Jako vedoucí musíte vzít v potaz několik proměnných: kromě věku a pohlaví také charakterové vlastnosti dětí. Nabízíme vám několik variant, jakým směrem se při skládání dětí do šestek vydat.
Šestka dětí různého věku
Složení šestky z dětí různého věku je pro skauting nejpřirozenější. Děti v takové skupině zakusí role starších a mladších. Starší děti postupně přebírají zodpovědnost a je zde možná práce s šestníky. Přítomnost několika věkových skupin podporuje oddílové sepětí. Zároveň je nejsnazší na uchopení, a to především z metodické stránky. Ideálem je vytvořit program vícevrstevnatý. Skvělou pomůckou jsou stezky, které návodně vedou k tvorbě vyváženého programu. Úkoly z jednotlivých úrovní stezky na sebe navazují, proto je dobře možné všechny zakomponovat do jednoho programu. Druhou možností je udělat pro každý věk samostatný program. Tím se ale příprava a realizace programu stává složitější. Nadměrné praktikování paralelních programů může vést k separování mladších a starších. Nebezpečí také hrozí v zanedbání potřeb některé z věkových skupin.
Šestka dětí stejného věku
Protipólem je šestka tvořená dětmi stejného věku, například pouze druháci, třeťáci či čtvrťáci. Výhoda tkví v jednoduchosti práce s ní. Příprava programu na vedoucího klade menší nároky a je to vhodná skupina zvlášť pro ty, kteří se vedení schůzek učí. Funkční tato forma může být v případě příchodu dětí z benjamínků. Budete mít prostor s nimi pečlivě probrat skautské základy a chronologicky sledovat příběh symbolického rámce. Je možné, že se děti znají z benjamínků či školy, a v důvěrně známém kolektivu je jim dobře. Absence věkové pestrosti ale skupinu ochuzuje. Šestka se může stát uzavřenou bublinou, její členové budou mít problém navazovat vztahy s odlišně starými dětmi, nenaučí se pomáhat mladším a nebudou cítit oddílovou pospolitost.
Šestka věkově blízkých dětí
Další variantou je šestka složená z dětí navštěvující dvě na sebe navazující školní třídy (například 2. + 3. třída). Kombinuje specifika obou předchozích případů a ušetří nás jejich extrémů. Rozdíl v mentální vyspělosti dětí není výrazný a kolektiv proto má potenciál k dobrému fungování. Funguje zde vztah starší – mladší, a mladší děti se tak mohou přiblížit k úrovni starších. I zde je vhodné některé programy zařazovat ve dvou obtížnostech.
Koedukované šestky
Vedle otázky o věkovém rozdělení dětí je zde i otázka na smíšené či pohlavně oddělené kolektivy. Je přirozenější genderově smíšená šestka, protože i v běžném životě se děti potkávají jak s dívkami, tak chlapci? A nebo naopak šestka vlčat či světlušek, protože se děti více soustředí na program, který může lépe reagovat na jejich potřeby? Ať už to vnímáme jakkoliv, je dobré si jednou za čas položit otázku, zda jsme s naším současným nastavením spokojeni.
Z pohledu vedoucího může být práce s koedukovanou šestkou složitější. Míšením vlčat a světlušek v jedné šestce se děti mohou naučit vnímat vzájemnou odlišnost v tom, co je baví, co jim jde a zkrátka jací jsou. Tím spíš z programů, které někomu nesednou. To od vedoucích vyžaduje, aby u koedukovaného kolektivu uměli využít odlišnosti, tedy nedělat pouze to, čím se zavděčí všem, a nezapomenout tyto programy správně reflektovat. Má to však i úskalí, vlčata se mohou před světluškami chovat jinak, než kdyby byla sama, a naopak. Pokud tedy máme koedukované šestky, můžeme občas zařadit program zvlášť pro vlčata a pro světlušky. Zároveň to klade nároky na přípravu a počet vedoucích, ale umožní to dětem vidět, jak se s programem poprala ta druhá skupina. A jak pracovat se stezkou? Vodácká stezka byla zamýšlena i jako koedukovaná varianta, ale pokud suchozemským skautům nevyhovuje, mohou například i holky plnit vlčáckou stezku, pokud vedoucí nechce mít dvě.
Nekoedukované šestky
U ryze klučičích či holčičích šestek se program chystá jednodušeji a děti mohou být více soustředěné. Program má pak hladší průběh, jen jsme děti připravili o genderovou zkušenost. Tu děti kvůli všestranné výchově potřebují, proto je jim třeba nabízet setkávání s opačným pohlavím na oddílových, střediskových či větších akcích, kde s ním můžeme plánovaně pracovat. Každý rok začínáme od znova. Některé děti odejdou, jiné přijdou a kolektiv dětí v oddíle se nám promění. Berme to jako příležitost provést změnu, která nás obohatí o zkušenosti, rozvíří naši kreativitu a bude impulzem k oživení možná už monotónní práce.
