Když začne názor někoho jiného být problém aneb výchova proti extremismu

Abychom se v tom vyznali

Nejprve si pojďme definovat, co přesně znamená násilný extremismus, jak se liší od hate speech, hate crime a terorismu:

→ Extremismus – extrémní smýšlení vůči určitému názoru či osobě provázené násilím (například genderově podmíněná diskriminace nebo islamofobie).
→ Hate speech (nenávistný projev) – jakákoliv komunikace, která zraňuje, ponižuje nebo diskriminuje osoby s ohledem na jejich původ, činy apod.
→ Hate crime (zločin s motivem nenávisti) – trestný čin motivovaný nenávistí útočníka k genderu, rase, víře, sexuální orientaci či věku oběti.
→ Terorismus – politicky, ideologicky nebo nábožensky motivovaný násilný akt vůči státnímu systému, vládě, či jejím symbolům, ale nejčastěji proti náhodně vybraným obětem z řad veřejnosti.

Jak o extremismu mluvíme

Velkým podnětem k extrémnímu chování bývají také způsoby, jak o něm mluvíme či s jakým záměrem nebo emocemi předkládáme fakta. Jazyk, tedy to, co slyšíme a jak se o věcech píše, nás ovlivňuje každý den, aniž bychom si to uvědomovali. A proto je důležité se nad formulacemi a výroky zamýšlet a umět je správně dešifrovat a pochopit, abychom se vyhnuli případné manipulaci nebo nežádoucímu vlivu. Mezi dnes asi nejčastěji používané manipulační techniky patří dezinformace a konspirační teorie (které lze zařadit mezi ideologie akceleracionismu).

Konspirační teorie strhnou čtenáře tak, že neumí odlišit fikci od skutečnosti a ocitne se v bludném kruhu lží a polopravd s výraznými emocemi (například vykonstruované středověké hony na čarodějnice v českých zemích, popírání nemoci AIDS vládou Jihoafrické republiky, odmítnutí potravinové pomoci během hladomoru v Zambii na základě konspirační teorie o geneticky modifikovaných potravinách).

Velký zájem médií i bezpečnostních složek vyvolal teroristický útok vyznačující se prvky ideologie akceleracionismu na Novém Zélandu, kdy Brenton Tarrant zavraždil 51 osob a zranil dalších 40 v mešitě ve městě Christchurch. Celý útok přitom natáčel a živě vysílal. Lidé měli možnost jeho vysílání sledovat a někteří jej v komentářích podporovali.

Obecně v českém kontextu (podle výsledků agentury STEM) „má zhruba polovina Čechů podceňující vztah k jiným národům a nacionalistické sklony jsou mezi nimi poměrně rozšířeny“, přičemž v České republice k 31. 12. 2022 přebývalo 1 116 154 cizinců a trend ekonomické migrace je stále na vzestupu.

Proč je tak snadné někoho radikalizovat?

Každý člověk je řízen tzv. mikrofaktory, tedy aspekty, které nám pomáhají naplnit naše potřeby. A ty se právě mohou stát tím, co nás tlačí do stále vyhraněnějšího chování a jednání. Může to být například hrozící nebezpečí mně nebo mým blízkým; ovlivnění sociální skupiny, jíž jsem součástí; nezvládnutá pomoc někomu jinému, kdo je již sám radikalizován, a připojení se tak ke krajnímu názorovému proudu; nebo prostý útěk do jiné reality.

Jak vypadají znaky extremismu v jeho brzkém stádiu a jak můžeme pomoct lidem, kteří tyto znaky vykazují? Mezi zjevné prvky příklonu k extremismu patří například nepřijímání jiných názorů než těch extrémně vyhraněných, náhlá změna vyjadřování a chování dávající najevo příslušnost k extremistické skupině, změna oblékání a životního stylu vyjadřující odmítání „normalismu“, provázená často také (náhlým) zájmem o násilí a aktivní šikanou. Později může také docházet ke změně sociálních skupin, odchodu ze školy či zaměstnání až k úplnému odloučení od rodiny a přátel či naprosté izolaci.

Metod pomoci jedinci, který se ocitne na prahu extrémního smýšlení, je několik. Je zapotřebí s ním začít komunikovat a jemně pracovat na jeho schopnosti odolávat nepochopení a sociálnímu vyloučení. Třeba tak, že rozebereme situaci z jeho života a poukážeme na prvky chybějícího porozumění a možné slovní i jiné dezinterpretace. Můžeme mu taky pomoci vyvinout kritické myšlení poukázáním na jednostrannost argumentů či nepravdy, podpořit jeho vytrvalost a odolnost a také nabídnout aktivní účast na jiných spolkových nebo mezilidských aktivitách, které jeho potřebu být součástí nějakého společenství správně nasměrují.

Sociální sítě a gamifikace

Velkou roli v radikalizaci a extremismu dnes hrají sociální média, gamifikace (využívání herních principů) a online prostor obecně. V rámci sdíleného chatovacího prostředí se hojně využívají například tzv. memy. Jedná se o jeden z mnoha způsobů propagandy, který je velmi těžké postihnout a zakázat, jelikož jde také o způsob zábavy v online prostředí. Veřejnost často ani neví, že se jedná o propagaci extremismu. Využívá se v něm nějaký symbol nebo postava vyjmutá z kontextu, které jsou následně zasazeny do kontextu jiného – například kreslená postavička Pepe the Frog (viz obrázek) nebo číslice 88 odkazující na nacistický pozdrav „Heil Hitler“. Často jsou použity prvky humoru, který snadno vyvolá potlačené emoce a je pojícím prvkem mezi těmi, kteří daný vtip chápou (například zkratka YODO = You only die once, vycházející z mnohem častěji používaného motivačního hashtagu YOLO = You Only Live Once). Velkou roli v extremismu hraje online prostor, kde například na platformách 4chan a 8con vznikla kromě původně zamýšlené výměny animovaných obrázků a GIFů také vlákna podporující toto extremistické „zábavní“ chování.

