Známe to ve skautu asi každý. Když se zamýšlíme, co všechno by bylo skvělé se naučit a vyzkoušet, napadá nás nepřeberné množství věcí a říkáme si, kam všude ještě rozhodně musíme jet, co všechno ještě musíme vyzkoušet a zažít. Pokud si to ale nenaplánujeme do svého nabitého kalendáře ihned, uvědomíme si po čase, že místo plnění svých snů a získávání znalostí a dovedností, které bychom získat potřebovali, jsme se zase ztratili v hoře povinností, a jsme rádi, že stíháme běžnou oddílovou či střediskovou agendu.
Méně může být více
Jsou vám tyto situace povědomé? Vzrušení z neznámého a z překonávání sebe sama tak povědomého z dětských let po převzetí oddílu postupně vystřídala rutinní agenda v podobě mailové komunikace s rodiči, domlouvání základen na výpravy a vyplňování dokumentů k táboru. Nestýskejme si, ale hledejme cesty, jak se do dětských let vracet! Ohlédněme se za konkrétními činnostmi, které v oddíle vykonáváme a podrobme je zkoušce: Nakolik jsou potřebné? Kolik mi zabírají času? Dělají mi radost? … Přehledné hospodaření, pravidelná komunikace s rodiči a příznivci oddílu v podobě mailů či stránky na Facebooku nebo administrativa členských přihlášek a SkautISu jsou rozhodně pro oddíl přínosné a do jisté míry nezbytné činnosti.
Nejsme však manažeři nadnárodních korporací – jsme skautští dobrovolníci, kteří v oddílech zůstávají kvůli zážitkům a přátelstvím, která získali v dětství a která chceme zažívat a pečovat o ně dál. Chceme trávit čas se svými přáteli, s holkami a kluky z oddílu, toulat se s nimi po lesích s batohem na zádech, zpívat u ohně a hrát si. Sebenaléhavější služba oddílu a péče o hladký provoz by tyto krásy skautského života nikdy neměly sesadit z nejvyššího stupínku našich vůdcovských „povinností“. To, co je pro nás rutinní a nenaplňující prací, může být navíc pro mladší členy oddílové rady lákavou výzvou a prostředkem k seberozvoji – nebojme se s nimi proto o podobné úkoly podělit.
O tom, jak si v naší práci pro oddíl nastavit priority píše podrobnější Martin Křivánek – Set ve svém článku Dělej méně, měj se lépe z únorového čísla 2019.
Vytvářet vlastní svět
Zkrátka vytvořme si prostor. Prostor zastavit se, nadechnout se a ohlédnout se zpět, rozjímat a snít. Stavět vzdušné zámky! Skautování může být dobrodružstvím v dospělosti stejně jako v dětství, stačí držet krok se stále se rozšiřujícími hranicemi námi poznaného a vyzkoušeného a nepřestat je překračovat.
Přistupme k oddílu jako k nekonečnému a svobodnému vesmíru, který společně s holkami a kluky formujeme k obrazu svému. Experimentujme, pouštějme se do ambiciózních projektů, vymýšlejme si vlastní hry a programy a nepřestávejme objevovat nové věci, které nás lákají.
Máme už střediskové tábořiště okoukané? Vyrazme letos na putovní tábor, a proč ne třeba do zahraničí? Putujme po horách nebo se setkejme s místními skauty a navštivme jejich tábory. Nebo je naopak pozvěme k nám, pořádejme společné akce s oddílem ze sousední obce nebo se zapojme do dobročinného projektu ve spolupráci s jinou organizací. Vystupujme ze své bubliny.
Pracujme s příběhy a symbolickými rámci, které jsou atraktivní nejen pro děti, ale také pro nás. Vymýšlejme hry tak, abychom si je užili stejně jako děti – buďme aktivními účastníky hry. Vydávejme se na místa, která neznáme a chceme je poznat. Zařazujme do programu činnosti, které se sami chceme naučit.
Pečujme o své nadšení a radost ze skautingu, aby jiskru, kterou chceme vidět v očích našich členů, viděli i oni v těch našich.
Cestu k rozvoji oddílu a větším změnám otevírá i Ondřej Prikner – Twist ve svém článku Kudy dál? z října 2019.
Přínosné riziko
S novými cíli a výzvami se samozřejmě pojí i řada překážek a rizik. Nelekejme se jich! Přijměme problémy jako cestu vlastního růstu a inspiraci. Připravme se na to, že budeme dělat chyby, a učme se z nich. Improvizujme a přizpůsobujme svoje plány přirozenému vývoji věcí, které začínají žít vlastním životem, a věřme, že nic z toho, co se nám může postavit do cesty, není nepřekonatelné. Je také možné, že námi iniciované změny přinesou i nové stresory a úkoly, které nám nebudou připadat zas tak naplňující a záživné – to nicméně patří ke každé činnosti, monotónní práce a povinnosti by však stále neměly převýšit nad časem stráveným v srdci oddílu a radost ze společného prožitku.
Oddílem to nekončí
A co my, kteří oddíl nevedeme a ani to nemáme v plánu? O svou dávku seberealizace a dobrodružství tím rozhodně nepřicházíme, právě naopak. Důležité je rozhodnout se, co je tou pravou cestou právě pro nás.
Pokud plánuji podnikatelskou dráhu, mohla by mě připravit a naplňovat třeba funkce hospodáře, člena revizní komise nebo podílení se na vedení střediska. Chci být lékařem či lékařkou? Můžu se stát zdravotníkem na velkých střediskových akcích a táborech nebo se zapojit do týmu zdravotnického kurzu. Nevím zatím přesně, nejsem si zatím jistý/á, kudy se můj život bude ubírat, ale vždycky mě štvalo, jaký máme nepořádek v inventáři? Pustím se do utřídění a tvorby inventáře střediskového majetku.
Samotný výběr funkce či činností však není to jediné důležité. Nejzásadnější podmínkou pro to, abychom nabírali zkušenosti a celý proces si řádně užili, je totiž aktivní vytváření náplně dané činnosti. Pokud od začátku do konce budeme opakovat vše tak, jak nám to ukázal náš předchůdce, po čase se práce stane rutinou a snadno přijde o potenciál rozvoje, který nám může nabídnout. Naším úkolem je přemýšlet o možnostech, jak by šlo jednotlivé kroky udělat lépe, efektivněji, zábavněji nebo třeba jen jinak tak, aby nám to sedlo na míru. Ve většině činností je samozřejmě dobré nastavit svým experimentům hranice, které jsou tvořeny zákonem či samotnou potřebou s někým spolupracovat a najít společnou cestu. Ale i při natolik rigidní práci, jako je vedení hospodaření, je možné vytvářet nové systémy, procesy, školení či nacházet nové oblasti, které ještě nebyly prozkoumány. Jaké máte zdroje financování? Zkoušeli jste požádat o granty a dotace všude, kde je to efektivní? Už jste někdy vedli crowdfundingovou kampaň? Jsou vaše tabulky šedozelené, ale vy máte rádi modrou?
Středisko je však nakonec podobně malým rybníčkem jako oddíl. Skautské hnutí je světem naplněným miliony lidských příběhů a ještě mnohonásobně více cestami, jak žít svůj život naplno a s chutí. Pokud jsme tu svou zatím nenašli, nepochybně na nás někde čeká – ať už v klubovně, ve které jsme strávili dětství, nebo na druhém konci světa.
