Velká výzva
Zkuste si představit sami sebe ve věku třiceti let – to je totiž průměrný věk nově zvoleného vedoucího střediska. Představte si k tomu ještě, že jste se asi tak před dvěma měsíci rozhodli, že přeci jen půjdete do výzvy kandidovat na vedoucího střediska. Trošku vás to děsí – už tak se přeci ve svém životě vůbec nenudíte – ale taky vás to trošku láká. Je to totiž krásná a náročná role, ve které se můžete mnohé naučit, v mnohém rozvíjet a z mnohého se téměř zbláznit. A věřte, že z vůdcovské zkoušky, kterou jste absolvovali v osmnácti letech, vám toho v hlavě moc nezůstalo. Jak si tedy co nejlépe poradíte s novými výzvami této náročné role?
Střediskové minimum
Právě proto vzniká Střediskové minimum. Kvalifikace, která si klade za cíl dát novým vedoucím středisek podporu, odpovědi a inspiraci pro vše důležité, co je v začátcích čeká. Od roku 2019 ji budou muset získat všichni nově zvolení vedoucí středisek nebo ti, kteří v posledních pěti letech nevedli alespoň dva roky organizační jednotku – tedy úplní nováčci v této roli. Budou na to mít jeden rok od svého zvolení do funkce. K získání kvalifikace bude třeba aktivně se zúčastnit kurzu o rozsahu přibližně čtyřiceti hodin – tedy žádná zkouška. V rámci těchto asi čtyřiceti hodin by měl být součástí minimálně jeden víkend. Další části kvalifikace mohou být naplněny formou večerních setkání, e-learningu či druhého víkendu.
S úsměvem na rtech
Jako koordinátorka celého projektu bych si samozřejmě přála, aby Střediskové minimum bylo vnímáno pozitivně. Abych věděla, že je vedoucí středisek vidí jako praktickou a užitečnou kvalifikaci, kterou by doporučili i svým zástupcům. Prostě bych si přála, aby se v kurzech Střediskového minima pojila povinnost s radostí. Bude to na nás všechny (na realizátory strategické priority Vzdělanost organizačních činovníků, stejně jako na vzdělavatele) klást velké nároky. A to je dobře. Budeme se totiž muset naučit naslouchat tomu, co střediskové vedoucí skutečně pálí, co opravdu potřebují. Začala jsem proto hned v mém blízkém okolí sondovat mezi bývalými a současnými vedoucími středisek, jak by si oni sami představovali kurz Střediskového minima, ze kterého by odjížděli s úsměvem na rtech.
Prostor na problémy
„Na všech kurzech, kde jsem byla, měli účastníci potřebu řešit ty problémy, se kterými se zrovna jejich střediska potýkají,“ řekla hned na začátku vedoucí pražského skautského střediska Anežka. „Jenomže na každém kurzu mají nějaká témata, která chtějí odpřednášet, a nezbývalo tolik prostoru pro individuální problémy. Já to sice chápu, ale myslím, že je to škoda. Vím o tom, že můžu volat na ústředí a že mi tam vždycky někdo poradí. Jenže když jsi nová vedoucí, tak bys tam vlastně potřebovala volat pořád.“ Probíráme společně naše začátky v roli vedoucí střediska a shodujeme se na tom, že nás překvapilo, jak dlouho trvá se v některých agendách zorientovat, jak náročné je nastavení funkčního systému v některých oblastech. Vlastně se shodujeme na tom, že to všechno trvá spíš roky než týdny nebo měsíce. „Mně se třeba líbí model kurzů, kdy se sejde víc lidí z jednoho týmu. Mají pak čas bavit se o svých konkrétních problémech a mají k tomu podporu ostatních vedoucích i shora. Někoho, kdo pomáhá a koriguje,“ dodává Anežka.
Kterou cestou jít
K naší debatě se brzy přidává Racek a Karel. Oba mají na kontě mnoho let práce pro skautské středisko i pro okres. Naše debata se pomalu stáčí k tomu, jak být dobrým vedoucím střediska. A já od nich slyším dokola jedno a totéž: musíš se věnovat lidem! To se ti mnohonásobně vrátí. „Je to časově hodně náročné, ale vyplatí se to,“ dodává Karel. Po chvíli Racek naťukne i stinnou stránku věci: „Všechno má ale svoje limity, člověk by to neměl dělat na úkor vlastní rodiny. Takových případů bohužel není málo. Umět rozpoznat, co té roli dát a co už ne, je taky důležité.“ A tak se sama pro sebe ptám, zda jít tímto směrem i v rámci Střediskového minima. Měli bychom se snažit do jeho obsahu dostat co nejvíce z personalistických témat? Nebo jít cestou soustředění se na zdokonalení v oblastech organizačně-administrativních? Možná by měli vedoucí středisek víc prostoru na práci s lidmi, kdyby jim jiné agendy nebraly tolik času a energie. Nebo myslíte, že je v rámci časové dotace kvalifikace Střediskového minima (40 hodin) možné stihnout obojí?
Tvůj pohled na věc
Pokud jsi dočetl/a až k těmto řádkům, předpokládám, že tě Střediskové minimum zajímá. Možná jej budeš v budoucnu potřebovat absolvovat. Možná jej budou potřebovat tví nástupci. Ve všech případech věřím, že i ty nám můžeš pomoci svou troškou do mlýna. Do konce tohoto roku totiž sbíráme na Křižovatce podněty a komentáře k navrhovanému obsahu. Přidat můžeš jakýkoliv nápad. Skutečně nás to zajímá. V roce 2017 totiž zkusíme na základě všech připomínek pilotovat první kurzy Střediskového minima. Chceme mít jistotu, že až bude v roce 2019 Střediskové minimum povinnou kvalifikací pro (nové a zatím nezkušené) vedoucí středisek, budeme připraveni s nabídkou, která naplní či předčí jejich očekávání.
Kde mohu komentovat
Aktuality k tématu obsahu Střediskového minima najdeš na skautské Křižovatce v sekci Nové vzdělávání vedoucích středisek → Obsah Střediskového minima. Do 10. ledna tam sbíráme i podněty k obsahu a formě nově vznikající kvalifikace. Můžeš se tam také předběžně přihlásit do pilotních kurzů Střediskového minima, které proběhnou v roce 2017.
Obsah střediskového minima
Pracovní skupina, která se věnuje rozvoji nového vzdělávání pro vedoucí středisek, vytvořila první návrh obsahu kurzů Střediskového minima. Tento návrh vychází primárně z oblastí definovaných v rámci Kompetenčního modelu Junáka. Patří mezi ně oblasti: komunikace, plánování a organizování, prevence a zvládání krizových situací, tým a vedení, sebereflexe a seberozvoj, rozvoj druhých a skauting. Byli bychom rádi za tvůj názor na vzdělávací obsah v rámci těchto kompetencí, ale i za sdílení tvé vlastní zkušenosti z výkonu funkce vedoucího organizační jednotky. Z toho, co pro tebe bylo v začátcích důležité, nebo z toho, co ti dělalo největší vrásky. Rádi se necháme inspirovat tvou zkušeností.
