Potřebujeme Kodex jednání dospělých?

Když někdo řekne sprosté slovo, tak ten, co ho slyší, má právo dát mu facku… Umrlčí jáma – jáma v lese, kam dítě musí jít, když se rozpláče třeba při stýskání… Letečák – za neuklizený stan vyhážu všechny věci ven bez ohledu na soukromí a počasí… Když někdo moc zlobí, natřeme ho barvou, jede takto domů a rodič si ho v tomto stavu musí převzít…

Asi každý čtenář by chtěl věřit, že výše popsané situace jsou smyšlené příběhy. Bohužel jsou posbírané v našich oddílech. Pro mne osobně představují odpověď na otázku, zda se v organizaci potřebujeme věnovat tématu psychického bezpečí a budování bezpečné atmosféry v oddílech. Vybrané příběhy jistě nejsou standardem ani častou praxí, ale tím se nemáme uklidňovat a máme směřovat k jejich úplnému vymýcení z našich oddílů.

O psychickém bezpečí v oddílech se teď nejvíce mluví v souvislosti s návrhem Kodexu jednání dospělých, který vzbudil různorodé reakce. Ať už patříte k jeho odpůrcům, nebo příznivcům, mou snahou je zodpovědět otázky, které se kolem Kodexu objevují. 

Co je Kodex jednání dospělých?

Kodex jednání dospělých je dokument, který popisuje, jak bychom v Junáku měli jednat, a to nejen při výchově a práci s mladšími členy. Kodex se na téma kouká z různých perspektiv. Řeší jednání vůči holkám a klukům, ale také vůči jejich rodičům, organizaci, dalším dospělým apod. S kodexem jste se mohli setkat v rámci předsněmové dizkuse. Jejím cílem je upozornit na nutnost zabývat se tématem budování bezpečné atmosféry v oddílech a představit první a základní nástroj – Kodex jednání dospělých coby dokument ukazující směr.

Proč právě kodex?

Prvním impulsem k řešení problematiky ochrany dětí byly ojedinělé, ale o to závažnější kauzy, které se týkaly sexuálního zneužívání ze strany vedoucích před několika lety. Do popředí se proto dostala prevence těchto jevů přímo v oddílech. Vznikla pracovní skupina sestavená ze skautských odborníků z řad právníků, psychologů, sociálních pracovníků a lékařů. Z jejich práce vyplynulo, že vypořádat se s nejzávažnějšími tématy znamená zabývat se i jejich širším kontextem – šikanou, nevhodnými tresty či rituály, autoritářským chováním vedoucích apod. Pracovní skupina se inspirovala v zahraničí a navrhla vytvořit tzv. Safecards – praktické karty, které stručně popíší hranice chování v běžných situacích, kterých je dobré se držet při vedení oddílů. Už první návrhy karet ale ukázaly, že nám pro ně chybí sdílený základ, na kterém lze stavět vymezování konkrétních hranic. Pokud jsme tedy chtěli pojmenovat témata jako alkohol na skautských akcích, nebo respekt k soukromí kluků a holek, potřebovali jsme umět odpovědět na otázku „Proč právě takto bychom měli nastavit hranice?“. Tak vznikla myšlenka kodexu jako souboru obecných principů a východisek, které popisují žádoucí jednání. Kodex v průběhu dalších dvou let vznikal v pracovní skupině za přispění externích konzultantů (např. Linky bezpečí), zkušeností zahraničních skautských asociací, zkušeností posbíraných v našich oddílech a díky zpětné vazbě od činovníků a činovnic na tematických programech. Výsledkem je dokument předložený v předsněmové diskuzi.

Předpokládáme, že ústřední orgány po proběhlé diskuzi a nasměrování tématu na valném sněmu Kodex dopracují a schválí. Počítáme s tím, že následně začnou vznikat další podpůrné nástroje určené pro různé skupiny mladších i starších činovníků, jako jsou třeba výše uvedené Safecards (více se dočtete → v tomto článku).

Přináší Kodex něco nového, co ještě nemáme ve slibu a zákonu?

