Má mít přehled, vytyčovat směr, být vzorem a průvodcem. Každodenní práci spolu s ním odvádí vedoucí šestek. Ti ale potřebují soustavnou podporu. Jak vlastně může vypadat?
Vedoucí šestky
Práce vedoucího šestky je náročná a intenzivní. Musíte být týden co týden ve střehu při chystání a realizaci schůzek, základních stavebních kamenů činnosti smečky. Samozřejmě se účastníte i tvorby výprav, při nejmenším na ně jezdíte a pomáháte s programem na místě. To samozřejmě zabere nemálo času a úsilí.
Za své aktivní zapojení jste vždy odměněni tím, že jste to vy, kdo je v nejtěsnějším kontaktu se světluškami (žabičkami) nebo vlčaty. A jste to tedy vy, kdo bezprostředně zakusí jejich radost ze soutěžení, rozvoje dovedností a posunu na (vlčácké) stezce (světlušek/žabiček). V dotazníku, který cílil na vedoucí šestek, autorovi tohoto článku popsal vedoucí šestky Turbánek ze střediska Skála Hlinsko, tento „zážitek odměny“ jako pozitivní zpětnou vazbu od vlčat. Jako „pocit toho, že můj program je pro tu skupinu zajímavý“. Pískle ze střediska Přátelství Hodonín pak doceňuje něco podobného: „Když vidím, že se děti v mé družince baví, že se učí nové věci a vidí ve mně vzor. Také mě vždy potěší, když jim v očích vidím nadšení a zápal do skautu.“
Na co si dát pozor?
Vedoucí šestky, často věkem teprve středoškolák, při svém působení u šestky překonává nástrahy jako jsou:
- Možný pád do rutiny a s ním spojené zpohodlnění („můžeme si zahrát fotbal jako minule, ne?“).
- Ztracenost a nevědění si rady s vedením dětí („děti zlobí, nebaví je to, nevím, co s nimi“), kteréžto mohou způsobovat přípravu nekvalitního programu nebo rovněž rezignaci jako v případě zpohodlnění.
- Nejméně nápadnou hrozbou je, pokud dotyčné/mu skautská činnost nepřináší žádný další seberozvoj. Pokud totiž vedoucí šestky již nic sám nezískává, ztratí smysl a v důsledku mu hrozí totéž (1/ a 2/).
Výzva pro vedoucí smeček a rojů
Klíč leží v péči o tyto vedoucí. Někteří vedoucí šestek, které jsme oslovili prostřednictvím dotazníku, nám potvrdili, že za staršími vedoucími chodí s otázkami ohledně výchovy a programu. Je to totiž vůdce, kdo se o onu péči o mladší vedoucí má zasadit. Může se s nimi scházet nad programem šestky i celého oddílu, sepisovat plán, povzbuzovat je a vlastně jim při tom být nablízku. Pokud jim věnuje náležitou péči, budou se vedoucí šestek rozvíjet a odvádět svou práci lépe. Navíc jejich činnost nebude tolik náchylná k pádu do rutiny nebo k navození pocitu beznaděje a rezignace. Kým tedy může být vůdce ve vztahu k vedoucím šestek?
- Může být vzorem v organizaci činnosti; pokud ostatní přizve k plánování roku / měsíce / výpravy a bude se s nimi k plánu a společným vizím vracet; pokud připraví vzornou akci, na které se vedoucí šestek budou cítit dobře a budou mít chuť ji svojí činností napodobit.
- Může být dobrým mentorem a pedagogickým leadrem; pokud čas od času uspořádá sezení, kde je čas na konkrétní otázky vedení, řešení potíží, při kterých je možné vyslechnout, usměrnit a nebo povzbudit; pokud si najde čas na každého z nich a s každým si bude vědomě budovat vztah.
- Může dát konkrétní radu nebo poskytnout přímou pomoc; je při tom spíše neinvazivní (pouze ji nabízí); zasahuje do vedení ostatních vedoucích teprve tehdy, je-li to nutné.
- Může být dobrým přítelem; pokud si společně sednou po lidské stránce a bude je bavit něco vytvářet a trávit spolu nějaký čas.
