Posláním Junáka je zlepšovat svět. Chceme tak činit skrze výchovu mladých lidí. Zjednodušeně bychom proto mohli na položenou otázku rychle a kladně odpovědět – vždyť čím více mladých lidí skauting vychová, tím lepší svět kolem nás bude.
Když se ale do úvah o kvalitě či kvantitě skautingu, jeho nepodkročitelných měřítkách a kapacitách organizace ponoříme hlouběji, vyvstávají před námi další otázky, které tak jasné odpovědi nemají.
Třeba co je to přesně ten skauting, který dětem nabízíme? Je všude stejný? Nenabízíme v jednom případě pohodovou atmosféru v oddíle, ve kterém jsou vedoucí s dětmi kamarádi a vedou je ke skautským hodnotám, v případě druhém unavené vedoucí, kteří v zájmu rozšíření oddílu přecenili svoje síly, a v případě třetím jen sportovní kroužek pod hlavičkou lilie? A dost možná že všechny popisované případy nabízí skauting v jeho nejrůznějších podobách. Možná má cenu hrát fotbal raději ve skautském oddíle než v profi týmu, pokud mi spíš než o kvalitu hry jde o partu. Protože ve skautingu hledáme (byť v mladším věku nevědomky) hodnoty, které nás přitahují. Může se zdát, že děti nějaké hodnoty nezajímají, že hledají zábavu, rozptýlení, dobrodružství. Jenže zábava o samotě? Dobrodružství u počítače? Děti ve skutečnosti hledají přátelství, důvěru dospělého, opravdové dobrodružství, možnost spolehnout se na vlastní síly, víru v pravdu. A my bychom měli vědět, že neumožňujeme zábavu na úterní odpoledne, ale nabízíme právě tyhle hodnoty. Přítomnost či nepřítomnost hodnot se navíc hodně těžko prokazuje. Jejich vnímání i předávání je subjektivní. Na někoho působí víc atmosféra u skautského slibu, protože pociťuje vzájemnou blízkost všech členů oddílu. Někdo jiný vidí hodnoty v příbězích, pro dalšího jsou ztělesněny v každodenním táborovém životě. Jejich předávání a vysvětlování je proto často jakousi vysokou školou skautingu. A přesto – nebo právě proto bychom v tom, jak je vnímáme a prožíváme, měli mít sami jasno dřív, než je budeme někomu nabízet. Abychom opravdu nabízeli skauting.
Další otázka, která mi vyvstává na mysli – co pro nás vlastně znamená nabízet skauting? Zakládat nové oddíly? Rozšiřovat stávající? Představovat skautský program ve školách či školních družinách? Připravovat každoroční nábory? I způsob, jakým se děti o skautingu dozvědí či jak se s ním seznámí, hraje roli v tom, zda výsledek přispěje k naplnění poslání Junáka.
Jsou informace, které se o nás veřejnost na různých místech dozvídá, opravdu autentické? Když se děti nebo dospělí dostanou ke skautskému časopisu, najdou na webu stránky vašeho oddílu či uvidí video z tábora, bude pro ně i takové náhodné setkání se skautingem užitečné? A co můžeme udělat pro to, aby bylo?
A na závěr ta nejtěžší otázka – jak poznáme, že je naše jednání opravdu hodnotou? Že je prospěšné a přínosné pro nás, pro organizaci, pro nováčky, které nabíráme? Myslím, že jasná sada kritérií, skrze kterou bychom takové hodnotné jednání poznali, neexistuje. Máme ale k dispozici náš vlastní pocit, který může s přihlédnutím k myšlenkám napsaným výše sloužit jako kompas toho, zdali mi skautování a nabízení skautingu pořád dělá radost a jestli je to pro mě smysluplně strávený čas. Často v diskuzích o nabízení skautingu narážíme na kapacitní možnosti. Jistě máme usilovat o nabízení skautingu co nejširšímu okruhu dětí – k tomu nás nabádá poslání Junáka a často i naše vlastní zkušenost, že být skautem je skvělé a přínosné. Co když ale cítíme, že nemáme sílu, chuť nebo klubovnu?
Možná že stačí změnit úhel pohledu: nemusíme rozšiřovat oddíl, pokud máme obavu ze ztráty blízkých vazeb mezi jeho členy. Můžeme se ale ptát, co lze udělat pro to, aby v sousední vesnici vznikl oddíl nový. Co třeba nabídnout dočasné dojíždění rádců nebo účast potenciálních vedoucích na našich oddílových radách? Nebo společně plánovat tábor či naopak zapůjčit vybavení na další běh?
A i v případě, že se nakonec rozhodneme nijak kapacity nezvýšit, můžeme zprostředkovat skauting dětem na „pořadníku“ i jinak. Pozvat je na tábor na dětský den. Udržovat komunikační kanály na dobré úrovni – ať už směrem k dětem, jejich rodičům nebo místní samosprávě. Možná že za rok či dva se kapacity uvolní a v tu chvíli můžeme být na nováčky připraveni a budeme vědět koho oslovit.
Domnívám se, že je cenné a hodnotné nabízet skauting co největšímu počtu dětí, musíme si ale být jisti, že jde opravdu o skauting a o opravdovou nabídku.
