Čelit krizi ruku v ruce

Válka na Ukrajině, pandemie, tornádo na jižní Moravě. Všechny tyto náhlé katastrofy přes své nesmírné negativní dopady ukázaly i schopnost lidí nabídnout pomoc a spolupracovat na zvládání problému. Otestovaly také nás jako skauty a skautky, zda jsme v souladu s naším heslem „být připraven“ schopni reagovat na aktuální dění a efektivně pomoci.

Tyto události také ukázaly, že Zapojení do společnosti je nedílnou součástí skautského života. I proto budeme o jeho oficiálním zařazení do skautské výchovné metody hlasovat na Valném sněmu. Takzvaný osmý bod nám ve zkratce říká, že jako skauti bychom se měli snažit cíleně přispívat ke zlepšování světa a vztahů okolo nás skrze působení v našich komunitách a zároveň tuto zkušenost využít jako nenahraditelnou výchovnou příležitost. 

Podívejme se na jednotlivé metodické pilíře tohoto bodu na příkladu války na Ukrajině. Ukazují nám, na co myslet, když se „zapojujeme do společnosti“, a které kvality při tom můžeme posilovat. Mějme přitom na vědomí, že příklad je to svým rozsahem a potřebou rychlé akce velmi specifický. Zapojení do společnosti totiž spočívá zejména v dlouhodobém posilování hodnot a dovedností, které přispívají k utváření společnosti v souladu se skautskými hodnotami, a zároveň také v hledání odpovědí na mnohé další podstatné a často hůře uchopitelné problémy, jako je například klimatická krize.

1

Prospěšnost světu

Pilíř Prospěšnost světu je o dopadech naší činnosti na svět za dveřmi klubovny – od ulice a města, ve kterém žijeme, až po daleké části světa a planetu jako takovou. Nabádá nás, abychom kriticky přemýšleli o tom, na koho a na co naše činnost dopadá, a hledali co nejvhodnější způsoby, jak být skutečně prospěšní. Někdy je potřeba řešit okamžité dopady, jako v případě války na Ukrajině. Důležité ale je i přispívat k řešení dlouhodobých problémů, hledat jejich příčiny i to, jak s nimi souvisíme my a naše jednání. 

Zkušenost s ruskou agresí na Ukrajině nám dobře ukazuje, že to, co je prospěšné, se může rychle měnit. V prvních dnech dávala smysl sbírka potřebných věcí pro lidi na Ukrajině. Již pár dní nato bylo potřeba pomáhat hostům z Ukrajiny zvládat první dny přímo v obci, ve které žijeme. Ukazuje to, jak důležité je umět se informovat a v případě potřeby měnit kurz. 

Do společnosti se obvykle zapojujeme v místě, kde žijeme. Věnujme však pozornost i problémům, které nám nejsou tolik na očích, a přesto (a někdy o to spíše) je třeba je řešit. Nyní to může být situace lidí, kteří z Ukrajiny nemohou odejít. I jim můžeme být prospěšní – můžeme sehnat peníze do humanitární sbírky nebo připojit hlas k politickým požadavkům. 

Jak se zapojit, se rozhodujme i podle toho, které formy pomoci jsou nám blízké a na co stačíme. Prospěšní totiž nejsme, když toho děláme co nejvíce na úkor sebe nebo členů oddílu, ale když se zapojujeme způsobem, který odpovídá tomu, co umíme a zvládneme.

I proto je na místě uvažovat také více do budoucna a zkoušet předvídat a plánovat – i to je důležitá dovednost. Co může současná situace přinést členům a členkám oddílu i širšímu společenství a jakou můžeme hrát roli v začleňování nově příchozích? Pro informace, jak naše oddíly otevřít dětem z Ukrajiny si přečtěte rozhovor s interkulturními pracovnicemi na str. 46 a anketu s příspěvky vedoucích oddílů na str. 50. Z celospolečenského hlediska se můžeme začít připravovat na to, co nás může čekat ve společnosti a politice. Co se může změnit například v mezilidských vztazích a postojích k cizincům, ve školství, v energetice? Posilujme hodnoty, u kterých očekáváme, že se ocitnou pod tlakem – solidaritu, porozumění druhým a pevná partnerství, která nám umožní ustát přicházející změny.

2

Opravdová spolupráce s ostatními

Utváření lepšího světa se také neobejde bez opravdové spolupráce s ostatními. Tento pilíř říká, že je důležité naslouchat hlasům druhých a posilovat vztahy s nimi, abychom nacházeli společnou řeč i při řešení problémů. Násilné prostředky války s tím jsou v přímém rozporu. Ale to, jak na ni zareagujeme, v sobě může nést kvality, které budou principy spolupráce a vzájemnosti cíleně obnovovat a posilovat.

