„A když ti řeknou, abys skočila z okna, tak snad skočíš taky?“
Dost možná jste tuhle větu od svých rodičů, prarodičů, učitelů nebo vedoucích slyšeli. Apelují v ní na naši schopnost kriticky uvažovat a posuzovat informace rozumem předtím, než se pro něco rozhodneme. Pomineme-li často protichůdné příkazy, kterých se nám od rodičů a dalších autorit dostává, dala by se tato věta s přehledem použít jako klíčová mantra mediální gramotnosti.
Schopnost kriticky posuzovat informace, které k nám skrze média proudí, je stejně zásadní jako v případě skákání z okna. Ba dost možná ještě důležitější – zcela jistě se k nám totiž dostává mnohem víc mediálních podnětů než výzev k volnému pádu. Abychom dokázali rozpoznat, jestli skočit, či neskočit (tedy jestli věřit zdroji informace i samotné výzvě), potřebujeme řadu dovedností: rozpoznat autora informace, odhalit jeho záměr, se kterým nám věci sděluje, zorientovat se v kontextu, ověřit informaci na základě dalších zdrojů apod. Zjednodušeně řečeno, potřebujeme být mediálně gramotní.
Ve chvíli, kdy postrádáme výše popsané kompetence, svým způsobem také skáčeme z okna. Ocitáme se ve víru informací, dezinformací a manipulací. To sice nemusí mít tak fatální důsledky jako pád ze čtvrtého patra, z dlouhodobého pohledu to však může být podobně ničivé pro naše smýšlení.
O co nám jde
Mediální gramotnost je ve skutečnosti širší pojem. Zahrnuje celkové porozumění světu médií a schopnost mediální obsah číst i vytvářet. My se v tomto článku a čísle zaměřujeme převážně na schopnost čelit mediálním manipulacím. Nejde přitom jen o dezinformace živené současným společenským a geopolitickým vývojem. Věříme, že dětem a dospívajícím bychom neposkytli dobrou službu, kdyby pouze uměli odsoudit fake news, ale všemu ostatnímu nekriticky věřili. Potřebujeme je vést ke schopnosti rozeznat manipulace, ať už tvoří okatě dezinformační web, bombardují nás na sociální síti, nebo na nás vykukují z donedávna seriózního deníku. Bereme přitom v potaz i reklamu v médiích a na sociálních sítích. Zkrátka veškerý obsah, který se nás nějak snaží oklamat.
Naší ambicí tedy není suplovat roli školního vzdělávání (učit děti o médiích) a už vůbec ne podsouvat skautům a skautkám v oddílech nějakou vlastní verzi pravdy. Naší úlohou není dětem a dospívajícím říkat, co si mají myslet, nýbrž učit je, jak myslet samostatně a kriticky. Hlavu mají vlastní a my můžeme přispět k tomu, aby ji dovedli používat co nejzodpovědněji.
Cíl, za kterým jdeme
Na tomto místě si můžeme vcelku přesně vytyčit náš cíl. Chceme členy naučit, že vše, co vidí v médiích, není pravda, ale ani to není všechno lež a spiknutí. Chceme jim předat přesvědčení, že pravda existuje a zakládá se na faktech, důvěryhodných zdrojích a kritickém myšlení. Tyto dvě věty shrnují základní poselství, které by si členové měli odnést.
Na něj navazují tři konkrétní dovednosti. Chceme, aby naši členové, od světlušek po rovery, dokázali s ohledem na svoje schopnosti rozeznat zdroj informace a ověřit ho, rozlišovat mezi pravdou a fikcí a konzumovat mediální obsah vědomě (a stejně vědomě se od něj umět oprostit).
To je celé, o tohle nám jde a podaří-li se nám tomu přiblížit, dosáhli jsme svého. Mediální gramotnost je přitom návyk, který se utváří delší dobu. V každém věku si žádá jiné podněty a umožňuje jinou úroveň dovedností. Na následujících řádcích se proto pokoušíme přiblížit, jak mediální gramotnost v běžném programu oddílu rozvíjet s jednotlivými věkovými kategoriemi. Uvědomujeme si přitom, že málokdo z nás je schopný proměnit oddíl v sofistikovanou školu mediální výchovy. Volíme proto tipy a programy, které nám přijdou nejpřístupnější a které lze do oddílového programu zařadit nejsnáze.
Světlušky a vlčata
Pro mladší školáky je typické, že již přicházejí do značného kontaktu s mediálním obsahem, nejsou však zatím schopní přemýšlet nad ním příliš abstraktně a analyticky. Toto období je důležité v prvé řadě pro budování vztahu k pravdě a lži. S hodnotou pravdy bychom měli aktivně pracovat, aby ji holky a kluci přijali za vlastní. Snadněji je potom můžeme učit rozlišovat pravdu od lži v médiích a uvědomovat si jejich dopad. Kluci a holky by se měli naučit pohlížet na mediální obsah se základní kritikou, tedy nevěřit všemu a samostatně posuzovat, co se jim zdá a nezdá. Konkrétnější cesty, jak klamy rozpoznat, se mohou naučit později.
Aktivity: Není žádoucí děti zatím otravovat složitějšími problémy médií. Má smysl jim pomoci pochopit, co vlastně média jsou, tedy bavit se s nimi o tom, odkud a jak čerpají informace a že za médii jsou lidé, kteří je tvoří. Něco takového si ostatně mohou světlušky a vlčata vyzkoušet, lze je zapojit do tvorby kroniky, webu či časopisu (nebudou je zatím řídit, ale mohou do nich přispět). Pro rozvoj návyku nevěřit všemu, co vidí a slyší, jsme připravili → program s oddílovým videem.
