Když jsem pracoval v Českém rozhlasu – což bylo v 90. letech minulého století – tak mně vždycky přišlo tragikomické, jak se tam každou chvíli vysílání mělo zaměřit na nějaké výročí. Pokaždé jsem si říkal: celý rok se o to téma skoro nezavadí, ale náhle jsou všichni celí diví, aby ho na ten jeden den zpracovali pro své vysílání. Přišlo mi to jednak neuctivé vůči tomu, co se mělo tím výročím vyjádřit, ale také naprosto neúčinné pro nějakou hlubší osvětu k danému tématu. Jsem přesvědčený, že skauti jsou schopní s výročími pracovat mnohem lépe. A hned vysvětlím proč.
Smysl výročí
V dobrém skautském oddíle totiž v prvé řadě víme, co je to tradice, k čemu ji oddíl potřebuje a jak se má rozvíjet. Tradice je dar těch, kteří byli před námi. A je velmi užitečná k tomu, abychom porozuměli nejen jim a jejich době, ale abychom lépe pochopili i sebe a svou přítomnost. Ta se totiž z té minulosti podstatně rodí – a nese v sobě tedy i určité dějinné „geny“, které se v přítomnosti (a samozřejmě i v budoucnosti) projeví. Tam, kde se tradice přetrhne, nebo dokonce se na ní zapomene úplně, jsou lidé nuceni znovu mnohokrát „objevovat Ameriku“, aniž to vědí – a zpravidla s menším úspěchem než by to dokázali, kdyby byli poučeni tradicí.
Výročí jsou pak v rámci tradice takové důležité uzlové body. Vztahují se zpravidla k nějaké významné události, která dává tradici silný impuls – a někdy přímo zakládá její nový směr nebo větev. Ty události jsou spojeny s nějakými osobami, které v nich hrály hlavní roli – a těch je moc dobré si všímat. Tito lidé totiž zpravidla byli nositeli určitých ideálů, hodnot a taky přístupů k řešení situací, často svízelných, kterými se posouvaly dějiny. Zabývat se výročím tedy nejdřív znamená pečlivě prozkoumat, oč tehdy šlo, kdo tenkrát sehrál zásadní roli, proč a jak to dokázal. Další potřebné zjištění je, k čemu to vedlo, jak se to promítlo nejen do života samotných aktérů, ale i ostatních lidí a často i přírody. A konečně – co takové výročí znamená pro náš život, čím nás inspiruje, k čemu nás láká nebo i zavazuje.
Výročí vzniku Československa
Podívejme se na to teď konkrétněji v souvislosti s blížícím se stým výročím vzniku Československé republiky. Oč tam tehdy šlo? V prvé řadě byl vznik Československa výsledkem dosud nepoznané války světových rozměrů a uspořádání poměrů po jednom z poražených velkostátů – Rakousko-Uhersku. Současně tu byla ale i vnitřní tendence započatá už v 19. století a známá jako národní obrození směřující k uznání svébytnosti českého národa. A konečně se tu poprvé ve větší míře projevil nástup tehdy moderního státního uspořádání – republikánské demokracie. Jistě, že při vzniku naší republiky bylo ve hře ještě víc dílčích a osobních příčin, ale minimálně tyto tři hlavní skutečnosti bychom si měli jasně uvědomit. Z toho je také vidět, že na otázku „kdo v tom sehrál hlavní roli, oč mu šlo a jak to dokázal“ nebude jednoduchá odpověď. Jako Čechům nám jistě bude nejbližší trio Tomáš G. Masaryk, Edvard Beneš a Rastislav Štefánik. Nicméně bychom neměli přehlédnout stěžejní roli tehdejšího amerického prezidenta Thomase Woodrowa Wilsona. Významnou úlohu tu sehráli také českoslovenští legionáři. A mnoho dalších.
Odkaz pro dnešek
Začněme vlajkou. Nový stát potřebuje mít pochopitelně svou státní vlajku. Jak vznikla ta československá a co nám říká? Proč ji vůbec na skautských akcích vztyčujeme a zdravíme ji? Podobně je to i s hymnou: má ji každý stát a my jako skauti (i jako občané) jí taky vzdáváme úctu. Nový stát ovšem potřebuje mít i svou „zakládací listinu“, v níž jsou shrnuty hlavní pravidla a ideály, které v něm mají určovat společný základ života – ústavu. Jak by to dopadlo, kdybychom my sami měli vytvořit ústavu? Zkusme to. A pak ji třeba porovnejme s původní československou. V tom novém státě mělo žít několik národností. O jaké se jednalo? A mělo to nějaké výhody? A jaké s tím byly problémy? A co dneska – je to tak lepší, nebo horší? A proč?
Se staršími kluky a děvčaty se můžeme pokusit vžít do vnitřního zápasu Tomáše G. Masaryka před tím, než se rozhodl aktivně pustit do odporu vůči Rakousku-Uhersku. Až do vypuknutí války nepatřil k těm, kteří by usilovali o zničení tohoto státu. Co se změnilo? Bylo správné, že tu zanechal svou nemocnou manželku a děti, kterým hrozilo zatčení? Jak o tom sám uvažoval? A jak to tehdy dopadlo? Jak byste se rozhodovali vy? Ostatně – zkuste sami vymyslet další zajímavé nápady na programy inspirované vznikem naší republiky.
Zúčastněte se historického víkendového semináře LŠ Protos „100 let republiky“ 11. – 13. 5. 2018 na Orlovech. protos.skauting.cz/seminar
