Máte oddílovou radu plnou teenagerů? Nebo naopak oddíl vedete už léta, jste zralými dospěláky, jen se vám zatím nepodařilo udržet na palubě dospívající členy a postupně jim předávat kormidlo? Pojďme se zamyslet nad tím, jak zapojit teenagery ku prospěchu oddílu, samotných teenagerů i dospělých vedoucích.
Teenageři jako semenáčky
Je jim přibližně mezi třinácti a devatenácti lety a hledají svou cestu životem. Teenageři jsou plni otázek a nejistot o sobě, o druhých, o světě. Jsou velmi vnímaví, bystří a kritičtí k autoritám. Mají chuť měnit zaběhlou rutinu, někdy ale z nedostatku zkušeností narazí a neuspějí. Jindy se staví do role lhostejných či jednají destruktivně, možná i z vnitřní obavy, že na nic jiného nemají.
Dospívání je období změn. Teenageři si vybírají své další studium, připravují se na přijímačky a vstupují do nového kolektivu. Někteří poprvé dojíždějí dále nebo bydlí mimo domov, později někteří hledají pracovní uplatnění. Ať už teenageři zažívají první lásky nebo je teprve hledají, vypořádávají se s bouří pocitů a situací souvisejících s jejich nastupující sexualitou. Velmi důležité pro ně je mít svou partu vrstevníků, s kterými vše prožívají – a také probírají v nekonečných rozhovorech. Mívají střídavě potřebu oddálit se od své rodiny a zase se do jejího bezpečí vracet.
Ať už „vaši“ teenageři v oddíle vyrostli, anebo přišli později, mohou ještě z oddílového života vytěžit mnoho pro sebe a zároveň již mohou k činnosti velmi výrazně přispět. Jsou jako semenáčky připravené k růstu, pokud dostanou příležitost a dostatek „vláhy“. Stejně jako ze semenáčků vyrostou různé rostliny, keře a stromy, bude i zaměření a nadání skautských teenagerů rozmanité. Některé rysy se projevují jasně už nyní, jiných si všimneme teprve později, bude-li vhodná příležitost. Není ale pravděpodobné, že ze všech dospívajících v tvém oddíle vyrostou budoucí vedoucí.
Budeš-li dospívající ve svém oddíle dobře pozorovat, dokážeš určitě brzy odhalit, že Josef směřuje k vedení lidí. Vypozoruješ, s jakou věkovou kategorií Josef přirozeně snadno navazuje vztah a zda je schopný vymyslet, připravit a uspořádat smysluplný program. Všimneš si také, že Bětka je nesvá z komunikace s větší skupinou lidí a do vedení se nehrne. Přesto ji baví připravovat a organizovat zázemí výprav, a dáš jí proto příležitost v této oblasti. František je manuálně zručný a už dříve vynikal v konstrukci a zhotovení táborových staveb, také hraje na kytaru a pěkně zpívá. Kačenka se hluboce zajímá o přírodu a ekologii – zřejmě neumí sama dobře připravit a uvést program, ale ve spolupráci s někým dalším přinese obohacující programy v „jejích“ tématech. Zdeněk nemá žádné vyhraněné zájmy a výrazné talenty směřující k oddílové činnosti, oddíl ale má rád, cítí se v něm dobře a rád by v něm zůstal i nyní v dospívání – ochotně podá pomocnou ruku komukoliv z oddílové rady, vyřídí konkrétní dílčí úkoly podle přesného zadání.
Přestože je v oddílech přirozené zaměřovat pozornost na vůdčí talenty mezi dospívajícími, je dobré nezapomenout ani na Bětky, Františky, Kačenky, Zdeňky a jim podobné – cíleně s nimi pracovat a snažit se, aby v tomto přelomovém věku skauting neopouštěli. Především proto, že jim skauting nabízí dobré ukotvení pro náročné období dospívání a jejich vlastní růst – ať už se odehrává v rámci oddílové rady, v R&R kmeni nebo družině. (Více o vzájemném doplňování roverské činnosti s prací v oddílové radě v tomto čísle Skautingu na str. 13–15). Někteří z nich navíc budou mít chuť pokračovat ve skautingu i v dospělosti – a v našich střediskových radách i dalších skautských týmech je rozmanitost potřebná. A stejně jako u semenáčků, zatímco u některých roverů odhadneme předem docela dobře, jací dospělí z nich vyrostou, u některých budeme jistě překvapeni.