- Může být vzorem jako osoba; pokud bude naslouchat svému svědomí a vynasnaží se dělat věci co nejlépe; pokud dovede ostatním upřímně přiznat svou chybu.
- Může nabídnout: volnočasovou aktivitu, něco pro relax; ať již v rámci celého kolektivu vedoucích, či mimo něj.
- Může nabídnout další skautské vzdělávání pro další rozvoj vedoucího šestky.
Kde s podporou začít?
Zajímejte se o tvorbu a realizaci schůzek v klubovně, které tvoří kostru celoročního programu. Navrhněte vedoucím, že na jejich schůzku zajdete a že jim poskytnete zpětnou vazbu. Bránit v tom přijít vám nemohou, ale se zpětnou vazbou nejprve souhlasit musí. Týnka, vůdkyně z 1. střediska Kolín, k tomu říká: „V průběhu schůzek vedoucí šestek pozoruji a po schůzce jim dávám zpětnou vazbu. Většinou rozebíráme body, které mě nějakým způsobem zaujaly, nebo zarazily. Pokud něco nešlo podle očekávání, přemýšlíme, kde byl problém a co příště udělat lépe.” Společný rozbor je možné provést různými způsoby. „Někdy je to rozhovor jeden na jednoho, někdy jsme u toho všechny tři (vedoucí dvou šestek a já)”, dodává. Zpětnou vazbu jako důležitý nástroj pro zlepšení potvrzuje i vůdce Kuba ze střediska 5. květen v Plzni: „Tento rok máme úplné nováčky v přípravě schůzek, takže tyto vedoucí jsou rády, když jim po každé schůzce přijde zpětná vazba, a dávají si na chyby příště pozor.“
A v čem jsi dobrý právě ty?
Návštěva schůzky je sice pro vedoucího oddílu do jisté míry „kontrolou kvality“, ale u toho nesmí skončit. Má-li být zpětná vazba dárkem v pravém slova smyslu, snažte se předat něco opravdu hodnotného. Důležité informace o tom, jak mladší vedoucí vystupuje, v čem vám přijde silný i na čem může pracovat. Zamyslete se nad tím, jak řešit obtíže, které vyvstaly, pokud tomu tak bylo. Je třeba při tom rozlišovat: jedná se v daném případě o něco, co nechci, aby se dělo (špatné chování dětí vůči sobě navzájem), v čem musím jako vůdce zakročit? Anebo se jedná o věc, kterou mohu pouze navrhnout, která vylepší schůzku nebo posune práci vedoucího (organizace rozvleklého zahájení schůzky). U prvního se bude jednat o věc, kdy dám jasně najevo, co je špatně a co se musí změnit. U druhého volím úplně jiný přístup: jedná se jen o návrh toho, jak věci dělat jinak, aby třeba mohly být lepší; něco, co může vyplynout ze zpětné vazby. A pozor, pokud to s podporou myslíme vážně, je třeba nalézat a vyzdvihovat především to pozitivní. V čem jsou vedoucí dobří, v tom je třeba je podporovat a jejich schopnosti rozvíjet.
Nejen proto, že individuální kvality a schopnosti vedoucích můžeme přenést ze schůzky i jinam. Třeba na výpravu. Pokud se některá vedoucí prokáže jako inovátorka her na schůzce šestky, poproste ji, zda by nedala nahlédnout pod pokličku herní výroby ostatním vedoucím. Nebo ji nechte uspořádat velkou hru na víkendovku, seznámit ostatní vedoucí se svou metodou atp. Uspořádal některý vedoucí pro šestku už druhou hru, kde si děti vyzkoušely první pomoc? Přesvědčte ho, ať podobnou připraví pro všechny na celou víkendovku!
Přemýšlejte o tom, kdo je v čem silný a nalezněte o této věci s vedoucí/m shodu (ta je důležitá, nemůžete rozhodnout o tom, co koho baví nebo v čem je dobrý, vy sami). Poskytněte pak vedoucím prostor v takové činnosti, kde se mohou realizovat. Je to dobré právě pro osobní rozvoj těch vedoucích. Oddíl i vy jako vůdce z toho budete těžit, primárně ale musí oni sami.