Pokud se zaměříme jenom na obsah Kodexu, tak ten se do velké míry se slibem a zákonem překrývá. Přesto se na mnoha diskuzích s činovníky a činovnicemi ukazuje, že na základě slibu a zákona je nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, jaké důsledky může mít nevhodné a často také neuvědomované jednání, které dopadá na holky a kluky v oddílech. Formulace Kodexu rozvíjí slib a zákon v určitém tématu a v jazyce určeném dospělým vychovatelům. Pomáhá jim klást si vhodné otázky a učit se o možných dopadech svého jednání cíleně přemýšlet. Učit se o nich mohou nejen sami, ale také v dialogu s celou oddílovou nebo střediskovou radou a hledat tak společné nastavení hranic. 

Pro zkušené vedoucí a lidi s pedagogickým citem bude Kodex velmi pravděpodobně samozřejmostí. Jiným, třeba méně zkušeným, může ale pomoci v hledání vhodného přístupu, což nám vesměs potvrzuje i dosavadní zpětná vazba. První dojmy z Kodexu by se zpravidla daly shrnout do věty: „S tím se nedá nesouhlasit, to je přece jasný.“ Když ale promítneme obsah kodexu do oddílové praxe, celé se to začne komplikovat. Začneme-li se bavit třeba o tom, co fakticky znamená respekt vůči soukromí kluků a holek a jak se to dotýká kontroly úklidu ve stanech nebo čtení táborové pošty, tak se ony obecné principy, se kterými se „nedá nesouhlasit“, často otřásají v základech. Nezřídka přichází „aha efekt“ a činovníci zjišťují, že takovýmto způsobem o tématu ještě nikdy předtím nepřemýšleli.

Je Kodex vymahatelný?

I autoři a autorky Kodexu si kladli otázku, zda a jak nastavit vymahatelnost Kodexu. Po mnohých diskuzích, kterých se účastnili také právníci a legislativci Junáka, jsme dospěli k závěru, že Kodex nelze nastavit jako vymahatelný ze dvou hlavních důvodů.

První se týká vedoucích, kteří by porušili Kodex. Ti by se mohli dostat do střetu s právem i v případech, které by bez Kodexu porušením práva být nemusely. Konkrétně existuje nebezpečí, že pokud Junák nastaví pro určitou činnost vnitřní pravidla, bude v případě problému dovozována odpovědnost i tehdy, kdy by bez nich nebyla. To proto, že podle soudní praxe (civilního i trestního práva) se zjišťuje, zda škůdce/pachatel porušil obvyklá přiměřená pravidla. Pokud však porušil vnitřní explicitně stanovená pravidla, pak bývá odpovědnost dovozena bez ohledu na to, co je či není „přiměřené“. Předpis Junáka by takovým vnitřním pravidlem bezpochyby byl. V případě zneužívání a jiného závažného chování jistě není sporu o tom, že i vnitřní pravidla mají být přísná a jednoznačně mají vést k postihu. Taková vnitřní pravidla pro zjevné excesy již nyní máme v podobě Disciplinárního řádu. V případě „méně závažného“ nevhodného jednání (např. používání nevhodných trestů), což je mnohem různorodější a větší skupina případů, se však pohybujeme v hraniční zóně, kterou nelze snadno vymezit. V těchto méně jednoznačných situacích není na místě zavádět tvrdou sankci, ale spíše poskytnout vodítko pro hledání a nastavování bezpečné hranice. 

Druhý důvod souvisí s naším záměrem. Domníváme se, že nastavovat tvrdá pravidla a sankce pro zajištění bezpečného prostředí v oddílech není správný způsob, jak oddílům pomoci. Naopak může vést spíše k odmítavé reakci části cílové skupiny. Vhodnější cestou je postupně učit naše činovníky a činovnice si téma uvědomovat, učit se o možných rizikových dopadech svého konání přemýšlet a celkově být citlivější vůči tématu psychické bezpečnosti.

Z předchozích odstavců je zřejmé, že nikdo nebude vedoucí kontrolovat, zda Kodex dodržují. Naší snahou je tímto dokumentem a do budoucna i dalšími nástroji otevírat diskuzi v oddílech, střediscích i jinde. 

