„Myško, je ti patnáct a na táboře bys měla přejít do vedení našich skautek. Stala ses však také s ostatními holkami z vaší družiny rangers. Ty už by měly vědět, jak si pro sebe připravit program a jak se má pomáhat s vedením oddílu. Takže po táboře bude vaše činnost jenom na vás. Jste už velké, takže byste měly vědět jak na to. Samozřejmě očekávám k tomu všemu pilnou práci při vedení skautek!“
„Robine, bohužel ti musím oznámit, že středisková rada nevyhoví tvému záměru a nezapůjčí tvé oddílové radě střediskovou chatu pro váš chystaný puťák. Měli byste se radši jen věnovat oddílu!“
Možná jste i vy zažili situaci, kdy vám v patnácti letech vedoucí řekli, že nyní už jste v roverském věku a máte si vytvářet program sami pro sebe. Nebo vás potkala situace, kdy střediskový vůdce zakazuje vedoucím oddílů z vlastního střediska odjet společně na chatu, aby se jim společné akce náhodou nezalíbily a nesekli s vedením oddílů. Ač to někomu může znít přitažené za vlasy, i takové situace se někdy dějí.
Myška je patnáctiletá skautka, jež se se svou družinou chystá na letní tábor, na kterém má přecházet do vedení oddílu. Robin je osmnáctiletý zástupce vůdce vlčáckého oddílu. Domluvili se s oddílovou radou holek ze stejného střediska, že pojedou o pololetních prázdninách na střediskovou chatu, stráví společně prodloužený víkend a popovídají si o problémech, které obě oddílové rady řeší, a zkusí si vzájemně poradit.
Proč máme někdy obavu dopřát svým spolupracovníkům z vedení oddílů akci s jejich vrstevníky? A kde bereme jistotu, že naši noví šesnáctiletí vedoucí najednou ví, jak pracovat na svém seberozvoji, aniž bychom jim v tom pomohli a ukázali jim možné cesty? I když se to často opomíjí, roveři a rangers jsou stále výchovnou (od slova výchova) kategorií Junáka a měli bychom dbát na to, aby se i nadále skrze skautskou činnost rozvíjeli. Pojďme se společně podívat, jaké máme možnosti pro naše členy v roverském věku, kteří zároveň působí ve vedení oddílu mladších členů.
Vedení oddílu jako forma roveringu
Často slýcháváme, že práce ve vedení oddílu se vylučuje s roverským programem. Domníváme se, že skutečnost je jiná a že se rovering s působením ve vedení oddílu skvěle doplňují. Na roverský program se díváme jako na nástroje, díky kterým se Myšky a Robinové v našich oddílech zdokonalují, učí se nové věci a rozvíjí své znalosti, dovednosti i postoje. Podílení se na vedení oddílu bezesporu vede k témuž – rozvoji mladých lidí. Práce pro oddíl je nástrojem roverského programu stejně tak, jako jimi jsou například výzvy a projekty.
Jak nám tedy roverský program může posloužit při práci s naší oddílou radou? Můžeme díky němu nabídnout našim Myškám a Robinům v mladším roverském věku příležitosti k rozvíjení se v oblastech, na které při práci ve vedení oddílu nezbývá prostor. Pracovat jako zástupce vůdce vlčáckého oddílu nepochybně Robina postaví před dosud nepoznané výzvy, bude mít příležitost zlepšit své organizační schopnosti a mnoho dalšího. Na některé jiné oblasti rozvoje však přirozeně nezbyde při tom všem čas. K tomu můžeme sáhnout po roverském programu. Díky němu je možné u našich členů objevit nové schopnosti a dovednosti, které mohou být prospěšné i pro náš oddíl. Musíme jim však dát prostor a nebát se toho, že nám například společná akce s oddílovou radou holčičího oddílu Robina odtáhne od vedení.
Pokud si tohle uvědomíme, bude jednodušší se zamyslet, jak můžeme podpořit Myšku a Robina v jejich rozvoji. Pokud se podaří připravit prostředí, ve kterém budou naši roveři a rangers cítit možnost všestranného rozvoje, zkoušení dosud nepoznaného a uvidí v tom smysl, zvýšíme tak šance pro jejich udržení v Junáku.
Jak na to?