Vypořádat se s bezprostředními i dlouhodobějšími dopady války na Ukrajině je úkol pro celou společnost. Málokdy se potřeba spolupráce ukáže tak hmatatelně, jako při zajišťování humanitární pomoci a zabydlování nově příchozích. I výhledově budeme spolupracovat s dalšími aktéry, nejčastěji obcemi nebo organizacemi zabývajícími se humanitární pomocí, právní podporou uprchlíkům, či integrací cizinců. 

Pohledem osmého bodu je pro spolupráci klíčový partnerský přístup. Ten můžeme uplatňovat jak ve vztahu k lidem z Ukrajiny, včetně dětí, tak ke všem, kdo budou spolupracovat na začleňování lidí z Ukrajiny do života v Česku. Současná situace se v jedné věci značně liší od případů – pro nás pravděpodobně běžnější – spolupráce se samosprávou, spolky, firmami a jednotlivci. Mnoho z nás se ze dne na den ocitlo v přímém kontaktu s lidmi ve zranitelné pozici. O to spíše je podstatné hlídat, abychom nedělali věci pouze „pro“ lidi, kterým pomáháme, ale především „s“ nimi. Hledejme cesty, jak v dialogu zjišťovat, co různé skupiny příchozích potřebují, a vtahujme je do rozhodování o tom, co se bude dít. Naslouchejme odborníkům z humanitárních a migračních nevládních organizací, psychologům apod. 

V kontextu krize tato diskuse nejspíš nebude vždy tak vzájemná a participativní, jak bychom si přáli. Ale důsledné zjišťování potřeb a záměr zohlednit je v řešeních krize jsou klíčovými hodnotami opravdové spolupráce, a dovednostmi, které předáváme našim členům a členkám. A můžeme je rozvíjet i ve chvíli, kdy klukům a holkám z Ukrajiny poprvé otevřeme dveře klubovny a jejich rodiny se stanou součástí našich společenství. 

S dalšími aktéry procesu začleňování lidí z Ukrajiny do života v Česku bude zásadní se nadále dobře koordinovat. Dejme možným partnerům vědět, s čím se na nás mohou obrátit, a udržujme si přehled v tom, čemu se věnují ostatní. Buďme připraveni si nárazově pomoci i dlouhodobě spolupracovat na tom, co zrovna bude potřeba. Zároveň mysleme na to, že naším posláním je výchova mladých lidí k hodnotám skautingu. Pojmenovávejme si, proč konkrétní aktivity děláme a jak s naším posláním souvisí. 

3

Osobní rozvoj

Při důrazu, který Zapojení do společnosti klade na prospěšnost pro svět okolo nás, bychom snadno mohli podcenit výchovný rozměr těchto aktivit. Ale právě ve vazbě mezi aktivitami prospěšnými „navenek“ a tím, jaké postoje, znalosti a dovednosti jimi rozvíjíme, spočívá podstata osmého bodu.

Pilíř osobního rozvoje nám říká, že skautská činnost nemá být prospěšná pouze v prvním plánu, ale také nepřímo. Tedy tím, že rozvíjí zájem o svět okolo nás a takové kompetence, které mladým lidem umožní přispívat ke spravedlivější společnosti a udržitelnému životu na naší planetě také v budoucnu. Naši pozornost vrací zpátky k cílům ve výchově a poukazuje na potřeby skautů a skautek. 

Pamatujme na ně i teď. Zvláště v situaci, která je pro nás všechny v mnohém nová, je důležité vytvářet bezpečný prostor pro přiměřeně náročné zkušenosti, které zároveň přináší podněty pro rozvoj odolnosti, představivosti a dalších kompetencí. Při výběru aktivit vycházejme z potřeb a schopností členů i vedoucích. Zohledňujme při tom také strachy a úzkosti, které válka a obavy z jejích následků může vyvolávat (více viz rozšiřující se metodická podpora ze strany Ústředí, např. zde: skaut.cz/jak-mluvit-s-detmi-o-valce). 

