občasné soupeření je bude motivovat k většímu zápalu pro hru. Tento prvek můžeme šikovně podpořit vlastními oddílovými tradicemi (např. pravidelnou soutěží o pohár pro nejlepší šestku ve florbalu, pravidelným oddílovým závodem vycházejícím z pravidel ZVaSu nebo i celoroční hrou podpořenou vhodným symbolickým rámcem).
Pokud se v oddíle podaří postavit stálé šestky, jejichž členové se budou pravidelně potkávat na schůzkách, bude pro jejich vedoucí mnohem jednodušší lépe zacílit program. Pokud předem víte, že na schůzce bude pět dětí, které plní stejného vlčka, můžete ji okořenit právě aktivitami navazujícími na tento úkol. Víte-li, která konkrétní hra tuto šestku zaručeně baví, můžete ji pravidelně do programu zařazovat.
Nezapomínejte na to, že i nejsehranější týmy si občas lezou na nervy a každý má čas od času chuť na jinou týmovou roli než obvyklé zastává. Nedělejte tedy ze složení šestek železné pravidlo, ale citlivě (a ideálně cíleně) měňte sestavy skupin a role jejích členů.
Organizační přínosy
Další praktický přínos šestek je čistě organizačního charakteru. Máte-li menší klubovnu, do které se nevejdete všichni najednou, nabízí se svolávat schůzky právě po šestkách. Taková praxe přímo odpovídá smyslu družinového systému, jak jej známe ze skautské výchovné metody.
Nevíte, jak rozdělit děti do šestek. Mohl by vám pomoci → tento článek od Lucky a Piškota.
Na výpravách a akcích, kterých se účastní více šestek najednou, je můžete využít k účinnější kontrole bezpečnosti. Pokud se bude každý z vedoucích soustředit na hlídání jiné skupiny dětí, sníží se tím riziko, že se někdo zapomene či ztratí. Kolem šestek a později skautských družin je vystavěný celý výchovný program. Skrze šestky svěřence učíme spolupracovat v malém kolektivu, umožňujeme jim poznávat sebe samé v různých situacích a učíme je přebírat odpovědnost nejen za sebe, ale i za ostatní. Šestky představují pro světlušky a vlčata především bezpečné prostředí, ve kterém mohou navazovat svá první velká přátelství.
