Shrneš nám na začátek, co se v časopise k tématu Skauting nejen pro chlapce nachází?
Tématu se věnují především tři články. Dva z nich staví na konkrétních zkušenostech členů Junáka. Prvním z nich je anketa, ve které se ptáme známých skautek, jestli se někdy ve skautském prostředí setkaly s diskriminací kvůli svému pohlaví. Druhým takovým článkem je rozhovor s Rexem – transgender skautem, který prošel změnou pohlaví. Třetí článek je pak analýzou dat ze SkautISu a dotazníku, který jsme pro tyto účely vytvořili a vyplnilo nám ho 280 skautů a skautek starších patnácti let. Kromě toho číslo obsahuje příběhy průkopnic dívčího skautingu, rozhovor se Špalkem o koedukaci v Junáku nebo kulturní tipy a recenze děl reflektující feminismus nebo genderové stereotypy.
Je něco, co tě při zpracovávání tématu vyloženě zaujalo?
Osobně jsem se nejvíc věnoval tomu datovému článku, kde mě překvapilo, že v Junáku existuje něco, čemu se říká skleněný strop. Tento pojem se používá v situaci, kdy existují umělé překážky bránící nějaké skupině dostat se do vyšších pater organizace. V datech ze SkautISu se nám jasně ukázalo menší zastoupení žen na okresní, krajské a ústřední úrovni.
Lišily se nějak odpovědi mužů a žen ve vašem průzkumu?
Ženy častěji uváděly, že se setkaly s rozdílným přístupem na základě svého pohlaví. Zároveň jsou častěji nakloněny tomu, aby se tématům genderové rovnosti věnovala v organizaci větší pozornost. Neměli jsme ale prostor na nějakou důkladnější analýzu. Máme v plánu s daty dále pracovat a v červnovém čísle se k průzkumu s větším odstupem vrátit. A kdyby to někoho ze čtenářů zajímalo, tak jsme i zveřejnili anonymizované odpovědi.
A byl nějaký rozdíl v odpovědích respondentů z koedukovaných a nekoedukovaných oddílů?
Ukázalo se, že s genderovou diskriminací a stereotypy se daleko méně setkávají členové a členky koedukovaných oddílů. Vypadá to tedy, že takové oddíly mají, co se týče stereotypního chování na základě pohlaví, zdravější prostředí. Na druhou stranu respondenti uváděli jako nejčastější místo, kde se s takovými jevy setkali, středisko a nikoliv oddíl. Náš průzkum ale nebyl v žádném případě reprezentativní, takže bych nechtěl vynášet nějaké striktní hodnocení a soudy.
Vyplynuly z výzkumu nějaké problémy, na které by se měl Junák zaměřit?
Našim záměrem bylo pouze popsat současný stav. Někteří respondenti nám ale psali konkrétní náměty, které by mohly situaci zlepšit. Osobně mě třeba zaujal návrh na zřízení skautského ombudsmana, na kterého by se dalo obracet v případě, když se někdo setká s nějakým nerespektujícím jednáním.
Jaké jste posbírali reakce na to, že chcete zpracovávat taková témata ve skautském časopise? Myslíš si na základě této zkušenosti, že se jedná pro hnutí o ožehavé otázky?
Příprava tohoto čísla pro nás byla zajímavá a obohacující. Dopředu jsem věděl, že jsou tato témata hodně citlivá a existují na ně různé, často i vyhrocené pohledy. I proto jsme ke spolupráci oslovili studenty genderových studií a sociologie mimo naši redakci. Přesto se nám sešlo hodně protichůdných reakcí. Jeden tábor měl pocit, že existuje spousta důležitějších témat k řešení a že se tématu věnujeme jen kvůli tomu, že je trendy. Druhý tábor byl zase nadšený, že chceme tato témata zpracovávat a děkovali nám za to. Oba tábory spojovala zvědavost po výsledcích dotazníku. Zpětná vazba, která se nám sešla, nejpozitivněji hodnotí rozhovor s Rexem.
Lišily se nějak reakce mužů a žen?
Přijde mi zajímavé, že naprostá většina diskutujících pod našimi facebookovými příspěvky vyzývajícími k vyplnění dotazníku byli muži, a to z řad zastánců i odpůrců tohoto tématu. Ženy neměly moc potřebu se do diskuze zapojovat, maximálně občas přidaly lajk pod komentáře, se kterými souhlasily.
Máš pocit, že skautská veřejnost vnímá tato témata jinak než zbytek společnosti?
Původně jsem nečekal, že vzbudíme takové kontroverze i mezi skauty. Interpretuji si to teď zpětně tak, že skauti jsou zkrátka nějaký vzorek celé společnosti a jsou mezi námi lidé z různých sociálních prostředí a bublin. Není to tak, že bychom byli celý rok na táboře, ale žijeme svoje normální životy, což nás ovlivňuje v našich názorech.
Je ještě něco, co bys chtěl dodat?
Možná bych jen vyzval čtenáře, ať se nebojí psát do redakcí časopisů svou zpětnou vazbu – které články se jim líbí a které nikoliv. Je to pro nás nesmírně cenné.
Tip: Články zmiňované v rozhovoru můžeš číst online na kmen.skauting.cz.
Vojtěch Kousal – Kousy
Do Roverského kmene přispívá od roku 2017, o tři roky později se spolu s Kristýnou Pechovou – Týnou dostal do jeho vedení. Pochází ze Semil v severovýchodních Čechách, ale studuje v Brně, konkrétně žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Kousek od jeho fakulty je Skautský institut na Moraváku, kde má na starosti projekce dokumentů. Za hezkého počasí neváhá vyrazit na výlet nebo na kolo, sychravé večery pak tráví s kamarády u šálku dobrého čaje nebo poslechem podcastů.