Zažít si úspěch může být ostatně skvělou odměnou i motivací. To potvrzuje i Tkanička, vůdkyně ze střediska Oheň působící v Rakovníku, když odpovídá na otázku, co se jí osvědčilo jako podpora vedoucích šestek v jejich činnosti: „Osobní pochvala, ocenění před ostatními, možnost zažít si úspěch. Radost, že to, co vymysleli, funguje. Dobrá zpětná vazba. Pocit důležitosti a smysluplnosti práce pro ostatní.“ Vytváření prostředí, kde si každý může na základě svých předpokladů v něčem zažít úspěch a růst, je správná cesta.
Na zkušenou
I Tkanička má své svěřenkyně na pozici vedoucích šestek nově a cítí i další potřeby směrem k nim po stránce vzdělávání: „Zlepšují se, ale potřebovala bych se jim více věnovat, vést je, přichystat akci zážitkově metodickou a nebo vyjet společně na vzdělávací akci jinam. Musím jim nabídnout vzdělávací akce.“
Vzdělávací akce může rozšířit obzory způsobem, jakým to pedagogické vedení vedoucího nesvede. Ze vzdělávacího kurzu přijede účastník obohacen o nové poznání a může tím, co zažil, ovlivnit svoji smečku. Pro mladé vedoucí šestek mohou být vhodnou volbou čekatelky VLK (Vlčácký lesní kurz), který má i světluškovský ekvivalent SLK (Světluškovský lesní kurz). Toto užší zaměření ale není nutné. Ať se již jedná o lesní kurz nebo o čekatelky (paleta kurzů je hodně pestrá, hlavní je se včas přihlásit, zájem bývá obrovský), obojí účastníka obohatí o nové znalosti a energii. Zde není na škodu říci: pokud se vrátí motivovaný vedoucí, pracujte s ním aktivně. Nechte se kurzem inspirovat. Zjistěte, co nového váš svěřenec načerpal a dejte mu šanci některé věci přenést do praxe.
Nepřestat se bavit
Ohromný koloběh oddílových starostí dává někdy zapomenout na ty, kdo vše chystají, tedy na vedoucí samotné. Pokud nemáte ve středisku roverský kmen, který by mohl blízkou věkovou skupinu přijmout, zvažte, zda není možné jej založit a podporovat. V oddílové radě však alespoň nezapomínejte na čas, který můžete darovat radě mladším vedoucím šestek. Bagr, vůdce roje střediska Štika Turnov k tomu říká: „Dopřát jim čas se bavit. V této době je velký skok z dítěte na zodpovědného vedoucího a spousta rádců se toho lekne. Najednou žádná zábava a spousta práce. Je potřeba je na to chystat průběžně a i pak jim dát prostor se vyřádit a bavit se.“ Společný zážitek nebo pravidelná aktivita, výlet, kino, i docela prosté posezení. To všechno umožní strávit spolu čas jiným způsobem a utužit vztahy. Porady, chystání výpravy, dávání si zpětné vazby, to vše patří k činnosti oddílové rady. Někdy je ale třeba „přesunout či zkrátit oddílovou radu a jít něco společně podniknout“, i to je součástí podpory vedoucích, myslí si Štófi, jeden z vůdců ze střediska Hiawatha.
Neobyčejná parta
Vedoucí ostatně připouštějí, že lidí, se kterými jsou ve vedení, jsou jejich nejlepšími přáteli i mimo oddíl. A že už si bez nich činnost vůbec nedovedou představit. „Vlastně skauting je hlavně o lidech a kdyby tu nebyli, bylo by to něco jiného,“ myslí si Luke, vedoucí šestky ze střediska Brána v Brně. Všechno je to o lidech, kteří věnují svůj čas oddílům. Děláme to s nimi (s mnohými se známe odmalička) a tak trochu i kvůli nim. Toto žádný vedoucí sám o sobě vytvořit nedokáže. Ale může se snažit, aby právě atmosféra a vztahy v oddíle byly co nejlepší. Pak se parta udrží.
