Kluci jsou prostě kluci, s tím nic nenaděláš.
Nebuď baba a neboj se toho.
Seš snad holka, abys tady fňukal?
Děvčata, musíte se vzmužit a překonat krizi.
Na holku dobrý výkon s tou sekyrou.
Věty, které nám často bez přemýšlení vylétnou z úst, aniž bychom jim věnovali zásadní pozornost. Prostě chceme děti správně namotivovat, povzbudit nebo i pochválit, nasměrovat myšlení pozitivním směrem a přitom si vůbec neuvědomíme, že jsme právě svým svěřencům předali informaci o tom, jaké postavení ve společnosti mají ženy a muži. A že jsme jim ukázali, že být dívkou či ženou, je podřadné, protože dělat něco jako holka a být baba je urážka, zatímco vzmužit se, znamená aktivovat ty správné kvality.
Jsou kluci a holky rozdílní?
Možná jste už slyšeli tvrzení, že holkami a kluky se nerodíme, ale stáváme. A možná jste si taky řekli, že je to docela blbost, protože přeci když se dítě narodí, tak ve většině případů jasně vidíme, zda má penis nebo vulvu a podle toho poznáme, zda je to kluk nebo holka. Jenže toto přiřazení k biologickému pohlaví je jedna věc a druhá věc je výchova a také kultura, do které se narodíme. Fakt, že se naše okolí dozví, s jakým pohlavím jsme se narodili, ovlivní to, jak o nás začne smýšlet a jak se k nám bude chovat.
Někteří lidé si třeba myslí, že kluci jsou drsnější, mrštnější, silnější. Ale je velice pravděpodobné, že kdyby se potkal kluk z centra Brna se stejně starou holkou z nějakého přírodního kmene, která celý den běhá po venku a nosí těžké náklady, vůbec by jí nestačil. A možná by to ani nemusela být holka z přírodního kmene, stačila by brněnská holka z nějakého sportovního oddílu. To, jestli nás v porodnici prohlásí za holku nebo kluka, neříká nic o tom, jak rychle budeme běhat, až nám bude deset.
Všichni samozřejmě máme nějaké fyzické predispozice, ale ty se statisticky liší uvnitř skupiny kluků a uvnitř skupiny holek víc, než mezi skupinou holek a skupinou kluků. Naše biologie je jistě důležitá složka toho, jak se nám bude v životě dařit, jak budeme zdraví a silní, ale neméně důležité je, v jakém prostředí budeme vyrůstat, jaké možnosti rozvoje budeme mít a k čemu nás bude povzbuzovat naše okolí. Junák – český skaut je organizací, jejímž cílem je rozvíjet děti a mladé lidi všestranně, to znamená, že posiluje nejen ty kompetence a schopnosti, pro které má jedinec nadání tak nějak od narození. Jeho cílem je využít to, co „jde samo“, ale i rozvinout to, co až tak samo od sebe nejde, aby kluci i holky byli vedeni k co největší samostatnosti, ale také vzájemnosti a spolupráci.
Role, identita a hierarchie
Když mluvíme o genderu, mluvíme hned o několika věcech naráz. Mluvíme o rolích, identitě, ale také o celkovém nastavení systému a hierarchie vztahů. Pojďme si to probrat po pořádku. Asi jste už slyšeli termín genderový stereotyp. Označuje očekávání spojené s tím, zda je někdo kluk nebo holka, žena nebo muž. Očekáváme, že od dětství kluky a holky budou bavit rozdílné věci, budou mít rozdílná nadání, budou jinak fungovat v kolektivu. Od kluků se očekává, že budou fyzičtější, nadaní na sport nebo se naučí později mluvit. Od holek se čeká, že budou roztomilé, budou brzo mluvit, rády si budou kreslit a nepolezou tolik po stromech a nebudou si umět tak dobře hrát s míčem. Teď si možná řeknete, že znáte spoustu dětí, u kterých to platí. Ano, když se rozhlédneme, tak si jistě budeme moci potvrdit spoustu stereotypů. Ale dost možná si vzpomenete taky na spoustu kluků a holek, u kterých to neplatilo a kteří se v důsledku toho, že nevyhovovali očekáváním, trápili. V tomto případě to mívají těžší kluci než holky. Když je holka šikovná v oblastech, které se přisuzují klukům, vzbudí to docela i obdiv. Když je to tak ale u kluka, vyslouží si někdy ošklivý výsměch. Poznala jsem kluky, kteří tajili, že krásně zpívají, umí tančit nebo chodí do dramatického kroužku, protože měli pocit, že by se jim třída vysmála, že to je pro holky. To právě souvisí s oněmi společenskými hierarchiemi, kdy to mužské má ve společnosti větší hodnotu než to, co je spojováno se ženami.
