Projekt skončil, příběh nikoliv

24. února 2022, tedy den po ruském vpádu na Ukrajinu, mi Permi přeposlal podnět ze Skautfora: „Přišlo by mi skvělý, kdybychom mohli z ústřední úrovně vedoucím oddílů dát nějakou podporu pro citlivé mluvení s dětmi. Slyším ve svém okolí otázky jako ‚Bude třetí světová válka?‘ a jiné.“.

Zhruba tady pro mě tahle životní kapitola začala. Ještě týž den vyšel na skautském zpravodajství článek Jak (s dětmi) mluvit o válce, který posléze rezonoval i mimo skautské kruhy. Pro mě osobně se z této kapitoly stala víc než roční kniha s řadou protagonistů – možná se v ní také najdete. Její název by mohl být Skauti a pomoc Ukrajině s podtitulem Příběh nekončí.

Od humanitární pomoci k integraci

Bylo skvělé vidět vlnu energie, s níž skautky a skauti po celé republice opřeli do bezprostřední pomoci. V klubovnách se pořádaly humanitární sbírky, mnozí se zapojili do pomoci ve vznikajících kontaktních centrech, další vyrazili pomáhat na hranice nebo chystali skautské základny tak, aby se daly využít jako provizorní domov. Skautská služba v praxi. To všechno poté, co jsme obdobně pomáhali společnosti během doby covidové a sami si v čase mnohých omezení prošlapávali nesnadné cesty, jak udržet oddíly a skauting také na dálku. I po tak náročné době jsme „Byli připraveni!“.

Poté, co byla bezprostřední pomoc částečně zajištěna a v rukou ji stále pevněji držely profesionální organizace, zvažovali jsme na ústředí, kudy se vydat dál. Jak podpořit skautské oddíly v další službě a jaká by měla být. Zcela vědomě jsme se rozhodli přiklonit k takové pomoci, která je naší činnosti nejbližší a zároveň se jevila jako potřebná – otevřít dveře našich oddílů holkám a klukům z Ukrajiny a nabídnout jim bezpečné prostředí mezi vrstevníky v jejich nových, byť možná dočasných, domovech.

Skautská pomoc Ukrajině v číslech

Kolika mladým lidem z Ukrajiny jsme pomohli skrze přizvání do oddílů nebo k jiné volnočasové aktivitě, víme jen částečně, jediná přesná čísla tak máme pouze z programu Laskavo. Oddíly v něm mohly žádat o finanční podporu pro ukrajinské holky a kluky jak pro běžnou skautskou činnost v průběhu roku, tak pro účast na letních táborech či pro organizaci příměstských táborů podporujících začlenění do české společnosti.

Na základě těchto čísel dokážeme říci, že:
→ 112 z nich se účastnilo skautských táborů,
→ 426 se účastnilo příměstských táborů pořádaných skautskými středisky,
→ dalších 31 kluků a holek jsme podpořili, aby mohli skautovat celý rok,
→ 162 ukrajinských dětí i dospívajících prošlo dalšími programy, které pro ně připravili skautky a skauti,
→ 37 holek a kluků z Ukrajiny přijelo do Česka strávit tábor, kde si mohli oddechnout od výbuchů a neutěšených podmínek doma,
→ z registrace vyplývá, že přinejmenším 40 skautských středisek zaregistrovalo nové členy z Ukrajiny,
→ 53 mladých Ukrajinců se mohlo v Praze zúčastnit CEJ v létě 2022.

Bezpochyby tahle čísla ale nejsou vůbec kompletní. Víme, že řada oddílů a středisek konala i bez naší finanční pomoci. Vedle toho řada ukrajinských kluků a holek prošla komunitním centrem Svitlo ve Skautském institutu v Praze.

Zkušenosti vedoucích

Ze zpětné vazby, kterou jsme v rámci programu Laskavo sesbírali, jednoznačně vystupuje pozitivní hodnocení. Často na začátku panovaly obavy z jazykové bariéry. Ano, někdy kvůli ní běžely věci pomaleji než obvykle, ale zpravidla byla tahle překážka mnohem menší než úvodní obavy. Vedoucí také často zmiňovali, že pokud se nějaké problémy objevily, nebyly způsobeny národnostní odlišností, jako spíše osobnostními rysy, stejně jako u českých holek a kluků – někdo je zkrátka živější, jiný zas introvertní a další výbušný.

