Když se oddílům daří, rostou, členů přibývá, jsou spolu rádi, a když odrostou skautskému věku, nechtějí se loučit. Zůstávají, a pokud jim oddíl nenabízí smysluplný roverský program, zůstávají u výchovy. Ne každý se však může plnohodnotně zapojit. Oddílová rada bobtná, rádcové jsou najednou v menšině, tábory se proměňují. Už nejsou příležitostí k rozvoji samostatnosti skrze zapojení holek a kluků do vaření, nákupů, přípravy dřeva či stavby a bourání tábora, ale stávají se spíše setkáním oddílových „odrostenců“, kteří veškerou práci zastanou, jen aby měli co dělat. Dobré oddíly tak paradoxně trpí svým vlastním úspěchem.
Skvělou inspiraci, jak si s takovou situací poradit, nabízí 3. oddíl Kondor v Blansku. Čerpám z knihy Deník skautského vůdce Ondřeje Švába – Švejbiho, který oddíl vedl šest let.
Systém beden
„U starších skautů funguje něco, čemu technicky říkám ‚systém beden‘. Je to rozdělení jednotlivých úkolů na balíky, ‚bedny‘, které jsme v oddíle fyzicky vyrobili. Máme bednu s luky, bednu maskovačky, lékárničku, bednu s nářadím, bednu na správu klubovny a její údržbu, bednu s krojovými doplňky, se sportovním náčiním, rukodělnými potřebami jako korálky a bavlnkami nebo bednu s nejrůznějšími lany, provazy a uzlovačkami. Některé bedny vznikly čistě ze zájmu jednotlivých členů. Jeden je vášnivý fotograf, tak založil fotobednu, dostal od střediska prostředky na nákup kvalitní fotografické techniky, a vytváří dobré fotky ze skautských akcí. Jiní kluci zase rádi experimentují s různými způsoby rozdělávání ohňů – od tradičních způsobů, jako je křesadlo či setonovská ohňová sada s lukem, svidříkem a ohňovým dřívkem, až po moderní způsoby, jako je například použití baterie a hliníkové fólie, či moderních zapalovačů a sirek, které odolají i silnému větru, případně hoří i pod vodou. Některé ‚bedny‘ nemají fyzický obsah, například nájmy klubovny, web nebo registrace členů.“
Každou tuto ‚bednu‘ či činnost může spravovat jiný člověk a má za ni plnou zodpovědnost: aby v ní bylo všechno aktuální, opravené a funkční, dalo se vše používat na akcích apod. Současně má právo rozhodovat, jak se bude bedna nadále rozvíjet. Ten, kdo ji má na starost, má také určený balík peněz a pořizuje, doplňuje vybavení, rozvíjí danou bednu a vymýšlí, jak danou činnost zefektivnit a vylepšit. Vůdce informuje o svých záměrech, ten posoudí, zda jsou v souladu s koncepcí oddílu a případně schválí navržené výdaje.
Tím má každý správce bedny výsostné a speciální místo v oddíle, bez něj by chyběl dílek do skládačky, cítí tak osobní nepostradatelnost. Současně ho to rozvíjí v oboru, který ho zajímá a učí tak další členy znalosti o tom, co má na starost. Není pak problém, aby danou bednu spravovalo i více lidí, pokud je to ku prospěchu věci. Jeden je hlavní a ostatní pomáhají, učí se, či se střídají. Když má daný člověk povinnost, musí mít i práva. Právo je hospodařit, jak uzná za vhodné, rozvíjet a realizovat se v dané činnosti. Dokud ho to baví, bedna dobře funguje.“
Jak začít?
„Jak takto zapojit členy, když to zatím nefunguje? Jednoduše, začít musí vůdce, on je tahoun a motor pokroku. Nejprve je třeba promyslet, jaké bedny by oddíl potřeboval, a pak o co mají členové zájem. Nabídnout nezávazně různé aktivity a s některou začít sám. Pak když vidí, že by o něco členové stáli, bednu vytvořit a předat, pomoci s rozjetím a po čase ji nechat vést členem samostatně.
Nejtěžší na tom je překonat pocit, že to nebude dle vůdcových představ. Nikdo to nebude dělat podle představ vůdce, ale jak chce sám a jak to nejlépe dovede za daných podmínek. Co jako vůdce chceš, aby bylo dle tvých představ, si udělej sám, zbytek se nauč delegovat. Při předání kompetencí někomu jinému mu nefušuj do provedení, jen koriguj směr a výsledek, je-li ku prospěchu celku. Pokud to ale dělá jinak, než ty chceš, už je to jeho věc, ne tvoje. Je to těžké a rozjezd vyžaduje dost práce, ale odměna je pak o to sladší. Jakmile se systém beden zautomatizuje, udrží to členy v oddíle, protože budou mít s čím pomoci, budou se cítit užiteční a součástí týmu. Tobě současně ubude starostí, protože se o ně rozdělíš.
Nutno podotknout, že ‚systém beden‘ se opírá o fungující družinový systém stojící na přístupu rovnocenného partnerství, v němž jsou už ti nejmladší zvyklí brát na sebe část povinností, které jinde leží na vedoucích či rádcích, a tak se starají třeba o kroniku, nástěnku, nosí míče ven na hry a tak dále. Starost o bednu je tedy jen vyšší úrovní něčeho, na co už jsou v oddílu zvyklí a jsou na to připraveni.“
Literární zdroj:
Deník skautského vůdce (Ondřej Šváb, první vydání, 2022)