Současné kompetence a budoucí potenciál
Nejen u dospívajících někdy směšujeme současné kompetence člověka s jeho potenciálem růstu. Samostatnou činností teď a tady můžeme dospívajícího často pověřit jen na základě toho, co už reálně zvládne a dokáže, jak je zodpovědný, popřípadě na základě dosažené kvalifikace. Při dlouhodobějším pohledu na rozdělování rolí, úkolů, či v úvahách o nástupnictví máme vzít v potaz také potenciál každého jednotlivce (kam sahají jeho možnosti). Máme cíleně vybírat a rozdělovat takové role a úkoly, které budou teenagery dále rozvíjet a posouvat, ať už s dopomocí nebo bez ní. Vždy spíše zaměřujme více pozornosti na další rozvíjení silných stránek našich svěřenců a přiměřeně méně na zlepšování těch slabých. Důvod je jednoduchý – nejvýraznějších pokroků každý z nás dosahuje v oblastech, pro které jsme talentovaní. V těchto oblastech také všichni snadněji nacházíme a udržujeme svou motivaci pro další pokroky. Zvláště u dospívajících stojí za to vyzkoušet a vystřídat vícero směrů – některé talenty a část potenciálu zůstávají zatím skryté. Pokud to okolnosti v oddíle dovolí (s ohledem na výchovu a bezpečí svěřených kluků a holek), je přínosné hledat příležitosti pro posouvání individuálních hranic „vašich“ dospívajících – pro teenagery je to skvělá cesta k posílení jejich sebepoznání a motivace. Dospívající rostou se svěřenou zodpovědností a každou překonanou překážkou, a ty pak zároveň podporují jejich další chuť pro setrvání v oddíle a skautingu. K osobnímu růstu je také nutné naučit se zvládat neúspěch, který chtě nechtě přijde. Počítej s tím, že dospívající se snadno nadchnou pro nové nápady, ale pokud se jim tyto nápady z jakéhokoliv důvodu nepodaří uskutečnit, snadno rezignují nebo i sabotují společnou práci.
Teenageři odjíždí studovat
Oddíly v menších obcích mají podobnou zkušenost: klíčoví roveři a rangers z nich odcházejí z důvodu studia na SŠ nebo VŠ a často se stává, že pak postupně utlumí nebo zcela přeruší svoji spolupráci s oddílem. Můžeme ale nalézt i příklady z „neuniverzitních“ obcí, kde se daří ve spolupráci pokračovat a udržet kontakty živé. Jaké možnosti se osvědčily?
- Plná činnost s podporou dojíždění zpět domů: schůzky probíhají typicky v pátek nebo pondělí, tak aby mohli studenti víkendový návrat zpět domů spojit se skautskou činností. Některá střediska v těchto situacích finančně přispívají na cestovné. Pokud je však klubovna sdílená více oddíly, může být tato varianta náročná pro vytvoření časového rozvrhu všech schůzek v ní probíhajících.
- Vzdálená aktivní účast v oddílové radě: student/ka se účastní všech víkendových a prázdninových akcí oddílu, je průběžně aktivní součástí oddílové rady, jejíž porady se přizpůsobují časovým možnostem studentů. Pokud probíhají schůzky přes týden, účastní se jich spíše výjimečně po předchozí dohodě.
- Vzdálená příležitostná spolupráce: student/ka nárazově pomáhá s přípravou a organizací některých oddílových akcí. Do aktivní průběžné práce v oddíle se případně vrací až po návratu ze studia. K návratu pomáhají silné osobní vazby mezi vrstevníky, ať už v partě roverů, a nebo později v kolektivu vedení oddílu.
