Mirka a Jirka jsou vedoucí oddílů. V parném létě právě se svými oddíly dokončují táborové dobrodružství a oběma to v hlavě pořádně šrotuje.

Mirce a jejímu týmu se tábor a vlastně i celý rok vydařil podle plánu. Neobjevily se žádné neočekávané komplikace, všechny vyzkoušené recepty zabraly, a dokonce byl prostor na hru s detaily. Přesto má však Mirka pocit, že tomuhle roku něco chybělo. Něco, co by šlo za rámec osvědčeného a co by nedovolilo začínajícímu pocitu každoroční rutiny narušit její radost z práce v oddíle.

Jirka je v úplně jiné situaci. Před rokem oddíl převzal a postupně zjišťuje, co všechno nefunguje. Celý rok hasil jeden průšvih za druhým a teď na táboře se naplno projevilo několik výchovných problémů, které mu dělají starosti. Má zkrátka práce jak na kostele.

Jirka a Mirka se nacházejí v naprosto odlišné oddílové situaci, spojuje je však potřeba změnit zaběhnuté pořádky, aniž by zatím věděli, odkud začít. Možných věcí ke změně se nabízí celá řada a Mirka s Jirkou začínají tušit, že je budou muset trochu prozkoumat a pro něco se rozhodnout. Výzvu přijímají. Pojďme se podívat, jak mohou postupovat, aby si vyjasnili, co chtějí změnit.

1

Přišel čas se zastavit

Jaký je pro naše hrdiny první krok? Po náročném táboře mají u závěrečného ohně konečně chvíli času, ve kterém se nemusí věnovat probíhajícímu programu ani tomu, co bude zítra na oběd, a můžou se na chvíli zastavit.Zastavit a zamyslet se nad tím, jak si jejich oddíl (a nebo středisko) vlastně vede. Může to působit jako banalita, ale bez vystoupení z nezastavujícího se vlaku příprav, výprav a náprav jen stěží začneme vůbec přemýšlet o změně. Je nutné na chvíli poodstoupit od rozmalovaného obrazu, abychom viděli, jestli jsou naše poslední tahy štětcem pro celek přínosem. A stejně tak je to s působením v oddíle, na středisku a v mnoha dalších oblastech našeho života.

Někdy se nám chvíle pro zamyšlení přihodí neplánovaně, asi jako Jirkovi a Mirce. Protože se však přihodit nemusí, je dobré si na ni dopředu vyhradit čas. Některá období, jako srpen nebo konec prosince, jsou pro zastavení příhodné. V prvním případě pro prázdninovou pauzu, v druhém případě pro vánoční klid, ve kterém lze nerušeně rozjímat.

Jindy si okolnosti vyžádají potřebu zpomalit uprostřed rozjetého roku. Jirka by takové zastavení potřeboval jako sůl. Řídil se přirozeným instinktem a řešil zas a znova ten nejnaléhavější problém. To mu však znemožnilo získat na chvíli nadhled a všimnout si širších souvislostí. Bez toho, abychom se zastavili, můžeme snadno přehlédnout skutečný původ našich problémů. Ve výsledku pak neřešíme příčinu, ale jenom její důsledek. Kdyby si Jirka našel přes rok na takové zamyšlení čas, mohl si možná několik problémů na táboře ušetřit.

Než začneme dělat změny, je dobré se zastavit a v klidu zamyslet. Jak jsme na tom? Co nás těší, co nás trápí? Nepouštějme se do změn s horkou hlavou a dopřejme si trochu odstupu.

2

Možností je celá řada

Mirka a Jirka sedí u táborového ohně, koukají do plamenů a přemýšlejí, jaké budou jejich další kroky. Jejich zastavení jim umožnilo nevrhnout se po hlavě do prvního nápadu a mají tak možnost přemýšlet, odkud čerpat náměty ke změně.

U Jirky jsou celkem logickým zdrojem námětů problémy, které nemůže v oddíle přehlédnout. Odkud má ale čerpat Mirka, když její „problém“ nemá konkrétní podobu? Možností je více a často je máme přímo pod nosem.