Skauti a skautky
S příchodem puberty se používání médií zintenzivňuje. Teenageři je vnímají především jako nástroj komunikace s vrstevníky, tráví čas na sociálních sítích, kde přicházejí do kontaktu i s dalším obsahem. Ruku v ruce s rozvojem zájmu o veřejné dění u nich můžeme rozvíjet aktivní čtení mediálních zpráv. Měli by umět rozlišit zpravodajství od názorů a začít si všímat konkrétnějších manipulativních technik. Současně je dobrý čas prohlubovat schopnosti vyhledávat a ověřovat informace na internetu.
Aktivity: Velkou pozornost si zaslouží sociální sítě a youtubering. Nabízí se tyto fenomény probírat, klidně i mimoděk někde na výpravě, a bavit se o tom, jak fungují a že jsou postavené na reklamě. K youtuberingu najdou teenageři článek a aktivity v aktuálním čísle časopisu Skaut. Současně začíná být aktuální problematika konspiračních teorií. Mysl mladších dospívajících si přímo říká o rozkrývání zákulisí světa a nepoučena může snadno propadnout do spirály nekončících spiknutí. Hodí se tak pustit si na schůzce nějaké z konspiračních videí a společně si jej rozebrat. Nakonec jsme pro skauty a skautky připravili → speciální program propojený s historií.
Roveři a rangers
Roverský věk otevírá příležitosti k hlubším debatám a prozkoumávání společenských souvislostí. Dospívající se již mohou značně orientovat v dění kolem sebe a pochopitelně nepotřebují vodit za ruku, přesto i pro ně může být od vedoucích připravený program na toto téma velmi zajímavý. Jejich mentální dovednosti jsou na výši a stojí za to je pořádně využít. O pozornost si říká také roverské heslo Sloužím, přímo volající po vytyčení výzvy, díky níž budou dospívající schopni pomoci v mediální gramotnosti svému okolí, a tím si ji sami prohlubovat.
Aktivity: Roveři a rangers se mohou po hlavě pustit do analyzování článků a mediálního obsahu, programy tímto směrem jsou k nalezení → v Rozcestníku. Tématem zůstávají konspirace a obecně manipulativní techniky, kterým se můžeme snažit přijít na kloub. Mediální gramotnost lze též propojit s osobním rozvojem a snažit se společně pochopit, jak na nás média působí a jak k nim chceme ve svém životě (vědomě) přistupovat. Rozměr služby se pak může projevit mnoha způsoby, konkrétní program zaměřený na dialog se seniory najdete připravený → zde.
Pochopit manipulace
Motivů, kterým se lze věnovat, je celá řada. My jsme se rozhodli rozpracovat téma konkrétních technik, které některá média využívají ke klamání svých čtenářů a uživatelů. Seznámit se s nimi může být užitečné jak pro starší věkové kategorie, tak pro nás samotné vedoucí, abychom měli představu, jakým nástrahám naše mediální gramotnost každodenně čelí.
Pár tipů závěrem
- Téma je citlivé, nebojte se to přiznat sobě i svým členům. Vyložte jim jasně, co programem sledujete a proč jste se rozhodli jej zařadit.
- Začněte u sebe. Zamyslete se, jak moc jste sami náchylní vůči manipulacím, a zkoušejte zásady kritického přístupu k médiím především ve své denní praxi. Zamyslete se, jestli některé manipulativní techniky také sami nepoužíváte.
- Přečtěte si pár článků na dezinformačních webech. Vykročte ze své sociální bubliny a začněte některý sledovat. Statisíce lidí tohle čtou každý den.
- Než zařadíte téma do programu, proberte to s ostatními vedoucími a společně se zamyslete nad možnými riziky. Předejdete tak případným nedorozuměním.
- Vedle konkrétních programů je důležitá také výchova mimochodem, skrze neformální debaty, vlastní vzor a oddílovou kulturu. Začneme-li u sebe, máme značnou příležitost ovlivnit členy i tímto způsobem.
- Pokud jde o konkrétní politické postoje, snažte se zůstat spíš neutrální. Cílem nemá být, aby si účastníci mysleli to, co vy, třebaže si na to přijdou sami. Přijměte, že mohou zaujmout jiné postoje.
- Pokud jde naopak o etiku pravdy a lži, ukažte svým členům jasně, kde hodnotově stojíte a že mezi pravdou a lží žádný prostor pro neutralitu není.
- Tedy: opět zdůrazňujte rozdíl mezi názory a fakty. Zatímco názory na věc můžeme mít různé, není možné podobně si vybírat vlastní fakta.
- Zároveň ale veďte své členy k tomu, aby se se nebáli na prezentovaná fakta dívat kriticky. Je dobré snažit se informace ověřovat a svou důvěru v ně postavit na přesvědčivých důkazech.
- Pokud vás někdo nařkne, že manipulujete dětem hlavy, je dobré udělat dvě věci. Jednak se zamyslet, jestli nemá pravdu a jestli jste opravdu nepřekročili hranici – i mistr tesař se někdy utne. A pokud myslíte, že ne, pokuste se mu popsat, že se naopak snažíte učit druhé používat hlavu samostatně a kriticky. Buďte otevření a ukažte mu vaše metody. Pozvěte jej na schůzku, kde program probíhá. Můžete se snažit doptávat, kde přesně daný člověk manipulaci vidí.
