Rituály a obřady v Lize lesní moudrosti

Na svém prvním táboře jsem o poledním klidu seděla na louce. Všichni dospělí kolem nás pobíhali. Nechápali jsme je. V programu jenom stálo: vysvěcování týpí. Uchvácená Trnka k nám doběhla a hnala nás do týpí, abychom se převlékly do indiánských šatů. Sotva jsme to udělaly, ozval se buben. Nebylo to pravidelné rychlé bubnování, které nás svolávalo do středu tábora, ani táhlé pomalé, značící budíček. Znělo jako tlukot srdce. Přidaly jsme se do průvodu. Stoupli jsme si všichni kolem nově ušitého týpí. Moc si z toho proslovu nepamatuji, ale vím, že ohnivec zapálil nějakou bylinu a mluvil něco o Matce Zemi a dalších věcech. Potom nás vyzval, abychom každý novému týpí něco přáli a uvázali pytlíček na snové kolečko. Vše skončilo indiánskou modlitbou kmene Omaha a velkou hostinou.

Letos jsem stála před roubenou chaloupkou se svým novým kmenem, který je ještě v plenkách. Nevysvěcovali jsme týpí, ale udíleli jsme korálkové činy našich skřítků. Všechen ten připravovaný shon jsem již měla za sebou. Stihla jsem i do všeho zasvětit děti a řádně je cvičit, jak je u nového kmene a nováčků potřeba. Jako ohnivec kmene jsem vzala buben a stejným tempem jako tlukot srdce jsem začala bubnovat. Celý kmen jsem vedla z lesa na louku. Na louce byl rozdělaný oheň, u kterého stál můj přítel Čhantékič-un se svojí ženou Sluneční září, kteří jsou z jiného kmene.

Všichni jsme stáli v kruhu. Podívala jsem se na první dvojici dětí. Vykročily k ohni a pronesly: „Zapalujeme světlo krásy.“ Vhodily smrkovou větvičku do ohně. Další dvě děti je střídaly. „Zapalujeme světlo pravdy.“ A další větvičku pohltil oheň. Stejným způsobem bylo zapáleno i světlo síly a lásky. Klekla jsem k ohni, vzala si uhlík do mušle, na něj jsem sypala špetku šalvěje, bylinu, kterou jsem v dětství neznala jménem, za Čtyři světové strany, Matku Zemi a Velké Tajemství. Vonný dým jsem nechala rozletět do čtyř stran, k zemi a k nebi. Ano, udělala jsem přesně to, co udělal ohnivec na mém prvním táboře. 

Čhantékič-un nám vyprávěl o své indiánské dýmce, kterou mu daroval jeden indián. Udělal s ní dýmkový rituál. Vybídl dvě děti a nechal je pošeptat své přání do tabáku, i on sám zašeptal přání. Dýmku pořádně nacpal a zapálil. Také uctil Matku Zemi, Velké Tajemství a poděkoval tomu krásnému místu, že tam můžeme být.

Pomalu se schylovalo k bouřce, obloha se kolem nás semkla, ale nad námi bylo stále modré nebe. Vybídla jsem prvního skřítka, aby se pochlubil svými splněnými korálkovými činy. Brambůrka vystoupila před nás a žádala o tři korálky: Složila puzzle, ušla šest kilometrů a správně vybarvila vlajku ČR. Svoji získanou kůžičku si očistila v šalvějovém dýmu a dostala tři korálky. Takhle postupně předstupovali všichni skřítci. Měli jsme trochu problém s navlékáním. Všichni jsme seděli v houfu a zápasili s kůžičkami a korálky. Kolem nás létaly blesky a zazníval jeden hrom za druhým. Bylo to v tu chvíli dramatické, bouřka byla doslova vedle nás, a ne nad námi.

Po navlečení korálků jsem všem poděkovala, skřítky jsem pochválila a povzbudila k dalšímu plnění. Čhantékič-un nám ještě pověděl o svém totemovém zvířeti sově a vyrobené píšťalce.

Všichni jsme se spojili v jeden kruh a zazpívali motlitbu kmene Omaha. Za silného deště jsme opouštěli louku. Když jsme se dostali na lesní cestu, déšť přestal a nad místem, kde jsme měli tento obřad, se vykreslila nádherná duha.

Obřady a rituály vnímám jako důležitou věc. Jde o chvíli, kdy by se měl zastavit čas, vše by mělo plynout. Všichni by měli zahodit své starosti, povinnosti a myšlenky na to, že za chvíli musejí jít vařit či štípat dříví. Pokud obřad prožívají dospělí, snáze do toho vtáhnou i děti. Především, když je do rituálu zapojíme.

Příklady dalších rituálů a obřadů v LLM:

sněm, potní chýše (indiánská sauna), pow wow (indiánské taneční slavnosti), vysvěcení týpí, zahájení a zakončení tábora, očista těla, očista místa, zpěv ranní a večerní písně, udílení lesního jména, přechodové rituály mezi věkovými kategoriemi, přijímání do kmene