Benjamínci
Vytvářejme prostor pro to, aby si mohli říct, co potřebují. Schopnosti fungovat v kolektivu a komunikovat s ostatními jsou něčím, co se teprve učí. Mějme proto trpělivost a nebuďme nesví z toho, že je vzájemná komunikace náročnější a trvá déle, než bychom si přáli.
Podobně důležité je také řešení konfliktů mezi dětmi. Nesnažme se je co nejrychleji vyřešit za ně, ale buďme prostředníkem, který pomáhá oběma stranám vyjádřit, co cítí, co jim nevyhovuje nebo co by chtěly jinak.
Budování vztahů s vrstevníky je u předškolních dětí jedním ze zásadních aspektů jejich rozvoje. Snažme se proto společný čas příliš nezahltit předem připraveným programem – nechme je jen tak si hrát. Benjamínci budou mít prostor objevovat svoji svobodu, rozvíjet představivost a učit se fungovat v kolektivu v přirozeném a nenuceném prostředí. Nezapomínejme však mluvit o tom, co prožíváme. Pojmenovávejme své zážitky a základní pocity např. závěrečnými otázkami v kroužku: „Co ti dnes udělalo radost?“ „Dělo se něco, co se ti nelíbilo?“.
Vlčata a světlušky
Dejme jim příležitost být plnohodnotnou součástí celku (oddílu, tábora, …). Častá dravost vlčat a světlušek nás může vést ke snaze je zabavit a unavit, pro jejich rozvoj je však důležité nebýt jen konzumentem programu, který pro ně připravují dospělí. Zapojujme je do běžných činností, které jsou pro fungování oddílu či dané akce (např. tábora) nezbytné. Přijměme je do táborové kuchyně a nenechme je pouze mýt nádobí – ať nejsou levnou pracovní silou, ale spoluhybateli věcí. Veďme je k reflexi toho, co prožívají (např. po celém dni nebo náročnější hře), zároveň si od nich berme zpětnou vazbu a zohledňujme ji při přípravě dalšího programu. Dejme jim příležitost přicházet si na věci sami a mějme s nimi trpělivost, když to hned nejde nebo výsledek není takový, jaký bychom si my představovali. Nechme je rozhodovat o tom, co v oddíle zažívají – ať si zvolí jednodušší hru, jejíž pravidla vysvětlí, vymyslí si projekt, do kterého se s šestkou pustí nebo vyberou cíl příští výpravy.
Skautky a skauti
Nebuďme dozorci, ale průvodci. Skauti a skautky často cítí silnou potřebu se od dospělých vedoucích osvobodit – zažívat věci na vlastní kůži (včetně určité míry rizika). Nechme je dělat věci samotné, jen s naším dohledem zpovzdálí. Řadu akcí jako např. schůzku, kratší výpravu či část táborového programu zvládnou připravit a odvést sami. Skvělými prostředníky, díky kterým můžeme být klidní, ale zároveň neustále skautům a skautkám do jejich činnosti nestrkat nos, jsou rádkyně a rádcové. Komunikujme s nimi pravidelně o tom, co se na družinových schůzkách děje a nabízejme pomoc, ať ví, že jsme jejich oporou, nikoliv kontrolou.
Nezapomínejme také na to, že oddíl je stejně tak náš, jako jejich – mladších členů. Snažme se jejich schopnosti i vhled do toho, co se v oddíle děje, nepodceňovat. Když uvidí, že je bereme jako sobě rovné, a že nám na jejich názorech a podnětech záleží, budou se do výzev i pro nás již rutinních činností pouštět s takovou vervou a invencí, že nám z nich v podstatě před očima vyrostou noví rádcové a vůdci. (O tom, jak dětem přenechat odpovědnost za chod tábora a vytvořit jim tak prostor k vlastnímu rozvoji, se dočtete v článku Jak (ne)vést letní tábor)
Roveři a rangers
Mají vlastní hlavu i představu o tom, co je pro ně důležité a co je baví. A pokud si myslíme, že tomu tak není, vedením za ruku se to nezmění. Buďme dospívajícím a mladým dospělým v našich oddílech (či kmenech) pasivní oporou – dejme jim najevo, že pokud budou potřebovat radu nebo povzbuzení, jsme tu pro ně. Dokud ale nepřijdou, je to na nich. (Pokud v tom, jak roverskou činnosti zdravě podporovat, tápete, začtěte se do prosincového čísla Skautingu Jak podporovat roverskou činnost?)
A co my, dospělí?
Zatímco budeme brát ohledy na všechny od benjamínků po rovery, hledat příležitosti pro jejich rozvoj, zdravé zapojení do fungování oddílu a budeme jim postupně vyklízet pole, nezapomínejme na sebe. Na své potřeby a emoce, které možná chceme s někým sdílet. Na radost ze skautingu a také na náš vlastní rozvoj. K němu mohou být všichni dosud zmínění skvělým zdrojem inspirace. Popusťme proto trochu otěže oddílu a podělme se o ně s jeho členy a členkami. Ať přináší své vlastní podněty a s naší pomocí je realizují. Zjistíme, že tu nejsme jen od toho, abychom vychovávali a rozvíjeli, ale že to jde i obráceně.
