Téma: úvaha

Tábor bez bodování a táborové hry

Experiment skautů z České Skalice: Tábor bez celotáborové hry, bez bodování a s volným programem
Foto: Kryštof Melka

Otevři svou mysl!

Znáte přirovnání symbolického rámce k oříšku v čokoládě, které se opakuje na mnoha kurzech? Říká, že činnost, kterou členové oddílu mají dělat, je oříšek a ten se musí zabalit do dobré čokolády, tedy symbolického rámce nebo bodování, aby jej členové spolkli. My jsme řekli ne: činnost samotná musí být čokoládou! Jakýkoli symbolický rámec nás už unavoval, vyčerpával, nebavil. Cítili jsme, že nám kvůli tomu chyběl čas na důležité věci. Účinnost bodování na morálku či úklid byla pochybná.

Naší vizí je udržet členy u skautingu (ideálně u našeho oddílu) a předat jim jeho hodnoty. Dále i předat fungující oddíl nějakému dalšímu vůdci. V oddíle chceme členy vést pomocí vnitřní motivace (dělat věci protože v nich vidím smysl, protože mě baví, protože sám chci) a oprostit se od motivace vnější (bodování, tresty, odměny), která má jen krátkodobý účinek, a navíc je může odvádět od cílů, o něž se ve výchově snažíme. Efekt vnitřní motivace není okamžitě viditelný, z našeho pohledu jde především o tvorbu oddílové kultury. 

Ve skautském roce jsme zcela opustili bodování. Cílem tábora pak bylo stmelení starších skautů s mladšími, rozvoj spolupráce napříč věkovými stupni i družinami. Chtěli jsme tábor kooperační, ne soutěživý. Chtěli jsme aktivovat skauty, aby nebyli pouhými konzumenty programu, ale i jeho producenty. Aby pochopili, že oddíl není oddílem vůdce, ale členů, a jen na nich záleží, co se v něm bude dít.

Buď připraven!

Každý z členů měl již předem ve skautském roce připravit část programu. Ze strany vůdců to vyžadovalo s předstihem rozdělení úkolů a hrubé rozvržení témat v průběhu tábora.

Na tábor jsme pozvali zajímavé hosty z řad našich známých (uměleckého kováře, ukázku historických uniforem atp.). Další věcí, která byla připravena „shora“, byly dlouhodobé rukodělky (indiánské lehátko, stavba pece, tvorba deskové hry) a pár akčních her. 

Chtěli jsme využít individuálních dovedností členů. Někdo se zajímá o zdravovědu, jiný o astronomii a počasí, vaření, kouzlení, rétoriku… Skauti se učili jeden od druhého, hlavně u praktických činností. Tím, že si skauti předávají své dovednosti navzájem, se rádci zdokonalí v komunikaci a sami si vědomosti vysvětlováním lépe utříbí. U svých „žáků“ vidí, jakých rozmanitých chyb je možné se dopustit, a najdou cesty, jak se jich vyvarovat. Mladší získají ke starším důvěru. Rizikem takového postupu ale zároveň může být, že rádce nebude pro danou problematiku dostatečně kvalifikovaný. Sladit správné lidi s vhodným úkolem je však rolí vůdce oddílu.

Spousta denních táborových programů zůstala neobsazená, v nich měli skauti osobní volno. S některými „okny“ jsme počítali, že je v průběhu tábora obsadíme dle počasí, možností a dohody celého oddílu.

Já skaut

Při přípravě „shora“ navržených činností jsme chtěli nastavit danou činnost tak, aby se zapojili všichni, a hlavně aby činnost sama o sobě byla zajímavá, ne těžká, ne lehká. Činnost měla být skutečnou výzvou.

Dva příklady za všechny: 

Jak u skautů procvičit rozdělání ohně, týmovou spolupráci, znalost bylinek a vaření čaje tak, aby je to bavilo? „Pánové, rozdělte se na dvě družiny. Vašim úkolem je uvařit čaj z přírodnin. Oheň smíte zapálit jen tady v táboře. Čaj uvaříte uprostřed řeky, která je vzdálená 400 metrů od tábora. Do oběda jste tu zpátky i s čajem. Běží vám čas.“

Jak udělat výpravu pro výkonnostně rozdílný tým tak, aby nejmladší nezůstávali příliš pozadu a aby to ty starší nenudilo? „Dobré ráno, bratři. Jak jistě tušíte, dnes vyrážíme na dvoudenní výpravu. Každý si nese své věci sám, roveři a rádci si však nesmí vzít batoh, kufr, igelitku ani jiné konvenční zavazadlo. Za hodinu odchod.“ (Skauti vymysleli pestrou škálu „zavazadel“ z celty či oblečení. Ta se cestou rozpadala, a to znamenalo se zastavit, přebalit, nést věci v rukách, což bylo náročné fyzicky, ale hlavně psychicky. Mladší členové si zatím odpočinuli, šli pomalu napřed nebo došli ztrátu. Zároveň se takové rozpadnutí zavazadla stávalo pro všechny veselou příhodou. Účel byl dokonale splněn.)

