Anketu připravil Boro.
Klára Helánová, vedoucí oddílu v Šebetově
V březnu jsme mezi sebou přivítaly třináctiletou Ukrajinku, která žije v rodině naší členky. Cizojazyčná návštěva je pro nás obohacující, byť to znamená trochu práce navíc. Kromě oprášené ruštiny se nám při komunikaci osvědčil překladač. Teď už si často vysvětlení pravidel hry připravíme předem, nicméně ukrajinština není tak odlišná od češtiny – holky s Dášou mluví pomalu česky a gestikulují. Mnoho her se dá vysvětlit pantomimicky. S ohledem na Dášu jsme také přistoupily k úpravě programu. Volíme hry a aktivity, které nejsou příliš závislé na slovech. Výborné jsou i rukodělky – na víkendovce jsme batikovaly trička. Chce to před schůzkou promyslet, co se bude dít a jak do toho můžeme Dášu zapojit. Na její první schůzce jsme původně měly v plánu zabývat se 17. listopadem. Připravené video z roku 1939 s vojáky nám ale nepřipadalo vhodné, tak jsme program operativně měnily. Zatím jsme nepovažovaly ani za vhodné se Dáši vyptávat na její zkušenost z Ukrajiny, cestu sem apod. Spíš se jí snažíme nabídnout prostor, kde je přijímaná a kde na ni nejsou kladeny žádné nároky. Také máme zkušenost s šestiletou holčičkou, která přišla na schůzku benjamínků. Jedna z našich vedoucích se věnovala jen jí, ale do budoucna bude potřeba zajistit vhodné podmínky pro to, aby se dokázala zapojit.
Šárka Chocová, vedoucí oddílu a výchovná zpravodajka v Chodově
Při ubytování ukrajinské rodiny jsem se seznámila se dvěma děvčaty ve věku třinácti a čtrnácti let. Zmínila jsem se, že vedu skautský oddíl, a jejich maminka se mě zeptala, zda by holky mohly přijít na schůzku. Na jejich první schůzku jsem připravila program s poznáváním města a jeho důležitých míst (lékárna, pošta, nádraží, …). Rozdala jsem kartičky s názvy v češtině a ruštině (naše kamarádky jsou ze Záporoží, kde se mluví rusky), představila jsem děti navzájem jmény, dala jim kartičky do ruky a vypustila družinu do města. Děti místa společně hledaly a řadily k sobě ruské a české názvy. U toho se seznamovaly a zjišťovaly o sobě další věci. Bála jsem se jazykové bariéry, ale stačila čeština, ruština, angličtina a hlavně překladač v mobilu. Ukrajinské dívky jsou nadšené, že už umí pár českých slovíček, ale především, že mají české kamarády, se kterými začínají chodit do školy. A zpětná vazba od našich? „Je super, že jsi je přivedla.“ „Jsou to moc milé holky.“ „Doufám, že pojedou i na tábor.“ Příprava na schůzky je teď trochu složitější, vše píšu a překládám do ruštiny, ale stojí to za to.
Alžběta Poláčková, vedoucí oddílu v Plzni
Jako většina oddílů v okolí máme stop stav, ale když nás oslovil pán ze sousedství s žádostí o přijetí ukrajinských dívek, vzali jsme je hned na další schůzku. První dvě skautky už byly na dvou schůzkách, družina je přijala vřele a s nadšením. Samozřejmě bojujeme s jazykovou bariérou, ale trojjazyčně to zvládáme (česko-ukrajinsko-anglicky). Běžný program se zatím dělat nedá, je to spíš o jednoduchých hrách, komunikaci a seznamování, ale myslím, že to obohacuje všechny. Další ukrajinské děti čekáme na následujících schůzkách, jen bychom k nim brali ještě ukrajinského vedoucího, aby pomohl s komunikací.