Byl konec srpna a Robin šel na plánovací radu oddílu Tukanů. Vůdce jejich oddílu Mrož jim v informačním mailu psal, že na programu porady je kromě vytvoření půlročního oddílového plánu a rozdělení kluků do družin taky blok, v rámci kterého se budou bavit o jejich oddílové radě. O tom, co by mohli v průběhu roku společně zažít a co by se mohli naučit. Když nad tím Robin po cestě do klubovny přemýšlel, líbilo by se mu, kdyby společně s ostatními z vedení vymysleli program na kritické myšlení a vyhodnocování informací.
Oddílová rada skončila. Robin se svým vůdcem Mrožem a s ostatními členy oddílové rady strávili 40 minut tak, že si povídali o tom, v čem jim jejich působení ve vedení vlčat pomáhá a co se díky tomu naučí. Zároveň však přemýšleli nad věcmi, jež by chtěli zlepšit, a společně se domluvili na 5 tématech, kterým se v průběhu roku budou věnovat. Rozhodli se, že každý člen vedení si jedenkrát ročně připraví program a uskuteční ho na oddílové radě. Na následujících řádcích nastiňujeme, jak to u Tukanů probíhalo. Určitě se nejedná o jedinou možnou cestu, spíše se jí můžete inspirovat při rozvíjení myšlenek se svou oddílovou radou.
Říjen
Na druhou polovinu říjnové oddílové porady měl vůdce oddílu Mrož pro ostatní připravený program na procvičení kritického myšlení a ověření relevantnosti informací. Kluci se rozdělili do dvojic a každá dvojice dostala na papíře napsané téma, jež se v uplynulém měsíci vyskytlo v médiích. Úkolem bylo téma zpracovat tak, aby jeden z nich na dané téma sepsal krátký článek jako by byl určen do zpravodajského deníku. Druhý z nich měl za úkol článek napsat jako by byl do bulvárních novin. Následně se všechny texty vyhodnocovaly a kluci se bavili o tom, jak je důležité v dnešní době kriticky přemýšlet nad informacemi, které čerpají z internetu. Na závěr kluci diskutovali, jak dané téma uchopit, aby mohli program upravit a použít jej pro svá vlčata na následující oddílovce.
Prosinec
Další z programů proběhl na silvestrovské akci. Chystal ho Robin a byl zaměřený na osobní cíle, které si každý člen stanovil a naplánoval kroky vedoucí k jejich naplnění. Robin si pro kluky připravil zajímavé tipy, na které je dobré myslet při stanovování svých cílů. Každý z členů oddílové rady si pak vytyčil 3 osobní cíle, na které se v následujícím roce zaměří ve svém osobním životě a taky 3 cíle, jež se týkají jeho osobního zapojení do chodu oddílu. Každý z nich si pak vybral jednoho člena OR, ke kterému má důvěru, a domluvili se, že na konci každého měsíce se sejdou a pobaví se o tom, jak se jim daří cíle naplňovat.
Únor
Byl konec února, ale sníh padal za celou zimu sotva 3 dny. Vedoucí oddílu Mrož se tak rozhodl, že pozve na jejich oddílovou radu pana Vorlíčka, který je členem místního zastupitelstva a pracovně se věnuje ochraně přírody. Ten si pro ně připravil program, během něhož jim povídal detailněji o tom, které faktory ovlivňují globální klima. Následovala diskuze s dotazy. Poslední část programu byla věnovaná společné přípravě aktivity, jež by pochopitelně představila dané téma i jejich malým vlčatům.
Duben
Téměř všichni kluci přišli s myšlenkou, že by v průběhu roku chtěli zažít pořádný puťák, na kterém by si sáhli na dno a posunuli své fyzické hranice. Prostor pro to při běžných akcích se svými vlčaty nemají. Oddílová rada Tukanů tak využila velikonočních prázdnin a vyjela na pořádný puťák do České Kanady. Denně ušli přes 30 kilometrů, vyzkoušeli si různé druhy přístřešků, způsoby vaření a taky to, jaké je putovat celou noc beze spánku. Po třech dnech se kluci vrátili domů naprosto vyčerpaní, avšak s vědomím, že si posunuli své fyzické hranice a vyzkoušeli nové činnosti.
