Jmenuji se Hugo a před několika lety jsem se rozhodl přestoupit do nového střediska. Byl jsem těsně před vyhořením a rozhodnutím skončit se skautováním. Ale jelikož jsem z vůdcovského kurzu znal vedoucího střediska ze sousedního města, domluvil jsem se, že to zkusím u nich. I přesto, že skautuji přes dvacet let, byla pro mě spousta věcí nových.
Jednou z nejtěžších věcí bylo zapojit se do kolektivu. Většinu lidí ve středisku jsem neznal. Měl jsem pocit, že mě podezřívají a je jim divné, co tam vlastně chci. Proč měním středisko, co se ve starém středisku stalo? Bez společných zážitků, bez znalosti historie a tradic nového střediska či oddílu se orientuje velice špatně. Nevíte, na jaké akce můžete přijít. Když se přijdete podívat na schůzku družiny, rádce se ptá, co děláte v klubovně. Neznáte tradice, které ostatní berou automaticky. Špatně se orientujete ve střediskovém slangu. Zda říkáte uzlovačka, nebo uzlák je ještě celkem jedno, ale co nebo kdo je šuplíkový král či zelené známky, vůbec nechápete. Nerozumíte systému orlích per dle Setona, protože váš minulý oddíl používal stezky.
Začátky tedy byly náročné. Naštěstí mě vedoucí střediska usilovně zapojoval, informoval mě o akcích, neustále se mě ptal, zda něco nepotřebuji, celkově si mě vzal „pod křídla“. Díky tomu jsem se postupně zapojil do aktivit, poznal celý kolektiv, jel na tábor jako zdravotník a nakonec jsem byl členy střediska zvolen za předsedu revizní komise.
Při zpětném pohledu mě až překvapuje, kolik překážek jsem musel překonat, aby mě v novém středisku a oddílu skutečně vzali mezi sebe – a to jsem dávno znal skautské principy, zákony a skautské prostředí pro mě rozhodně nebylo nové. Nebyl jsem tedy úplným nováčkem ve skautu, jen ve středisku. O kolik těžší to mají úplní nováčci, kteří se rozhodnou stát se skauty až v dospělém věku?
Dospělí vítáni
Aby to měli dospělí nováčci o něco jednodušší, vydává ústředí metodickou příručku pro zapojení dospělého nováčka do skautské činnosti nazvanou Dospělí vítáni. Ta poskytuje vedoucím oddílů a středisek rady a tipy, jak dospělého nováčka provést po cestě skautských začátků tak, aby jeho přerod ve skauta byl co nejhladší a nejpříjemnější jak pro něj, tak pro přijímající středisko.
Pět chronologicky řazených kapitol provádí čtenáře od hledání dospělých zájemců přes jejich oslovení, prvotní kontakt a postupné začlenění do života oddílu až k přijetí skautských principů a hodnot a složení skautského slibu. Nabízí i rady, jak je postupně zapojit do vedení a dovést ke skautské kvalifikaci.
Text je proložen praktickými tipy, nápady a odkazy na další materiály s připomínkami, co neopomenout. Základní body jsou ještě shrnuty v samostatném Taháku. Ten slouží jako návod nejen doprovázejícím vedoucím, ale také samotným dospělým nováčkům: na jednom listu shrnuje hlavní kroky, kterými by měli začínající dospělí skauti projít.
Tento článek krátce představuje hlavní myšlenky z metodiky – pokud tě zaujmou, podívej se na Skautské křižovatce do sekce Dospělý nováček – tam je metodika i s Tahákem k dispozici.
Proč a jak hledat dospělé nováčky
Junák roste. Od roku 2012 každý rok přibyly průměrně 4 % členů, tedy téměř 2 500 holek a kluků, to je více než 62 oddílů o 40 členech. Jak to je ve vašem oddíle, roste také? Jak se s tím vypořádáváte? S růstem členské základny musí růst také kapacita vedení: buď se stávající oddíly zvětšují, nebo vznikají nové oddíly; každopádně je potřeba více vedoucích. Málokterý oddíl je však inkubátorem „volných vedoucích“, častokrát těžko pokrývají vlastní potřebu vedení. Dospělí zájemci, kteří chtějí po zaučení pomoci s vedením, tak mohou často vytrhnout pomyslný trn z paty v místech, kde je přetlak zájmu o skautování.
Toto se však může jevit jako sobecký přístup: potřebujeme především spolupracovníky do vedení a nezbývá nám nic jiného, než vzít na milost i neskauty. Ale i dospělí se mohou chtít stát především skauty, nejen vedoucími. Skauting může oslovit lidi v každém věku: malou světlušku pošle do oddílu maminka, třináctiletého kluka možná nadchly foglarovky a do oddílu ho přivede spolužák, ale někoho toto všechno mohlo minout. Možná vyrůstal v obci, kde skautský oddíl nebyl nebo ve svém okruhu žádné skauty neměl. A teď zjistil, že má ke skautským ideálům blízko. Junák se prezentuje jako mládežnická organizace a on může mít pocit, že už mu takzvaně ujel vlak a svou příležitost skautovat propásl. „Proč bych jako dospělý vstupoval do dětského oddílu?“ kroutí hlavou. Ale to je velká škoda. My všichni dospělí skauti víme, že skauting nemá přínos jen pro oddíl a pro děti, ale také pro nás samotné. Skautská stezka nekončí v osmnáctém roce života, ale vede dál, výše k hodnotám, hlouběji do našeho nitra. Máme na ni proto zvát poutníky jakéhokoliv věku a provázet je tak dlouho, jak potřebují.