Zmíněná volná místa programu (většinou večery) skauti zaplnili každý po svém. Někdo pracoval na rozpracovaných výrobcích, někdo si četl, pomáhal v kuchyni, plnil stezku, hrál na kytaru, pěstoval bylinky, uklízel ve stanu, hrál si s vlčaty, pral prádlo, zkoušel pálit keramiku v peci. Občas to vypadalo, že práce skauty baví nebo že plně chápou, že je potřeba ji udělat. Bez bodů, bez pohádek, bez trestů.

Vedení není trápení

Na někoho taková volnost mohla působit, jako že je tábor bez vedení, že se plahočí od ničeho k ničemu. V tomto čase ale nastávala nejdůležitější role vůdce oddílu, kterou nelze podceňovat: sledovat, co skauty baví, vytipovávat si příští rádce družin. Byl čas si popovídat se členy, soustředit se na jejich potřeby (třeba proč je důležité držet ve stanu základní pořádek). Vůdce si to mohl dovolit, jelikož se nemusel zavírat do stanu a cvičit scénář na scénku k další etapě CTH. Cítíte tu efektivitu ve využití vašeho času? 

Luxusní byla jednoduchost přípravy táborového programu. Co den, to papír, co papír, to 10 slov načmáraných propiskou. Žádné tabulky a diagramy. A hlavně v pohodě. Nestihlo se něco? Nevadí, stihne se zítra.

A co na to skauti?

„Jsem rád, že se v programu konečně neplete žádná celotáborová hra, zbyl čas na důležité věci.“ „CTH a soupeření nás často rozdělovalo, dělalo dusnou atmosféru. To na tomto táboře není a je super, jak si všichni rozumíme.“ „Mohlo by být více propracovaných terénních a nočních her, to mi chybělo, že nebyla CTH, mi nevadilo.“

Vyjádření vůdců

„V prvních dnech letošního tábora jsem cítil strach, že programu něco chybí. Že je to bez náboje. Tento pocit mě však po prvních dnech opustil a při diskusi s oddílem uprostřed tábora pochybnosti zmizely úplně.“ „Při vymýšlení programu jsme si uvolnili ruce a snažili se dělat program zajímavý sám o sobě. Začali jsme přemýšlet jinak.“ „Nevím, zda tento koncept budeme praktikovat i v příštích letech, nutno ale říci, že letošní skladba oddílu byla na tento koncept vyzrálá a všichni si s tím poradili.“ „Volný čas a spánek byl luxus, jaký jsem si před táborem a na táboře už dlouho nedopřál.“

Co bylo pro chod tábora nezbytné:

  • Komunikace a empatie – cit pro náladu v oddíle, sledovat chování, diskutovat a reagovat
  • Příprava členů již před táborem – každý si připraví svůj program dle domluvy a také vedoucí připraví hrubé časové rozvržení větších témat (zdravověda, oheň…) 
  • Alternativy programu – je důležité mít více rozjetých programů s možností volby
  • Volné programy – alespoň polední klid, večery, některá odpoledne
  • Vůdcovská „překvapení“ – akční hry, netradiční aktivity či zážitkové přednášky
  • Myslet jinak – opustit bodování, pohádky, tresty a odměny, dělat z obyčejných věcí zajímavé například zasazením do netradičního prostředí či času, ztížit podmínky pro jejich vykonávání, nebo naopak podmínky vylepšit, například příprava dříví s hraním na kytaru

Rizika tábora – na co dát pozor:

  • Vyzrálost vůdce – Je tu velká touha upřednostnit vlastní pohodlí a klid u kávy nad chozením mezi skauty a neustálé povídání. Vyžaduje hodně sil jí nepodlehnout – ne vždy se to dařilo
  • Vyzrálost týmu – mít schopné rádce, kteří nepodcení osobní předtáborovu přípravu, na táboře dokáží udržet vlastní morálku, byla nutná osobní rozprava vůdce a rádců ohledně chování
  • Návrat „zpět“ k trestům – riziko rychlého poklesu nálady
  • Nudící se členové – v průběhu volna neschopní najít si smysluplnou činnost – řešit možno komunikací a navržením škály činností

O autorech

Věří, že jdou věci dělat dvěma způsoby. Tak jako vž