„Nemyslím, že bychom se potýkali s velkými problémy. Drobné překonáváme, ale v tomto roce v průměru už David a Bohda fungují jako běžní členové. Občas jen musíme pohlídat, že mají vhodné vybavení, a důkladněji věci vysvětlit i mamince.“
Jaroslav Liška, středisko Limba Plzeň

„Zpočátku byla problémem jazyková bariéra, dobře ale zafungovaly pohybové hry a před Velikonoci pletení pomlázek.“
Petr Havlíček, Středisko Vydří stopa Sušice

„Myslím, že to pro nás všechny byla zajímavá zkušenost, jsem ráda, že jsme mohli vzít ukrajinské děti mezi sebe a zpříjemnit jim prázdniny. Pro nás, vedoucí, to byla příležitost naplnit roverské heslo ‚Sloužím‘, jelikož to pro nás představovalo zařizování a více starostí. Hlavně jsme měli krásnou možnost poznat děti z jiné země a myslím, že si vlčata a světlušky uvědomily, že i když mluvíme jinými jazyky a žijeme v jiné zemi a trochu jiné kultuře, tak jsme všichni stejní, baví nás podobné věci a můžeme být kamarádi.“
Helena Bártová, středisko Vládi Tylšara Olomouc

Poslední citace otevírá další neméně důležitý rozměr naší skautské pomoci ukrajinským holkám a klukům. Její součástí byli také členky a členové našich oddílů – i oni spoluutvářeli prostředí a atmosféru, do níž jsme jejich ukrajinské vrstevníky zvali, i oni byli součástí téhle skautské služby. A sami tak měli možnost získat důležité dovednosti a zkušenosti pro další život.

Vedoucí k tomu říkají:

„Děti mají o téma války na Ukrajině zájem, slyší to doma i ve zprávách. Mnozí se snažili nějak pomáhat (sbírky, dary…). Tohle je pro ně zkušenost a seznámení s konkrétní osobou, nejen anonymní příběh z novin. Na její počest jsme vedle české vlajky vztyčili i ukrajinskou. Trochu jsem se bál, jak to budeme vysvětlovat, ale děti to vzaly v pohodě: Jasně, je tu s námi Zoya, ať tu má i svoji vlajku. Jinak nevnímám, že by si uvědomovali, že máme mezi sebou cizince. Jedině ve hrách, které vyžadovaly komunikovat plynule česky, ale to se vždycky nějak rychle vyřešilo (třeba běhala s někým ve dvojici).“
Luboš Račanský, středisko Vlašim

„Přijetí Saši mi přineslo především radost, když jsem viděla, jak je šťastná a všechno si užívá. Myslím, že celému týmu i dětem to ukázalo, že začlenění dítěte z cizí země není tak náročné, jak jsme se možná obávali. Bylo pro mě velmi smysluplné (a zároveň výzvou, což se po letech vedení hodí) před táborem hledat cesty, jak Saše účast na táboře umožnit, a na táboře řešit vše okolo jejího zapojování. České děti si podle mě odnesly větší znalosti o Ukrajině, několik ukrajinských slovíček a především zkušenost, že děti z Ukrajiny jsou stejné jako ony. Věřím, že aspoň několika dětem, které si z rodin nesou vůči Ukrajincům předsudky, pomohl tábor nahlédnout na situaci i z druhé strany.“
Rebeka Sgallová, středisko Oheň Horní Počernice

„Česká společnost není moc zvyklá na soužití s cizinci, zvlášť v maloměstech, jako je to naše. Díky účasti ukrajinských holek a kluků na táboře jsme o tuto zkušenost bohatší. A naše parta má dobrý pocit, že jsme dětem v nouzi přinesli zajímavé zážitky.“
Petr Hanč, středisko Náchod

Nezapomeňme – příběh nekončí

Uzavřeli jsme projekt, díky němuž mohla vzniknout řada materiálů na podporu integrace ukrajinských holek a kluků (viz níže) a díky němuž jsme řadu z nich mohli finančně podpořit. Nabyli jsme důležité zkušenosti s integrací dětí, jež mluví jiným jazykem, často v obtížné životní situaci. To jsou věci, které máme zúročovat nadále. Možná to bude přijetí dalších dětí a mladých lidí z Ukrajiny, pro které často adaptace na nové prostředí ještě neskončila. Možná nám svět už chystá nové výzvy a v našem bezprostředním okolí jsou holky a kluci v nelehké životní situaci, pro něž by skauting byl důležitou podporou do života, a my můžeme zvážit, zda jim ho také umíme nabídnout.