Květen
Tentokrát si dali Tukani za cíl se více zajímat o aktuální dění ve své obci. Na oddílovou radu měl každý z nich za úkol přijít s jedním nápadem, jak by mohli zlepšit život ve svém městě. Společně pak vybrali dva projekty, do kterých se ještě před letním táborem zapojí. Prvním z nich bylo uspořádání zábavného odpoledne na den dětí pro místní veřejnost. Druhý projektem bylo to, že se domluvili s vedením města na úklidu místních parků.
Oddílová rada v průběhu roku zažila něco, co by jen při vedení oddílu zažít nemohla. Co z toho ale byl roverský program? A co jednotlivé nástroje roverského programu mohou oddílovým radám přinášet? Pojďme si nyní jednotlivé kroky více rozebrat.
Výzvy a projekty
Zásadní bylo rozplánování ročního programu a rozdělení jeho příprav mezi jednotlivé členy. Oddílová rada si analyzovala, co její členové získávají vedením oddílu a co vedením nedostávají. Když se snaží vychovávat další generace v rámci našich skautských ideálů, stojí je to čas a energii. Vedení oddílu je stejně prospěšné jako různé brigády, pomáhání v sociální sféře apod. Vedením rover rozvine např. svoje organizační schopnosti (např. pořádání výprav), dovednosti týkající se práce s dětmi, komunikační dovednosti (např. komunikací s rodiči nebo při předávání znalostí mladším). Složitější situaci bude mít rover s oblastmi týkájícími se nacházení vlastních cílů a priorit v životě, posouváním fyzických hranic (rover/rangers je má jinde než vlče), budováním vztahů mezi svými vrstevníky (na výpravách a schůzkách se vedení plně věnuje dětem a na poznávání se navzájem moc prostoru nezbývá) a nebo s rozvíjením abstraktního a kritického myšlení pro svůj věk. Pojďme se podívat na konkrétní nástroje, které roverský program roverům nabízí k rozvoji těchto oblastí.
Kluci zažili v říjnu program, jehož cílem bylo rozvíjet kritické myšlení v oblasti médií. Nutnost zamyslet se každého člena někam posouvala v tvorbě názorů na danou problematiku. Byla to pro ně jakási osobní výzva, se kterou se museli popasovat. Právě termínem Výzva je v roverském programu definován nástroj, který si dává za cíl rozvíjet jedince v konkrétní oblasti a individuálně ho posouvat v jeho vývoji (psychickém či fyzickém). Takové výzvy si v nejlepším případě vyspělý rover či vyspělá rangers klade a vytváří sám. Při přechodu do roverské věkové kategorie ale jedinec není zvyklý být aktivním tvůrcem svého programu. Proto je potřeba si tuto změnu uvědomovat a pomáhat výzvy mladším roverům a rangers hledat. Zpočátku je může tvořit samotný vůdce, potom si výzvy mohou členové oddílové rady tvořit samostatně dle toho, na čem se jako skupina domluví a v čem by se jakožto jedinci chtěli posouvat dál. Nakonec by si každý měl najít svoje cesty růstu sám.
V dubnu kluci vyrazili na puťák. Naplánovali si trasu, která odpovídala jejich fyzickým možnostem. Měli zde programy sami pro sebe, které upevňovali spolupráci v rámci jejich oddílové rady i jejich vzájemnou komunikaci. Strávili čas jen se svojí partou, kdy mohli diskutovat problémy, které mají při vedení oddílu, ale také mohli např. probírat holky, kam se chtějí hlásit na vysokou nebo co dělají ve volném čase krom skautu. Roverský nástroj Projekty nabízí možnost posunout celou skupinu skrze společně naplánovanou akci. Projektem může být již zmiňovaný puťák nebo třeba uspořádání veřejné sbírky pro podporu dětí s leukémii. Cíl (téma) projektu se vždy týká celé skupiny – např. zdolání nejvyššího vrcholu Beskyd, pomoc Matýskovi s finanční sbírkou na drahou léčbu jeho nemoci, pečení dortu skautkám ke Dni sesterství… Projekty jsou skupinovou obdobou Výzev. Umožňují společně pracovat na větších úkolech a také vedle osobních dovedností rozvíjet i ty týmové. Projekty též mohou sloužit ke stmelování kolektivu a jako forma odměn pro radu.
