Ano

Myslím si, že Kodex jednání dospělých je v Junáku dobrý nápad. To, jak se souhrnu doporučených pravidel bude nakonec říkat, asi není až tak podstatné, nicméně dle mého názoru je rozhodně vhodné, aby existoval.

Proč? Protože v něm vidím nejen výraznou pomůcku pro dospělé nováčky, ale možnou nápovědu a zrcadlo pro ty, kdo jako dospělí v Junáku již delší dobu pracují. Je třeba si uvědomit, že Kodex má (dle autorů) sloužit pro vytváření bezpečného prostoru pro mladé lidi, kterým jsou dospělí vzorem a kteří je vedou.

Jsem velice rád, že se tímto tématem někdo začal zabývat, protože fyzickou bezpečnost je už celkem běžné v hnutí řešit (díky bohům), ale psychická bezpečnost (jejíž ošetření je dle mého názoru jednou z podmínek vzniku bezpečného prostředí) je alespoň podle mých zkušeností opomíjena a některými považována za výmysl pro „dnešní přecitlivělou mládež“.

Zúčastnil jsem se několika debat na toto téma a mnohokrát jsem slyšel, že zkušení vedoucí, kteří pracují s dětmi 20 let, nic jako Kodex nikdy nepotřebovali nebo že dnes už jsou děti strašně přecitlivělé. Oba tyto názory mě utvrzují v tom, že malé zrcadlo nemůže uškodit. I kdyby mělo sloužit jen k tomu, aby si zkušení dospělí opravdu mohli říci: „Jasně, tohle všechno v pohodě zvládám a vím, jak pracovat s odlišnostmi dětí.“

Jak jsem již ale zmiňoval na začátku, hlavní přínos vidím v pomoci (nejen) dospělým nováčkům. Trendem dnešní doby v Junáku je, aby rodiče (nebo jiní dospělí) vedli naše družiny nebo jinak pracovali v oddíle nebo aby oddílový rádce zapojil super kamaráda, kterého by asi bavilo skautovat u oddílu. Kdo jim ale řekne, jak se mají chovat? Většinou se dozví o třech principech, skautské metodě, programových nástrojích, ale řekne jim někdo také to, jak a že mají rozpoznat své hranice? Rozpoznat, kdy už je toho na ně moc? Že si mají od práce v oddíle udržovat určitý odstup?

Ano, pokud je to zrovna napadne, oddíloví vůdci a vůdkyně toto (a spoustu dalších věcí) zmíní. Ale co když ne? Co když na něco podstatného zapomenou? A tady vidím další možné využití a smysl pro existenci kodexu – mohl by se stát pomůckou pro patrony. Sloužil by tak jako přehled základních bodů, které by měl každý nováček (nejen) ve vedení dodržovat, na které se může kdykoliv podívat a může se ptát, když mu nebude něco jasné.

Vycházím z osobní zkušenosti, kdy jsem v 18 letech přišel ke skautingu a vedení družiny jako slepý k houslím a vlastně jsem nevěděl, co si můžu a nemůžu dovolit. A spoustu věci jsem bohužel pochopil až za pochodu a když bylo pozdě. Nenechávejme si tedy své zkušenosti pro sebe a pomozme novým nadšeným dospělým.

Jan Tobek – Kulda

Pořádá Závod tří vrchů. V roce 2013 si „střihl“ Obrok (ten s povodní).

Ne

Kodex je něco, co existuje i mimo skautskou organizaci. Jeho smyslem obecně bývá jasné stanovení principů a pravidel jednání. Nemáme však toto v Junáku již dostatečně podchyceno jiným způsobem?

Naše organizace je veřejností vnímána jako morální autorita s velkým společenským kreditem. Všichni vědí, že Junák vychovává jedince s vysokou společenskou odpovědností. Každý člen, který to s naší organizací myslí dobře, by tedy měl mít zájem svým chováním dle svého nejlepšího vědomí a svědomí přispívat tomuto dobrému jménu.

Součástí skautské výchovné metody, základního prvku výchovy v Junáku, je deset bodů skautského zákona, kterými by se měl každý skaut řídit. To jsou jasná pravidla jednání. Principy jsou zase jasné ze stanov Junáka.

Dále tu máme sliby pro světlušky, vlčata, skautky, skauty a činovníky. Těmi na sebe přejímáme odpovědnost a veřejný závazek chovat se dle skautských ideálů.

Zásady profesionálního postupu práce, nejen s dětmi, pak řeší spousta metodických příruček, kurzů a škol, které Junák má. Na nich držíme a předáváme vysokou a jednotnou úroveň výchovných zásad.

Pokud je tady potřeba vytvářet kodex, který jen popisuje to, co už je dáno jinak, není asi něco v pořádku. Debata na sněmu by tedy neměla být o tom, zda je navrhovaný obsah Kodexu v pořádku, ale zda všichni dospělí členové chápou a správně předávají hodnoty organizace. Pokud ne, je potřeba tento problém řešit, tedy zjistit, co je jeho příčinou a jak to zlepšit.

Myslím, že potřebu vytvoření Kodexu vyvolává nedostatek vedoucích. Noví vedoucí se k vedení oddílů dostávají nedostatečně připravení a prověření. Běžnou praxí je, že oddíl vede člověk, kterému je stěží osmnáct let a činovnické kurzy a zkoušky se řeší až někdy později.

Tito lidé díky nedostatečným zkušenostem neřeší situace tak, jak by bylo vhodné a tím si přidělávají další problémy. To pak vede k vyhoření a Junák o tyto členy přichází.

Cest, jak tento problém řešit, je mnoho. Expertů má na to Junák víc než dost, stačí jim naslouchat. Z mého pohledu je nejlepší cestou striktně oddělit roli vedoucího organizační jednotky a roli tvořitele programu a zajistit oběma systematické vzdělávání s věrohodnou certifikací. Dalším řešením pak je obsazovat funkce na základě jasně specifikovaných skautských a civilních zkušeností. To by vedlo k tomu, že na oddíly budou dohlížet zkušení „pardálové“ a příprava programu a jeho realizace budou zkušenostmi a příležitostí pro mladé.

Hledejme tedy na sněmu řešení problémů, které nás trápí. Nebavme se o věcech, které jsou sice líbivé, ale nic neřeší. Nestavme Potěmkinovy vesnice, to není hodno Junáka