Někteří argumentují, že pojmenování dokumentu jako Kodex je nežádoucí, protože kodexy obecně jsou právně vymahatelné a závazné dokumenty. Jsme otevřeni změně názvu, aktuálně v pracovní skupině zvažujeme Dohodu o jednání dospělých. S případnými úpravami vyčkáme na závěry valného sněmu.

Neochudí Kodex zásadně naši činnost? 

Někdo by mohl namítnout: „Budeme řešit jen bezpečnost a nebudeme nabízet výzvy potřebné k rozvoji kluků a holek.“.

Uvědomujeme si toto riziko, které ale nespočívá v samotném Kodexu. Je to až důsledek nepochopení a nevhodného uchopení tématu, které Kodex přináší. Naším cílem není vymýtit z našich oddílů přiměřené výzvy, které holky a kluci potřebují k vlastnímu rozvoji a na kterých je také skautská výchova založena. Cestou ke správnému pochopení tématu bezpečné atmosféry jsou diskuze a dialog, jejichž základem může být právě Kodex. Na mnohá témata řešená v Kodexu neexistuje jasná odpověď a vždy je nutné se na věc koukat v kontextu konkrétní řešené situace. Nelze tedy paušálně určit, kdy je některý program vhodný či naopak nemístný nebo kdy je žádoucí respektovat pravidlo na soukromí a kdy je to už na škodu. Bavit se o těchto věcech na všech úrovních organizace je jediná cesta, jak se naučit → klást si ty správné otázky. Otázky, díky kterým si budeme celé téma psychické bezpečnosti snáze uvědomovat a které nám začnou přicházet na mysl automaticky pokaždé, když budeme plánovat další tábor, čekatelky nebo třeba sněm. „Jak může tohle mé jednání působit na tyhle kluky nebo holky a je to věc, která jim prospěje?“

Jak nám Kodex může pomoct?

Mnohé už zaznělo na řádcích výše, ale pojďme si to shrnout.
Existence Kodexu nám všem říká, že zajištění bezpečné atmosféry potřebné pro rozvoj kluků a holek v oddílech je naší prvořadou zodpovědností. I diskuze o Kodexu a jeho souladu s činností oddílu je pro nás přínosná. Může totiž dovést k uvědomění si dopadů našeho jednání a zodpovědnosti, která je s touto činností spojená. Dále se z Kodexu může stát nástroj, skrze který říkáme dospělým nováčkům, jaké jednání od nich očekáváme, a který je pro ně na začátku etickým kompasem. 

Svou roli může Kodex sehrát i v komunikaci s rodiči. Pro ně může být důležitým vyjádřením, že téma bezpečné atmosféry vědomě řešíme a uvědomujeme si svou zodpovědnost. Kodex má fungovat jako základní východisko pro tvorbu dalších nástrojů. Mohou to být zmiňované Safecards s doporučením konkrétních postupů v situacích běžné oddílové praxe či tematické vzdělávací programy pro vedoucí. Další nástroje mohou být určené přímo pro holky a kluky, jež je naučí rozeznat, které prostředí je pro jejich rozvoj zdravé, které chování by si už naopak neměli nechat líbit a jak se vůči němu lze vhodně vymezit.

Poprava

Někdy se tyto excesy dějí v dobré víře, že oddíl zachovává starou tradici, kterou už mnozí prošli. Někdy je trest považován za jediné možné řešení pro neukázněné členy oddílu, kteří by si ale ve skutečnosti zasloužili jiný pedagogický přístup od vedoucích nebo změnu prostředí, protože skautský oddíl pro ně není tím správným místem, kde mají a chtějí být. Jako výchovná organizace chceme rozumět nejen metodice skautské výchovy, ale současně také kontextům, ve kterých se můžeme snadno ocitnout za hranou psychické bezpečnosti. Chceme jim věnovat pozornost, přemýšlet o nich, porozumět jim, abychom dobře zvládali roli skautských dospělých průvodců. Cesta, která k tomu povede, může být v jednotlivých oddílech různá. Někde ji velmi dobře zvládne zkušený vedoucí nebo výchovný zpravodaj. Někde ale dobrá zkušenost chybí a Kodex může být vodítkem, jak s problematikou pracovat. V každém případě bychom se měli tématem bezpečné atmosféry aktivně zabývat, neopomíjet ho a opakovaně se k němu vracet.