Píšu tento komentář a jsou to přesně dva měsíce od vyhlášení nouzového stavu. Četli jsme v oddíle o pozastavení skautské činnosti a netušili jsme, co dělat. Nedokázali jsme si příliš dobře představit, co to znamená: Jak dlouho to bude trvat, to se teď několik měsíců neuvidíme? Co bude s dětmi v oddíle, s naším ročním plánem, s připravenými akcemi? Snášel jsem tuto nejistotu o to hůř s vědomím toho, že mám v červnu předávat vedení oddílu. Karanténa mě připravila o poslední měsíce, kdy jsem si mohl naplno užívat skautského dobrodružství s mateřským oddílem. Od léta už budu na výpravách a táborech vždy jen jako návštěva.
Neschopnost předvídat vývoj situace zažíváme dodnes. Ten pocit bezmocnosti, když jsme si nedokázali představit, jak bude náš skautský život vypadat, trval naštěstí jen chvíli. Rychle jej totiž vystřídalo odhodlání a radost z hledání nových cest ke svým kamarádům z oddílu. Ale spoustu práce, slepých uliček i konfliktů doprovázel pocit smysluplnosti potvrzený vděkem dětí a rodičů. Pořádání online schůzek, vytváření programu na doma, nákupy seniorům nebo šití roušek nám všem dávaly pocit, že jsme pořád spolu, i když jsme se vídali jen přes videokameru.
Kdybych si měl vybrat, jak strávit poslední měsíce ve vedení oddílu, neměnil bych. Často mívám pocit, že jsou dnešní děti přehlcené desítkami hodin programu, který jim naplánoval někdo jiný. Obzvlášť u vlčat a světlušek mnohdy rozhodnutí o vstupu do skautu učiní jejich rodiče. Teď byli zavření doma, rodiče v práci a rozhodnutí bylo jen na nich. Když jsme před koronakrizí vyráželi na víkendové výpravy, bylo někdy těžké odvést pozornost kluků od počítačových her k přírodě. Teď měli her všichni po krk nebo je ze sezení u obrazovek už bolely oči. Docházelo jim, jak důležitou roli v jejich životě hrají přátelství navázaná ve skautu, čas strávený v přírodě a společně prožívaná dobrodružství.
Koronavirová krize je první plošnou krizí v polistopadové historii Junáka. Minimálně v jednom je podobná těm minulým – vycházíme z ní stmelenější a odhodlanější. Jistě, jak psal José ve Skautském světě: „Z pohledu historie vlastně trochu nuda.“ Ale z pohledu generace, která vše dostala na stříbrném podnose, bych řekl: „Na zkoušku dobré.“ Krize jsou to, co mění skauting z volnočasové aktivity v životní poslání. Teď stačí jen být připraveni na krize, které budou následovat.
