Česko letos oslaví 30 let od pádu komunismu. Mosazná plaketa na pražském Albertově připomíná 17. listopad 1989 slovy demonstrujících studentů. Kdo jiný než my a kdy jindy než teď by se měl postavit zlu?, ptala se mladá generace na transparentech. Sáhla přitom ke slovnímu obratu, jenž v průběhu dějin rezonoval opakovaně. Původ této myšlenky, vyjevující poznání, že jsme to my, na koho jsme čekali a kdo může převzít odpovědnost za další dění, sahá přinejmenším do prvního století před Kristem. Přisuzována bývá rabínu Hillelovi, rodáku z Babylonu a jednomu z největších myslitelů židovské tradice, který vedl své učence k odpovědnosti za komunitu, v níž žijí.
Spoluodpovědnost za komunitu nás před 30 lety posunula od lží a cenzury ke svobodě. Svoboda slova otevřela prostor pravdě, pochopitelně však nezaručila její vítězství. Ze své podstaty je svoboda slova prostorem, kde se pravda a lež utkávají o přízeň lidí, kteří musí vlastní hlavou posoudit, čemu dají přednost. Jedině stát, v němž spolu musí myšlenky, tedy i pravda se lží, každodenně zápasit, je státem skutečně svobodným. Žádá si však občany, kteří budou schopni pravdu od lži rozeznat.
Tváří v tvář realitě
Pravda to přitom vůbec nemá jednoduché. V souboji se lží permanentně tahá za kratší konec. Každou chvíli čelí útokům, často nemusí být vůbec zřejmá. Bývá komplikovaná, zatímco její alternativy jsou tak jednoduché, hezké a srozumitelné. Bývá dokonce neúnosná, když nastaví zrcadlo nám samotným. Často radši žijeme ve lži, než abychom se podívali realitě do očí. Přesto si snad nikdo z nás ve skutečnosti nepřeje být klamán. Snad všichni aspoň ve skrytu duše, navzdory veškeré pohodlnosti, toužíme vědět, jak se věci mají doopravdy. A zcela určitě nechceme, aby nás někdo manipuloval, zneužíval a tahal z nás peníze či voličské hlasy jenom proto, že jsme podlehli jeho křivému vábení.
Dějiny člověka jsou dějinami pravd a lží. Manipulace, dezinformace a propaganda nejsou ničím novým. Nicméně v posledních letech začínají mít ve společnosti nebezpečně silnou pozici. S rostoucím vlivem médií, včetně internetu a sociálních sítí, roste i síla mediálních manipulací. Reklama, ať už obchodní či politická, je stále sofistikovanější. Dezinformační kampaně ovlivňují veřejnost nejenom konkrétními příběhy, ale zejména snahou rozložit důvěru v tradiční instituce, ve vědu, v odborníky; rozložit důvěru v existenci pravdy a vyvolat dojem, že svět je jedno velké spiknutí. Lidská mysl je vůči manipulacím a zkreslením náchylná. Nejrůznějším bludům podléhala vždy, dnes však tyto bludy získávají na významu. Na názoru každého jednotlivého člověka totiž záleží víc než kdy dřív.
Mediální gramotnost a my
Historickou odpovědí, která osvobozovala jednotlivce a činila jej samostatnějším, byla gramotnost. Gramotnost coby schopnost sám si přečíst, spočítat a posoudit, jak se věci mají. Její základ ve čtení, psaní a počítání zůstává stejný i do dnešních dní. Mediální gramotnost totiž není o ničem jiném než o schopnosti kriticky číst mediální sdělení, chápat jej v jeho kontextu a samostatně s informacemi pracovat.
Když jsme v redakci plánovali toto číslo, vyšlo nám, že by zde mělo zaznít, proč bychom se právě my jako skauti a skautky měli snažit mediální gramotnosti přispět. Proč bychom si zrovna my měli přidávat další úkol k naší všestranné výchově?
Na mysl mi přicházela řada argumentů, ze všeho nejvíc to ale bylo vědomí vyjádřené rabínem Hillelem a listopadovými studenty. Kdo jiný by to měl udělat, když ne my? Kdo jiný má takovou příležitost oslovit mladou generaci, když toho škola evidentně není schopná? Kdo jiný slavnostně slibuje sloužit nejvyšší Pravdě věrně v každé době? Kdo jiný to udělá, než bude pozdě?
Domníváme se, že rozvoj mediální gramotnosti je dobrým cílem pro skautské oddíly. Nemusí být přitom cílem pro všechny. Máte-li pro rozvoj vašich členů aktuálně jiné priority, prosím, věnujte se jim. A těm z vás, kteří si prostor najdete, posíláme na následujících stranách kopec tipů a jednoduchých programů, kterak být dětem a dospívajícím oporou, pomáhat jim čelit nástrahám médií a nést spoluodpovědnost za svět, ve kterém žijeme.
