Od začátku umožňujeme vlčatům, světluškám, skautům a skautkám dělat věci, které by jinak dělat nemohli: Podporujeme je v tom chtít dokázat víc, motivujeme je zlepšovat se. Z nějakého důvodu však potom uvázneme u roverů a divíme se, když je po pár letech omrzí vedení družiny nebo oddílu. Od mala jsme je ale vychovávali tak, aby se stále rozvíjeli. Jsou to vlčata a světlušky, kteří si narozdíl od svých vrstevníků dokáží sami zabalit. Skauti a skautky nemají problém na školních výletech zaskočit za učitele v případě nouzových situací nebo když je prostě potřeba ruka navíc. Tito neuvěřitelně motivovaní lidé potom odchází jako rádci do vedení družin a oddílů, někdy oddíly přebírají. A některé z nich po pár letech přestává bavit připravovat stereotypní schůzky, výpravy i tábory. Stane se jim z toho rutina. Nemůžeme je vinit, je to naše chyba, to my jsme jim přestali nabízet možnosti rozvoje.
A přitom máme možnosti. Junák má výhodu jak ve své velikosti, tak v dobrých vztazích s jinými národními skautskými organizacemi, stejně jako se světovými WOSM a WAGGGS, a může tedy nabízet velmi nadstandardní příležitosti. Naštěstí existují lidé, kteří jsou ochotni svěřit velkou odpovědnost mladým lidem. Například organizace velkých akcí je příležitost rozvoje, která je mnohdy oddíly a středisky zatracovaná, protože jim krade lidi. Člověk, který se přidal jako člen servis týmu na světové jamboree, pomáhá při organizaci Navigamu či Obroku nebo vede kontingent na Roverway, přece okrádá svůj oddíl a své středisko o čas, ne?
Ale podstatou skautingu není vést oddíl, rozšířit středisko nebo udržovat klubovnu. Stejně tak to není udělat Jamboree nebo na něj jet. Podstatou skautingu je vybavit jednotlivce tak, aby mohl udělat svět lepším. To nakonec deklaruje i poslání formulované WOSM. Nesmíme zapomínat na to, jaké jsou osobní cíle a preference jednotlivců. Ve všem bychom měli vidět příležitost vlastního rozvoje, nejen abychom tomu věnovali čas, ale také abychom posouvali vpřed sebe i projekt, a to ať už jde o rozvoj oddílu, přípravu velké akce nebo podporu tvorby nových odborek. Velké mezinárodní akce by neměly být oddělené od oddílové výchovy, jsou její logickou nástavbou. Velké akce nestojí a nemají stát proti práci v oddíle a na středisku. Jsou tu proto, aby oddíly a střediska podporovaly, a to jak skrze skautky a skauty, kteří na ně jezdí jako účastníci, tak přes ty, kteří se podílí na jejich organizaci. Velké akce jsou zkrátka dalším způsobem jak udělat svět lepším. A – jak vidíme v posledních letech – čím dál atraktivnějším.