Kromě očekávání, která na nás klade okolí, máme také genderovou identitu. To znamená, že se cítíme být klukem nebo holkou a jsme rádi, že jsme právě tím, čím jsme. Role a identita se mohou dostávat do konfliktu, neboť člověk může cítit příslušnost k určitému pohlaví a zároveň v některých nebo dokonce mnoha aspektech svého chování a projevů neodpovídat očekáváním. Navíc tato očekávání se mohou lišit od různých lidí. Něco jiného od vás očekávají rodiče, něco jiného vrstevníci, něco jiného někdo, s kým chodíte. Jak moc takový nesoulad pociťujeme jako problém, záleží na tom, do jaké míry na daného člověka dáme, jak je pro nás důležitý nebo jak mu chceme vyhovět. Takže když rodiče na neuklizený pokoj řeknou: „Takhle vypadá holčičí pokojíček?!“, dost často jen mávneme rukou, ale když se parta začne posmívat klukovi, že je srab, protože se nerad pere, nebo když kluk řekne holce, se kterou chodí, že by měla zhubnout, protože správná holka je štíhlá, může to být hodně traumatizující zážitek.
Teorie věnované identitě nám mohou pomoci porozumět také už zmiňovanému odmítání všeho, co považují za ženské, ze strany kluků. Podle psychoanalytičky Nancy Chodorow se malé děti bez ohledu na pohlaví nejdříve identifikují s matkou. Dcery i synové chtějí být jako ona a napodobují ji. Podle Chodorow se identita dívek utváří kontinuálně, zatímco v budování identity kluků dochází ke zlomu. Když malí kluci zjistí, že maminka je žena a oni jsou kluci a mají z nich být muži, musí svůj původní identifikační vzor odmítnout. To představuje nápor na jejich psychiku. Protože jsou obvykle v intenzivnějším kontaktu s ženami, s maminkami, babičkami nebo učitelkami, není jim tak zcela jasné, čím se přesně mužská role a identita vyznačuje. Muži v jejich okolí jsou často vzdálení a tráví s nimi mnohem méně času. Pro děti je proto těžší jejich světu porozumět. Kluci pak pro nedostatek pozitivního obsahu začnou svou identitu stavět na negaci ženského a až úzkostně se vymezují vůči všemu holčičímu a často tím přímo pohrdají. Podle Chodorow se situace může změnit, pokud se zapojí více mužů do výchovy. Děti a hlavně kluci tak uvidí, že muži i ženy dělají v zásadě často velice podobné věci. Když je potřeba jíst, tak uvaří, když je zima, zatopí, když si jejich svěřenec odře koleno, pofoukají koleno.
To znamená, že všichni máme kompetence k tomu postarat se o sebe i o druhé, když to potřebují, nemusíme sebou navzájem pohrdat a myslet si, že holky nebo kluci na něco nestačí. Ve skautu existují i klučičí a holčičí oddíly, které mají tu výhodu, že v nich dané pohlaví prostě musí zvládnout všechno, nejde si práci rozdělit podle nějakých tradičních očekávání, že kluci půjdou na dřevo a holky budou vařit. To pro děti může být genderově zajímavý zážitek. Rozvíjí se pak komplexně ve všech oblastech, zažívají nezávislost a svobodu od genderových očekávání.
Trans a nebinární
Existují také lidé, kteří se narodili s vagínou, ale později se cítí jako kluci, nebo naopak s penisem a cítí se jako holky. Tyto lidi označujeme jako transgender. Možná jich nepotkáte za svůj život mnoho, ale je důležité o nich vědět, protože jejich situace nebývá jednoduchá. Vymykají se systému, často nenalézají pochopení ani u své rodiny a pokud jim vy jako jejich soukmenovci či vedoucí v oddílu dáte podporu, může to být naprosto zásadní moment pro jejich psychické zdraví nebo i život. Tématu transgender a dalších lidí v rámci genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti i tomu, jak pro ně vytvářet respektující prostředí ve skautském oddíle, se podrobněji věnuje článek Karla Pavlici na str. 16.