Výborným zdrojem námětů je zpětná vazba kluků a holek v oddílech. Také může člověk vyrazit na návštěvu do jiného oddílu. Stejně jako při návratu z dovolené v zahraničí, tak po návratu z návštěvy pak člověk chvíli vidí starý svět novýma očima a náměty ke změně se jenom hrnou. Dobré je takový okamžik využít a shromáždění námětů neodkládat. Můžeme si udělat seznam přání, co chceme v oddíle změnit.

Oběma našim hrdinům, nehledě na jejich situaci, lze jako zdroj námětů doporučit nějaký způsob oddílového sebehodnocení. Nemusí jít nezbytně jen o Hodnocení kvality. Pomůcek pro zhodnocení kondice oddílu je vícero a pokud nám některé nevyhovují, je možné je nahradit jinými (viz odkaz na konci článku). Díky hodnocení si můžeme všimnout výzev, příležitostí, námětů či nedostatků, na které bychom při pouhém rychlém zamyšlení nepřišli. Mirka tak díky hodnocení může zjistit, že i když všechno funguje zdánlivě hladce, docela v oddíle opomíjejí pestrost programu a mohli by na této slabé stránce pracovat. Hodnocení jí poskytlo nadhled nad situací.

Pokud se zaměříme pouze na problémy, může se nám stát, že si přestaneme všímat věcí, které se nám daří. Takhle nastavené vnímání vlastní činnosti už mnoho lidí dovedlo k vyhoření a následně i k odchodu z oddílu. Hodnocení nám umožní se zaměřit i na silné stránky, což je dobré nejen pro naši psychiku. Když správně pojmenujeme naše silné stránky, mohou nám poskytnout cestu k řešení problémů. Jirkův oddíl má určitě řadu nedostatků, ale může být dobrý např. ve fungujícím družinovém systému. Při hledání řešení jeho problémů toho může využít a při zavádění změn se o družinový systém opřít. Rádci mu můžou při zavádění změn hodně pomoct.

3

Všechno naráz nepůjde

Je druhý den ráno – poslední den tábora. Noc nebyla dlouhá a rozespalí vedoucí se na ranní poradě vůbec nebrání, když si Mirka vezme na starost provedení závěrečné zpětné vazby s účastníky před odjezdem domů. Mirku napadlo tuhle příležitost využít a otočit zpětnou vazbu i k fungování oddílu. Ne nadarmo. Dvě družiny přišly s celou řadou nápadů na změny fungování klubovny. A to nemluvě o hodnotící poradě s vedením oddílu, kterou chce svolat na konec srpna. Jirka si přes noc také zformuloval několik výzev, které by chtěl začít řešit. Další na něj čekají na táboře jeho kamaráda z vůdcáků, kam se za týden chystá na víkendovou návštěvu. Oba by nejraději změnili všechno, hned jak to bude možné, a po táboře jsou plní odhodlání.

Co by však následovalo? Snaha o zavedení většího množství změn najednou končí neúspěchem všech. Každá změna totiž s sebou nese obtíže a nejistotu. Udělat změnu znamená dělat věci jinak, poprvé, s nedokonalou přípravou a s nejistým výsledkem. Je to náročné nejen pro ty, kteří se změnou přišli a chtějí ji prosadit, nýbrž pro všechny, kterých se změna týká.

Když se změny potkají s chaosem, přetížením jednotlivců nebo rovnou celého kolektivu a celkově špatnou náladou, tak se nejspíš v oddíle dlouhodobě neuchytí. Je to, jako kdybychom se snažili nováčka naučit všem potřebným tábornickým dovednostem zároveň. Moc bychom mu toho nepředali.

Jak se takovým chmurným scénářům vyhnout? Nesnažit se změnit vše najednou. V oddíle je nutné určit si priority a měnit jeho fungování postupně. Proto si musíme námětům určit prioritu, vybrat si jednu výzvu a na její zavedení se soustředit. Daří se? Bezva, můžeme zavádění změn zrychlit. Dělání změn postupně neznamená, že se musí dít pomalu. Dařit se však nemusí a změna, která vypadala bezproblémově, nás zaměstná víc, než jsme plánovali.