Co potřebují k růstu
Semenáčky potřebují především vhodnou půdu, světlo a vláhu; také naše dospívající můžeme podpořit v růstu (a zároveň zvýšit pravděpodobnost, že oddíl neopustí). Pomoz jim v hledání společných zážitků v dobré partě vrstevníků – a pamatuj, že dospívající holky a kluci potřebují být alespoň někdy spolu a prozkoumávat svou roli muže a ženy. Pokud u vás funguje roverský kmen nebo družina, umožni i ty svým teenagerům z oddílové rady, aby se zapojili do R&R činnosti a stali se tak součástí tohoto společenství. Pokud je teenagerů v tvé oddílové radě více, můžeš s nimi sám či sama podnikat občasné akce podle jejich zájmu a potřeb.
Zapoj teenagery do stanovování cílů oddílové činnosti, dej jim reálnou zodpovědnost na cestě k těmto cílům a možnost učit se nové věci i za cenu dílčích neúspěchů. Skutečné postupné předávání zodpovědnosti je klíčem k pozdější ochotě dospívajících chopit se formálních rolí ve vedení oddílu. Musí si být jisti, že s nimi ve vedení počítáte a že je potřebujete. Teenageři mohou „dělat ramena“, ale pod takovou slupkou bývají velmi citliví a nejistí – pomáhá jim potvrzení, ocenění a uznání od těch, kteří jsou jejich vzory. K zpracování všech bouřlivých změn a také k vnitřnímu přijetí narůstající zodpovědnosti mohou dospívajícím pomoci různé přechodové rituály – možná najdete i vhodné oddílové rituály, které podpoří přechod z role dítěte do role dospívajícího (např. zvyklosti při přijímání mezi rovery či do oddílové rady) a později do role dospělého (tradice při předávání rolí mezi vedoucími v oddíle atd.).
Rodiče teenagerů
Dospívající se pokouší osamostatnit od rodičů, různě ostře se vůči nim vymezit a postupně se „postavit na vlastní nohy“. Nezapomínejme ale na to, že i když se teenager vymezuje vůči výchovnému působení rodičů a snaží se jednat nezávisle, jsou to většinou stále především rodiče, kdo poskytují teenagerovi podporu v jeho zájmech a aktivitách a významně formují jeho budoucí směřování. Navíc rodiče mají za dospívající hlavní odpovědnost až do jejich plnoletosti, a proto bychom neměli rodiče opomíjet ve svých plánech a zapomínat s nimi komunikovat. Spolupracujme s rodiči nadále i při výchově dospívajících.
Rosteme společně
Teenageři se připravují na vstup do dospělosti. Usiluj i ty o to, abys jim pomohl stát se dospělými s pevnými životními hodnotami. Máš k tomu ve svém oddíle výbornou příležitost. K podstatným prvkům skautské výchovné metody patří snaha nabídnout pestrý a přitažlivý program mladým lidem každé věkové kategorie tak, aby podporoval i všestranný individuální rozvoj každého člena založený na jeho vnitřní motivaci a její podpoře. Je tvojí rolí dospělého průvodce podpořit také dospívající při vykročení do života. Pokus se pro každého skauta a skautku najít vhodnou roli dříve než „přeroste“ skautský věk a program – pokud to nejde přímo v oddíle, je na místě zvážit vznik roverské družiny nebo kmene. Podpoříš tak jejich další vývoj i setrvání v blízkosti oddílu a střediska. Někdy může být těžké překonat své vlastní hranice a nejistoty, které máme ve vedení teenagerů – a jejich kritičnost nebo bojkot našich snah tomu příliš nepřidá. Pokud se nám to však podaří, můžeme dát hodně jim, ale i sami sobě – pohledy dospívajících bývají nekonvenční a často velmi bystré. Pokud naložíme s jejich kritikou směřovanou k nám samotným konstruktivně, může nás velmi obohatit. A možná získáme celoživotní přátele – vždyť budou už brzy dospělí a věková i hodnotová propast mezi námi už nebude nikdy tak hluboká.