Zkus zapřemýšlet: nebylo by užitečné mezi sebou mít některého z rodičů stávajících či dřívějších členů oddílu nebo kamaráda, který vám občas pomůže s odvozem věcí na tábor či s údržbou klubovny? Možná by se někteří bývalí členové oddílu chtěli vrátit k činnosti. Nebo – znáš partu, které občas pronajímáte klubovnu?
Pro každou z těchto skupin jistě najdete vhodné nápady, čím je oslovit. Od rozdávání letáků na náborech či akcích pro veřejnost, přes výzvu na webových stránkách, oddílovém Facebooku, vývěsce u klubovny nebo v obecních novinách až po přímé oslovení vytipovaných zájemců. U nás jsme takto oslovili některé rodiče světlušek a vlčat z oddílu. Můžete využít Informační list, který na pouhých dvou stranách shrnuje základní informace o skautingu, popisuje možnosti zapojení dospělých a obsahuje i kontakty na konkrétní jednotku (ke stažení na skaut.cz/DospelyNovacek). Do hledání dospělých nováčků lze zapojit i holky a kluky: skautkami vytvořený plakát s nápisem Oddíl Veverek hledá dospělou průvodkyni pro skautská dobrodružství určitě upoutá.
Jak dospělého zájemce neodradit hned na první schůzce
Že se někdo ozval ještě neznamená, že máme vyhráno. Jeho představy o skautingu budou jistě jiné, než jaká je naše oddílová realita. I dřívější skauti mohou mít jiná očekávání: za dobu, po kterou neskautovali, se skautská činnost proměnila, a to včetně jejich vlastního oddílu. Proto je třeba se vzájemně oťukat, sladit představy o činnosti i roli konkrétního zájemce.
Hledáme-li parťáka do vedení, musíme si dát pozor, abychom ho hned na začátku v dobré víře nezavalili informacemi (musí přece co nejrychleji porozumět skautingu) či požadavky (aby měl jasno, co ho čeká). Protože toto zájemce nejspíš vystraší, bude zdrženlivější a my ho ke spolupráci budeme přemlouvat, což nedopadá dobře. Lepší je mu informace dávkovat a vytvořit prostor pro postupné poznávání oddílového života. Skautským vedoucím se člověk nerodí, ale stává. To může trvat klidně rok, s potřebnou kvalifikací spíše dva až tři.
A hlavně nám nemá jít ani tak o to, jak rychle z něj uděláme vedoucího, ale spíš ho vzít do party a pomoci mu vykročit na skautskou stezku. Pokud se nám to povede, to „vedoucování“ pak přijde mnohem snáz.
Dospělý nováček potřebuje patrona
Přijímání dospělého nováčka má jednu důležitou zvláštnost: zatímco světlušku, vlče nebo nedospělou skautku či skauta může přijmout vedoucí oddílu, s přijetím dospělého člena musí souhlasit středisková rada. Proto je třeba si ujasnit, jak se její jednotliví členové staví k dospělým nováčkům obecně, a pak vymyslet vhodný způsob, jak dospělého zájemce všem představit. Jak bys to udělal tak, aby se necítil jako na pracovním pohovoru, ale jako když poznává nové kamarády?
I dospělý se na začátku může cítit podobně jako nové vlče, které neví, do které šestky patří a kam se má postavit na nástupu. Jen si vzpomeň, jak ses cítil první den v nové škole nebo v nové práci ty. Nováček potřebuje porozumět všemu, co se v oddíle děje, poznat holky, kluky i vedoucí a naučit se oddílovou hantýrku. Klíčovou postavou je v tomto procesu patron – v mém případě to byl vedoucí střediska. To je někdo, kdo si vezme nováčka pod křídla, pomůže mu porozumět zvláštnostem konkrétního oddílu a odbourat počáteční nedůvěru či ostych před ostatními. Patron může nováčkovi pomoci také s porozuměním skautským principům a hodnotám a vykročením na cestu ke složení skautského slibu.
Měl by to být někdo, kdo zná dobře oddíl i středisko. Kdo rozumí skautským hodnotám, snaží se podle nich žít a dokáže je vhodnou formou předávat. A hlavně – kdo bude mít na dospělého nováčka čas a bude se mu věnovat. Nemusí to proto nutně být vedoucí oddílu nebo střediska, ale klidně někdo stojící v pozadí, třeba dřívější vedoucí. Výhoda je, když bydlí nebo pracuje poblíž dospělého nováčka a mohou se tak potkávat třeba ve vlaku po cestě do práce nebo o nedělích spolu s rodinami. Aby si rozuměli, pomůže, když jsou v podobné životní fázi, sdílejí společné zájmy.
