Průběh našeho života je často předpovězen odpovědí na první otázku, kterou naše máma položí lékařce či lékaři bezprostředně po porodu: „Je to kluk nebo holka?“ Od této chvíle jako by se rozjel řetězec událostí, nad kterými už nemá smysl se hlouběji zamýšlet: modrá nebo růžová, autíčko nebo panenka, fotbal nebo výtvarka. Jako by tělo, do kterého se narodíme, zároveň určovalo naše zájmy a přirozené vlohy. Některé události v našem dospívání ale z tohoto řetězce vybočují – například vstup do skautského oddílu. Ať už je oddíl chlapecký, dívčí nebo koedukovaný, velká část dobrodružství, které v něm zažíváme, je stejná. Stejná výchovná metoda, na které činnost stojí a stejné hodnoty a ideály, které ji objímají. Každý oddíl má však své tradice, výchovný přístup, dramaturgii programu, které jsou pořád do jisté míry ovlivněny dělením světa na jeho mužskou a ženskou část. Co se stane, když se tento přístup srazí s všestrannou skautskou výchovou? Jakým způsobem předurčuje odpověď na onu první otázku dobrodružství, které ve skautu holky a kluci prožívají?
Napříč číslem se věnujeme tomu, jak skautskou výchovu ovlivňuje pohlaví a genderová identita dětí, které vychováváme. Pojďme se ale nejdříve podívat, odkud tento vliv přichází – ze světa, ve kterém žijeme.
- Socioložka Lucie Jarkovská v části Genderově citlivá výchova vysvětluje, jak prostředí, ve kterém vyrůstáme, ovlivňuje naše vnímání světa, jeho rozdělení do kategorií mužský a ženský a určuje identitu, kterou v průběhu dospívání přijímáme na základě tohoto rozdělení za svou.
- Redaktor Skautingu Boro se následně v části Modré meče, růžové štětce zamýšlí nad tím, jak toto vnímání světa předurčuje výchovu, které se nám ve skautu dostává a nastiňuje výzvy, které to před nás, skautské vedoucí, staví.