Koncentrace na jednu změnu se vyplatí hned dvakrát. Jednak budeme mít prostor na řešení případných obtíží a zvýšíme tak šanci, že se změna chytne. Současně může mít povedená a dobře přijatá změna i dlouhodobější vliv na to, jak bude oddíl reagovat, když někdo přijde s něčím novým v budoucnu

Je třeba přiznat, že všechny změny si nejsou v náročnosti rovny. Změny, ke kterým se chystá Mirka, jsou především programové povahy. Problémy, které trápí Jirku, se více než programu týkají výchovného stylu některých vedoucích, což představuje mnohem tvrdší oříšek, ze kterého se může vyloupnout až odchod některých vedoucích z oddílu. Různé změny si žádají od lidí, jichž se týkají, různou míru, jakou se musí změnit oni sami. V tomhle ohledu stoupá náročnost změn od věcí povrchnějších (např. klubovna), přes program (co a jak budeme dělat) a přes vztahy až k hodnotám, které společně uznáváme. Samozřejmě můžeme najít výjimky.

Jakou výzvu si pro náš oddíl zvolit? Abychom mohli z námětů smysluplně vybrat, je dobré mít je dobře pojmenované. Nejde o to, aby měly líbivé názvy (ty se hodí až následně při zavádění změn). Z pojmenování by mělo být dobře patrné, co je změnou zamýšleno. Není potřeba mít do detailu vypracovaný plán, se kterým se výzvě postavíme (na ten dojde až v rámci přípravy samotné změny se zbytkem týmu), ale mezi vágně formulovanými výzvami se špatně rozhoduje. Nedostatečně formulovaná výzva může znít: „Rád bych změnil, jak funguje náš družinový systém“. Když vezmeme tenhle příklad a specifukujeme ho na: „Rád bych snížil věk rádců a rádkyň tak, aby byli jen o málo starší než ostatní kluci a holky,“ mnohem lépe ho můžeme porovnat s dalšími výzvami, mezi kterými se budeme rozhodovat.

I bez návodu bychom při výběru první výzvy sáhli vcelku přirozeně po takovém námětu, který vnímáme jako důležitý. Je však potřeba rozlišit důležitost od naléhavosti – problematiku přibližuje sloupek na konci článku.

Kromě důležitosti a naléhavosti bychom také měli zvážit, jestli a jak moc je změna realizovatelná, jestli je na ni teď vhodný čas a jestli pro ni vůbec můžeme najít podporu u dalších vedoucích.

Jirka si po důkladném zvážení vybral první výzvu pro svůj oddíl. Chce změnit vztah vedoucích a mladších členů, především způsob zacházení s odměnami a tresty. Byl by rád, kdyby se co nejdříve upustilo od systému trestů a odměny se používaly velmi střídmě. U velké části ostatních vedoucích sice určitě narazí a vůbec si není jistý, ovšem důležitost této změny je pro něj naprosto zásadní. Bez ní mu totiž vedení oddílu nedává smysl.

Mirka si počkala na naplánovanou poradu, na které se objevilo několik dalších námětů. Společně se pak dohodli, že začnou se změnou tradiční výpravy o podzimních prázdninách. Zařadí na ni více volna, sportu a nechají družiny, aby připravili pro ostatní jednu hru. Slibují si od toho větší pestrost programu a vybrali si tuhle výzvu kvůli tomu, že ji mohou rovnou začít připravovat.

Schopnost vybrat si prioritu a soustředit se na její zavedení je zcela klíčová. Nemůžeme vyhrát všechno naráz.

Na prahu změny

Školní rok začíná a Mirka i Jirka jsou nervózní. Mirka trochu, Jirka hodně. Do zavedení změn je čeká ještě dlouhá cesta plná nových zkušeností, konfliktních situací a nečekaných zvratů. Přeji jim a všem, kteří o nějakou změnu usilují, hodně štěstí, protože i to je potřeba. A možná se to přes veškerou snahu nakonec nepovede a vše zůstane při starém. Ale to nevadí. I tak to mělo smysl, protože ještě horší by bylo, se o změnu ani nepokusit. A třeba se něco přece jen změnilo, jen jsme si toho nevšimli.

Chcete zvolit výzvu ke změně – co vám může pomoci? Tipy na aktivity, nástroje a techniky nabízí Gejzír a Semafor.

Zvolili jste výzvu ke změně – jak se do ní pustit? Průvodce zaváděním změny zachycuje článek Jak se dělá změna.