Naší organizací zní hlasy naříkající na nedostatek dospělých, kteří by vedli oddíly či jinak pomáhali. Na druhé straně víme, že dospělých tu nemáme málo, dle poslední zprávy k registraci přes 34 % z celkové členské základny.
Není pochyb o tom, že psů je v téhle problematice zakopaných víc, já chci zkusit pojmenovat jednoho z nich. Protože si myslím, že s ním můžeme něco dělat snad téměř všichni.
„Prosím tě, přines mi z lesa strom.“
„Cože???“
„Dobře, tak přines prosím náruč větví.“
„Ok, tak já jdu.“
Takhle nějak by se ve zkratce dala vyjádřit moje myšlenka. Pojďme se učit víc přemýšlet o malých zakázkách, o tom, jak jdou velké úkoly – vedení oddílu nebo střediska – rozkládat na malé. Na takové, které jsou ochotni lidé přijmout. Že to přece děláme? Myslím, že ne dostatečně. Pojďme se učit i jednotlivé činovnické pozice rozdělovat na dílčí zakázky. V pozici výchovného zpravodaje může jednou z nich být rádcovský kurz, další vedení evidence o vzdělávání lidí ve středisku a další třeba workshop oddílových rad k vytvoření koncepce střediskového výchovného plánu. A každou z těchto zakázek může realizovat někdo jiný, byť samozřejmě s nutnou koordinací. Podobně lze přistoupit i k vedení oddílu, o oddílovou registraci může přeci místo vedoucího dobře pečovat někdo jiný, správu oddílového webu lze taky velmi dobře delegovat na někoho, kdo nemusí být v oddíle zapojen naplno. Bezpochyby bude hledání těchto malých zakázek v oddíle o něco těžší, protože se zde o něco hůř hledají krátkodobé či drobné úkoly, ale přesto bychom se o to měli pokoušet. Vedoucí oddílu si tak uvolní ruce pro to nejdůležitější – řízení výchovy v oddíle a přímou práci s jeho členy. Dobrý vedoucí nemá být dobrým úředníkem, ale především dobrým vychovatelem.
Psala jsem, že s tímto zakopaným psem můžeme něco dělat snad téměř všichni. A myslím tak nejen vedoucí činovníky, kteří se mají učit drobné dohody pojmenovávat a nabízet. Ale právě i ty z nás, kteří stojí někde v pozadí a z jakýchkoliv důvodů se nemohou zapojit naplno, jsou však ochotni pomoci v rámci svých možností. Dávejme o tom vědět, zkusme i my pojmenovávat možnosti, které máme, a společně s aktivními činovníky hledat průniky mezi jejich poptávkou a naší nabídkou.
Jsem přesvědčena, že cesta menších větví namísto stromů je ta, která nám může pomoci posílit řady dospělých a nabízet tak skauting třeba i více dětem. Anebo alespoň umenšit řady přetížených činovnic a činovníků, kteří se někdy se skautingem nakonec rozloučí úplně a navíc s hořkým pocitem v ústech. Několik náručí větví vydá dohromady za jeden celý strom.
