Fanouš vejde do klubovny a rázem ztuhne. Jsou tam holky. Holky? Od kdy sem ve středu chodí holky? Holky se hihňají a třináctiletý skaut je nesvůj. Holky mu lezou do života, a teď jsou i ve skautu!
Nemohla bych prostě chodit k vám? Jak jako k nám? No prostě normálně na schůzky s klukama. Hmm, Kobro, víš, že jsi holka? Hmm, Frodo, díky, děláš, jako kdybys nevěděl, s kým tady vyrábím dřevěný meče a s kým ne. Já to chápu, ale ty zas pochop, prostě je to rozdělený podle pohlaví. Však jistě a všem to náramně vyhovuje, tak proč řešit Kobru, že?
Jak jako že bude mít vaše věž jenom jedno patro? Jste si spletli tábor, ne? Holky táboří pět kiláků po proudu.
Nechápu, proč se toho tak bojíš, u nás to úplně normálně funguje a myslím, že to všem prospívá. Nikdy bych nechtěla být v jen dívčím oddíle, po třech dnech bychom se zabily. Vidím to na malých i na velkých, všichni se postupně a pomaličku učí být k sobě citliví, chápat se, pomáhat si. A kluci si aspoň vyzkouší, že je úplně normální, aby jim vládla žena!
Natálka si opatrně dřepne vedle Kryštofa a položí mu ruku na rameno. To bude dobrý, Kryštofe, oni to přece nemysleli zle. Nech mě být, Naty! Světluška je zaražená. Chtěla jsem tě jenom obejmout, odvětí jemným hláskem, já taky brečím, když jsem smutná. Já nebrečím! Vlčata nebrečí a nepotřebují objímat! To ti nakukal Akéla, že? Slyšela jsem ho. Prý že mu nevadí, že jsme teď dohromady, ale ať se holky starají o sebe a nedělají z kluků padavky.
Po divoké vlajkované a smytí potu v nedaleké říčce se všichni bratři sešli ve velkém týpí k večernímu rituálu. Dnes si povíme starý indiánský příběh o zkoušce síly, tak jak jej vypráví kmen Navahů. Hlas náčelníka byl stejně podmanivý jako praskání borového dřeva na jeho pozadí. Kdyby snad do stanu vkročil někdo cizí, jistě i jemu by to souznění muselo učarovat; a stejně by nikdy nepochopil duch bratrství, jenž toho večera tak svorně prožívali chlapci.
No nebylo to úplně super? Co myslíš? No včera ten spojený den s klučičím oddílem, proč nemáme víc takových dní? Obě skautky chvíli mlčí, když Anežka nadšeně pokračuje. Štěpán je fakt borec. Ale víš co, Kačko? Jsem vlastně ráda, že jsou oddíly zvlášť, aspoň se teď můžeme o všem bavit holky mezi sebou, ne? Kačka předstírá, že si prohlíží břízy na druhém konci louky. Dokázala by to Anežka pochopit? Je empatická. Mohla by se vžít do toho, jaké to je, když se holce víc než všichni Štěpáni líbí holky?
A ty neomarxistický kecy o genderových stereotypech si tahej někam jinam. Tohle je skaut, z kluků tady děláme muže. Tak to vždycky bylo a jestli se ti to nelíbí, možná jsi ve špatné organizaci.
Závěrem této vůdcovské práce tedy musím konstatovat, že náš projekt nevyšel. Když to ještě jednou shrnu, opravdu jsme myšlence spojení obou oddílů věřili, ale bylo to nad naše síly. Vůbec jsme si na začátku neuměli představit, co všechno to vyvolá. Zkusili jsme to, ale zkrátka nevíme jak na to.
… Setkávání v kolektivech kluků, holek, můžu a žen vytváří tolik dynamiky, otázek a výzev, že je jen stěží někdy můžeme nadobro rozlousknout. I tak má smysl se jimi společně zabývat a hledat k práci s koedukací, tedy společnou výchovou holek a kluků, stejně jako k práci s genderovou identitou nás všech, jež tím vším nevyhnutelně prostupuje, co nejlepší cestu. Přejeme vám, ať pro ni v tomto čísle najdete inspiraci, která nám všem pomůže dělat co nejlepší skauting pro všechny.