Ne všechno však musí být na patronovi: skautskou symboliku („Proč levou ruku?“) umí vysvětlit i šikovné vlče. Vytvořit slovníček oddílového slangu může být zajímavý úkol pro družinu. A hádat význam oddílových signálů z pantomimy zase vypadá jako dobrá hra nejen pro nováčka, ale i pro všechny ostatní. Když holky a kluci dostanou roli v zaučování dospělého nováčka, vzniká zárodek vzájemné vazby, kterou pak mohou obě strany rozvíjet.
Jak dospělého nováčka přivést ke skautskému slibu?
Holky a kluci často přistupují ke slibu především proto, že se to očekává: po složení nováčkovské zkoušky slibují všichni. Usilujeme, aby co nejlépe rozuměli významu slibu a rozhodovali se dle vlastního svědomí, nicméně formující roli prostředí a skupiny neodfiltrujeme. Než holky a kluky ke slibu pozveme, snažíme se porozumět jejich osobnosti, pozorujeme je na výpravách a na táboře. Dostáváme je do situací, kde se projevuje jejich vztah k hodnotám (Dodržují pravidla hry, i když je nikdo nevidí? Jsou věrní své družině, nebo ji za kus čokolády zradí a prozradí tajnou skrýš? Pomáhají ostatním umývat nádobí po obědě, nebo se zašijí do stanu?). Skautský slib a zákon se tady stává formujícím prvkem, pomáhají utvářet vznikající osobnost.
U dospělých je to jinak. Jejich rozhodnutí přijmout dobrovolně závazek vyjádřený skautským slibem vychází především z vlastní vůle, nikoliv z formujícího prostředí. Potřebují prostor dobře porozumět principům skautingu a konfrontovat je s vlastními postoji. Nejde jen o hledání souladu a rozporů, ale také o poznání, jak může skautský slib obohatit hodnotový svět již dospělé duše, protože se skautskými principy je třeba se setkávat a přemýšlet o nich v kontextu vlastního jednání.
Metodika nabízí několik možností, jak tato setkání zprostředkovat. Třeba v příbězích skautů, kteří v těžkých obdobích nalézali ve skautském slibu kompas pro vlastní rozhodování. Mnoho takových příběhů je ve vzpomínkách téměř 500 skautských pamětníků na portálu pametnaroda.cz. Průvodcem dospělého nováčka v těchto úvahách by měl být někdo, kdo dokáže navázat vztah důvěry a zapříst opravdu otevřený a upřímný rozhovor. Dospělý nováček si také může sám vybrat, kde a s kým skautský slib složí. Jak by vypadal tvůj slib, kdybys ho skládal třeba letos?
Jak dospělého nováčka získat ke spolupráci
Někdy můžeme nového vedoucího potřebovat tak akutně, že nelze čekat, až dospělý nováček dozraje ke slibu a projde kvalifikační přípravou. Je třeba, aby přiložil ruku k dílu hned. To nemusí být špatně. Pokud chce dospělý zájemce především pomáhat s vedením holek a kluků, mohli bychom jeho zájem ztratit dřív, než by se k vedení propracoval. S podporou může plnit dílčí úkoly a postupně rozšiřovat svou odpovědnost.
Zásadní je si včas (po vzájemném oťukání se) ujasnit očekávání a možnosti obou stran: v jakém rozsahu se chce dospělý zájemce zapojit, za jakých podmínek a v jaké roli mu tuto možnost nabídneme a jakou podporu k tomu bude mít. K tomu pomáhá dobrovolnická dohoda, tedy strukturovaný proces vyjasnění očekávání a nastavení mantinelů spolupráce. Je popsán v cyklu dobrovolníka na skaut.cz/personalistika.
Zapojení člověka, kterého důkladně neznáme, s sebou nese i rizika. Může chtít dělat věci jinak a po svém, může snadno přecenit své možnosti, a my přitom musíme myslet především na zajištění ochrany a bezpečí dětí. Klíčem je tu opět postupné zapojování, rozšiřování odpovědnosti na základě pozitivní zkušenosti a zajištění dostatečného dohledu. Dohled při setkávání dospělého nováčka s nedospělými členy oddílu může zajišťovat patron. Pokud patrona nelze najít nebo takový dohled nezvládne vykonávat, musí jej zajistit středisko. To je také jeden z důvodů, proč o přijetí dospělého nováčka rozhoduje středisková rada. Přijímá tak odpovědnost prověřit, zda novému vedoucímu jde především o dobro holek a kluků a že je svým jednáním nijak neohrožuje. Více se tomuto tématu věnuje například Skauting z února 2020, lze také pracovat s projednávaným Kodexem jednání dospělých na skaut.cz/bezpeci. Pokud máš vlastní zkušenosti s dospělými nováčky – ať už konkrétní tipy, jak jim usnadnit vstup do činnosti, nebo upozornění, co se nepovedlo, budeme rádi, když se o ně podělíš na adrese: . Třeba tvé postřehy pomohou metodiku pro práci s dospělými nováčky vylepšit.