Často se extremistická propaganda vyskytuje v podobě online streamování či v online hrách. Ty často zacílí celou strategii hry nebo zobrazované reality na jednu skupinu a podporují tak soutěživost a silnou nenávist k těmto lidem. Na černém trhu se tak vyskytují nejrůzněji upravené známé hry, jako například střílečka Counter‑Strike nebo závodní hra Grand Theft Auto, s podnětem k vyvražďování jen jedné etnické skupiny během misí nebo s cílem okrádat jen ty typově stejně vzhledové herní postavy atp. Zákaz těchto her a jejich stažení z online prostoru by nebylo efektivní kvůli možnosti je znovu uploadovat a sdílet. Vhodnější je na tento problém poukazovat a informovat všechny potenciální hráče o jejich neblahému vlivu. Neustále připomínat, jak jsou herní scénáře nereálné a že se jedná o pouhý vymyšlený konstrukt. Protože zejména v období covidového lock-
downu se tato strategie na extremizaci jednotlivců stala nebývale úspěšnou a zapříčinila několik tragických událostí (výše zmíněné vraždy v Christchurch, násilí na ženách v USA a další), a to zejména mezi mladými lidmi.

Aktivní prevence a pomoc při řešení extremismu

Jak bychom se jako vedoucí měli aktivně zasazovat o prevenci a řešení násilného extremismu? V první řadě je nezbytné se pořádně připravit, znát kontext a pozadí vazeb komunity i jedince, s nimiž pracujeme. Pomůže nám to redukovat přirozený strach z neznámého a kontroverzního i v případě, kdy se vkládáme do situace, v níž už někdo aktivně vykazuje prvky radikalismu. Potřebujeme mít jasno v tom, za jakým účelem se do situace vkládáme, s jakými cíli (po)učení přítomných plánujeme, jestli máme k dispozici potřebné vzdělávací materiály a také nezbytný souhlas všech zúčastněných. Naplánujme si dobře časové možnosti i místo akce a veďme diskuzi s ohledem na respekt a vzájemnou toleranci.

Co zkusit s družinou

Jak otevřít téma extremismu a radikalizace ve skautské či roverské družině? Tady je souhrn několika aktivit, které vám s tím pomohou. Každá z nich může sloužit jako odrazový můstek k debatě a sdílení zážitků, zkušeností či postojů.

→ Kresba oběti diskriminace: Nakreslete postavu člověka, který podle vás bude nejspíše terčem posměchu nebo diskriminace ostatních. Až to budete mít hotové, zamyslete se, jak se daný člověk může v nepříjemné situaci cítit, zkuste odhadnout, zda má kolem sebe nějakou podporu, a pokud ano, tak jakou, jestli je posměch a hate speech založený na pravdě, nebo jde jen o zobecňování a co by s tím daný člověk mohl dělat. Znáte někoho ve svém přímém okolí, komu se něco podobného může dít nebo děje?

→ Islamofobie v ČR: Existují nějaké organizace nebo politické strany, které se veřejně vyhraňují proti islámu? Proběhly nějaké demonstrace – kde byly a kolik se jich zúčastnilo lidí? Byl někdo někdy za své extrémní názory proti muslimům zadržen policií? Najděte si úryvky proslovů některých osobností, které vystupují veřejně proti cizincům, a zkuste v nich najít prvky extremismu. (To samé lze uplatnit i s jinými skupinami, jakými jsou například Romové, Ukrajinci, nezaměstnaní, LGBTQ+ aj.).
→ Krok vpřed: I s diskuzí se jedná o hodinovou aktivitu, kdy každý účastník dostane na papírku přidělenou určitou postavu (například nezaměstnaná matka samoživitelka; syn čínského imigranta úspěšně podnikající v rychlém stravování; romská dívka bez vystudované základní školy; mladý muž bez domova; syn farmáře v zapadlé horské vesnici; voják v armádě; HIV pozitivní prostitutka středního věku atp.), za kterou celou hru jedná. Všichni si stoupnou do jedné řady vedle sebe, aby měli stejnou výchozí pozici. Vedoucí následně čte nejrůznější sdělení a ten, jehož postava si danou věc může dopřát nebo ji zažít, postoupí o krok vpřed. Kdo ne, zůstává na místě. Po dočtení posledního bodu se hráči podívají, na jaké pozici kdo stojí. Na konci aktivity každý odevzdá lísteček se svou postavou a pořádně se oklepe, stává se opět sám sebou. Následuje diskuze a reflexe, kdy se účastníků ptáme na to, jak hru prožili a co si z ní odnášejí do svého každodenního žití. Podrobnosti hry v příručce Compass.
→ Diskuze pro a proti: Družina se rozdělí na poloviny, každá z nich zaujme k určitému tématu opačný postoj. Následně vedoucí zadá téma a tým musí připravit jednoho ze svých mluvčích, který pak bude po dobu pěti minut obhajovat názor skupiny s připravenými argumenty v diskuzním duelu s oponentem z druhého týmu. Příklady témat: lidská práva by měla být stejná pro všechny na světě; lidé mají právo říkat svůj názor, i když to někomu jinému ublíží; lidé mají právo slovně nebo fyzicky obhajovat sami sebe v případě, že jsou ve střetu s někým, kdo zastává jiný názor, než mají oni sami; cizinci jsou prospěšnou složkou naší společnosti aj.