Na jevišti bez diváků

V sále se setmí, publikum tleská a vstupují herci. Všichni očekávají divadlo, ale nikdo neví, co přijde. Přichází gesta, pohyby, slova, smích. Herci nám objasňují, kde jsou, kdo jsou a co je zápletkou příběhu, který si vytvořili. Z ničeho tak vznikají nové světy plné příběhů, hravosti a smíchu.

Pro to, aby improvizátoři překonali strach, spolupracovali na jevišti a vymýšleli příběhy, potřebují rozvíjet určité dovednosti spojené se základními principy improvizace. Ty fungují na jevišti, ale stejně užitečné jsou i v každodenním životě – na jevišti bez diváků.

Měj radost z chyb, pomáhají nám učit se

Mistr improvizace Keith Johnstone kritizuje formální vzdělávání za to, že nás učí považovat chybu za nepřítele. Chyby a selhání jsou přirozené a zažívá je každý. Jít do rizika vyžaduje odvahu a ochotu ukázat zranitelnost či nedokonalost. Jak říká Amanda Palmer, riziko by nebylo rizikem, kdyby bylo 100% bezpečné. Chyba nám pomáhá učit se, posunout se vpřed. 

Cvičení: Když se vám příště něco nepovede, usmějte se, projevte radost z toho, že se učíte, že máte kam růst. A pokud nepocítíte radost, zkuste se zamyslet nad tím, za co můžete být chybě vděční. 

Nesnaž se být originální a buď tady a teď

Herec Lee White míní, že originalita vyvěrá z používání známých a divákovi lehce srozumitelných informací spojovaných do nových kontextů. Snaha o originalitu (snaha být nejlepší) přináší stres a vnáší do těla tenzi. Právě to brzdí spontaneitu, hravost, a tím i přísun nových nápadů. Proto je zbytečné snažit se být lepší, než jsme. Mnohem účinnější je být tím, kdo jsme, a být s tím v pohodě.

Naše myšlení vychází z těla. Tělo a emoce jsou stejně důležité jako myšlení a zaslouží si od nás stejnou pozornost. Bytí tady a teď, bytí v přítomném okamžiku nám pomáhá koncentrovat se a mít přehled o tom, co se děje kolem nás.

Cvičení: Postavte se rovně, zaměřte se na dech. Pak postupně vytřepejte ruce, nohy a opatrně i hlavu a celé tělo. Vytřepáváte jednotlivou končetinu, jakoby byla mokrá, a vy jste se chtěli zbavit veškeré vody na ní. Po vytřepání vždy na chvilku spočiňte a pozorujte pocity v těle. Pak pokračujte další částí těla.  

Nehodnoť (se) – neboj se změnit, překvapovat se a říkat „ano“

Na „scénu” přicházíme takoví, jací jsme. Nemusíme se snažit být nejlepší – potřebujeme být ochotní se měnit. Odhodit své policajty, soudce a hodnotitele, které máme v hlavě, a volně reagovat na nastalé situace. Změna emocí, charakteru nebo chování je spojena s přijímáním nabídek, které přichází. Vůle změnit se a říkat „ano“ není přirozená, je však trénovatelná a návyková. 

Cvičení: Ve skupině min. tří lidí vyprávějte příběh. Střídejte se ve vyprávění po jedné větě, kterou vždy začnete formulkou „ano, a…“. Nebude to nejlepší příběh všech dob, ale pomůže vám to osvojit si dovednost přijímání a rozvíjení nápadů.

Zamiluj se do svého partnera a inspiruj ho 

Začátečníci v improvizaci často přemýšlejí o tom, co chtějí oni, co mají dělat, a jen málo pozornosti věnují partnerovi a jeho reakcím. Oproštění se od vlastního ega a plné soustředění na potřeby partnera přináší odbourání strachu a tlaku z toho, že musíme přijít s „dobrým“ nápadem. K osvojení této dovednosti pomáhá „zamilovat se“. Cítíme-li vůči spoluhráči lásku, nepotřebujeme být hvězdou – chceme, aby zářil on. A pokud to spoluhráč má stejně, tak záříme oba. 

Cvičení: Zkuste na lidech ve svém okolí hledat to obdivuhodné, zajímavé a krásné – důvod, proč se do nich zamilovat, proč si jich vážit.

Improvizace je nástroj – způsob, jak trénovat dovednosti, které jsou využitelné nejen na jevišti a v naší každodennosti, ale i ve skautské činnosti. Odvažte se a zkuste si některý z popsaných principů osvojit a pozorujte, co se ve vašem životě změní. Nebo si přijďte hrát a učit se na trénink improvizace.