Rovering a středisko
Středisko může oddílové radě přispívat nějakou finanční částkou, kterou mohou členové využít k proplacení nákladů spojených s různými puťáky či akcemi za odměnu. Středisko tím nepřímo potvrzuje fakt, že členové oddílové rady potřebují mít možnost zažívat něco jiného než jen vedení oddílu. Podpora střediska v otázce roverské výchovy je leckdy zásadní. Hodně středisek se brání zakládání roverských kmenů či jiných uskupení, protože se bojí, že jim roveři „utečou“ od oddílů. Opak je však často pravdou. Roveři jsou poslední výchovnou kategorií, kterou naše organizace má. Primárním cílem střediska a všech vedoucích by mělo být dokončení této výchovy. Rover poznává svoji cestu osobním i skautským životem. V průběhu může dospět k názoru, že by vedení oddílu mohlo být to, co ho bude několik let naplňovat. Tím, že roveři uvažují o svojí budoucnosti v partě lidí, kteří buď oddíly vedou, nebo s vedením pomáhají, přijdou s myšlenkami ohledně vedení oddílu do kontaktu daleko častěji, než kdyby takové seskupení ve středisku vůbec nebylo. Vrcholem takového roverského společenství na středisku je roverský kmen.
Roverský kmen
Robin se toho nebál! Časem se doslechl o situaci, která v jeho středisku panuje u vedení skautek. Bezradné Myšce, která nevěděla, kde jí hlava stojí kvůli činnosti jejího oddílu, zjišťování informací, o čem je roverský program a jejím osobním povinnostem ve škole, podal Robin pomocnou ruku. Nabídl jí, aby oddíly uspořádaly společnou víkendovou akci. Myška s tímto návrhem přišla do své oddílové rady a holky naštěstí souhlasily. Díky společnému víkendu se totiž nakonec zrodil nový roverský kmen, do kterého se postupně přidaly všechny oddílové rady střediska.
Roverský kmen (RK) je také jedním z nástrojů roverského programu. Může existovat několik druhů RK – dle členů a dle zaměření programu. V Junáku můžeme najít například vysokoškolský kmen, koedukovaný kmen nebo právě kmen vytvořený z oddílových rad.
Narozdíl od oddílové rady nebo neformálního roverského společenství má roverský kmen tu výhodu, že se jedná o oddíl jako takový. Proto mohou jeho členové pracovat s kmenovou symbolikou nebo vytvářet jeho pravidla fungování. K registraci kmene do SkautISu stačí mít řádně zaregistrovaného jeho vůdce a poté dalších 7 členů, kteří se však mohou registrovat jen formou hostování. Což přímo svádí k tomu, aby byl kmen využit jako nástroj pro oddílové rady, skrze který můžou vzájemně komunikovat a pomáhat si se zasvěcováním nováčků do vůdcovského světa v rámci celého střediska.
Vznikem kmene zároveň středisko přímo podporuje potřebu dokončení výchovy roverů. Středisko tím může krom budoucích vůdců získat i členy do jiných funkcí. Díky kmenové identitě, roverskému programu a dobré partě lidí zůstavají ve středisku i lidé, kteří se nechtějí přímo podílet na výchově dětí. Středisko však může těmto lidem ukázat další funkce, které by mohli roveři vykonávat, a to především v technických sekcích (hospodář, revizní komise, správce klubovny…).
Co si určitě ze čtení článku odnést?
Mysleme tedy na to, že roveři a rangers jsou stále výchovná kategorie a je naším posláním je podporovat v jejich rozvoji. I když je práce pro oddíl baví, naplňuje a rozvíjí, tak bychom neměli zapomínat, že potřebují mít i svůj další program s vlastní partou vrstevníků. Tyto formy mohou být různé (oddílová rada, roverská družina u oddílu, roverský kmen…). Každá má své výhody a nevýhody. Vždy záleží na situaci v oddíle a středisku a je jen na vás, kterou zvolíte a která vám nejvíce vyhovuje. Cílenou prací s rovery můžete „zachytit“ odrůstající skauty, kteří pro skauting dýchají, cítí se dobře v partě, ale nemají předpoklady pro vedení oddílu.
Dejme roverům důvěru, podporu a vedení. A nezapomínejme na časové nároky. Ty budou nepochybně větší pro ně i pro nás, ale pokud to uděláme, dlouhodobě prospějeme nejen roverům a rangers, ale přispějeme tak i k naplňování poslání skautingu a také vytvoříme základ pro zdravý rozvoj oddílů a střediska do budoucnosti.