Se staršími skauty a skautkami můžeme mluvit o tom, co se děje a zda a jak by se případně chtěli zapojit. S pokročilou skupinou pak i o tom, co si od zkušenosti slibují a co se chtějí naučit. V případě mladších členek a členů může být dostačující vytvořit bezpečný prostor pro vyjádření emocí a obav a základní porozumění tomu, co se děje. Úměrně jejich věku a zkušenostem usměrňujme jejich očekávání. Do aktivit se nepouštějme proto, že to my sami považujeme za dobrý nápad, ale protože jsme se na tom jako skupina shodli a odpovídá to našim schopnostem. Princip participace uplatňujme i během pomoci samotné v míře, v jaké to je možné.

V aktuální krizové situaci je možné, že nebudeme mít tolik prostoru pro plánování. To je pro učení jinak důležité, zvlášť, když jsou do něj členky a členové aktivně zapojeni. Nástroj reflexe ale pro učení můžeme využít i nyní. Důsledně se ohlížejme za tím, co se stalo. Nebojme se zařazovat i „malé“ reflexe, například po dni práce. Pojmenovat si, co se stalo, pomáhá kromě učení i vypořádat se s náročnějšími situacemi a emocemi. Co se odehrálo a jak nám u toho bylo? Co se podařilo a co méně? Jak se z toho můžeme poučit do budoucna? 

Pojmenujme si dovednosti, které nám pomohly se s nenadálou situací vypořádat. Vidět různé profese (lékaře, hasiče, humanitární pracovníky, překladatele…) a další aktéry občanské společnosti (humanitární organizace, místní spolky, aktivní studenty…) „v akci“ může přispívat k vědomí potřebnosti rozmanitých rolí ve společnosti a inspirovat kluky a holky při výběru povolání.

Zároveň se – zvláště nyní – učme vlídnosti, k sobě i ostatním. Situace je náročná a my nemůžeme zachránit celý svět. A znát limity vlastních schopností a vlivu je také důležité. Dělejme jen to, čeho jsme schopni, i když to může být daleko od toho, co bychom si přáli. Pečujme o sebe, ať z této zkušenosti můžeme odejít posílení.

4

Každodenní život v oddíle

To, že jsme jako skauti a skautky schopni rychle zareagovat nejen na situaci na Ukrajině, ale třeba také při pandemii koronaviru při nebo tornádu na jižní Moravě, není náhoda ani samozřejmost. Je to kombinace mnoha prvků: našich hodnot a chuti pomáhat; schopnosti spolupracovat, organizovat se, naslouchat, zorientovat se v aktuální situaci a rozpoznat, co je naší rolí; dlouhodobé spolupráce a znalosti různých aktérů, jako jsou obce, spolky, firmy i zástupci veřejnosti v našem okolí.  „Být připraven“ neznamená jen schopnost rychlé akce, ale také dlouhodobé a cílené směřování k pevnému ukotvení ve vztazích s dalšími aktéry a umění na novou situaci zareagovat efektivně v rovnocenné spolupráci s nimi. Znamená to také dlouhodobě a cíleně rozvíjet kompetence, díky kterým budeme připraveni přijímat spoluzodpovědnost za nové situace a budeme dobře vybaveni na to pro ně hledat vhodná řešení.

Heslo Pilíř Každodenní život v oddíle nás nabádá, abychom ostatní pilíře Zapojení do společnosti rozvíjeli průběžně. Bavíme se s našimi členy o aktuálním dění okolo nás i ve světě? Učíme se citlivě otevírat diskusi o kontroverzních tématech? Víme, k čemu je dobré rozvíjet spolupráci s obcí a daří se nám to? Jsou naše veřejně prospěšné akce opravdu prospěšné? Nakonec se to ale týká úplných základů společného fungování v oddíle a přístupu k výchově. Jak se k sobě v oddíle chováme? Jak o věcech (spolu)rozhodujeme? Jak přistupujeme k lidem mimo oddíl? Jak řešíme konflikty my sami a mezi sebou?

Z drobných zkušeností skládat lepší svět

O projektech a akcích, kterými vystupujeme mimo oddíl, můžeme přemýšlet jako o špičce ledovce, který odráží oddílovou kulturu postavenou na reflektované snaze dělat svět lepší, na respektující spolupráci a společném učení. Lepší svět pak ve výsledku prakticky utváříme spoustou různých, malých i větších, krátkodobých i dlouhodobých, snah. Podstatné však je, že je propojuje jasný záměr a přístup. Začněte tím, že si vyberete jednu aktivitu a zkusíte do ní některé z podnětů osmého bodu začlenit. I díky vaší snaze pak budeme umět v duchu skautských hodnot společně reagovat nejen na válku na Ukrajině, ale i další situace, které nás a kluky a holky v našich oddílech čekají.