Oheň rozděláme jednou sirkou, soušku pokácíme jako nic a vaření kotlíkového guláše máme v malíčku. Jakmile přijde na rozhovor s rodiči, často se nám stáhne krk a začnou potit dlaně nervozitou. A co teprve pokud jim máme říct, že skautská výprava nebo tábor je o společných zážitcích a kontakt s rodinou je pro děti i nás vedoucí náročný a trochu nežádoucí.
Vysvětlit rodičům, že pár dnů bez vzájemného kontaktu zvládnou oni i děti, není natolik obtížné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Důležitá je především transparentnost, férovost, stěžejní jsou také včas stanovená pravidla. A překvapivě nám v tomto mnohdy bolestném a náročném osamostatňování mohou pomoci i samy technologie.
Odložit mobil je výzva
Mobilní telefony jsou v současnosti běžnou výbavou téměř každého z nás a jejich ovládání se učíme od malička. Je tedy nemyslitelné, že se vrátíme v čase a budeme dělat, že neexistují. Často na výpravě použijeme mobil k nalezení správné cesty nebo k zjištění spoje. Na druhou stranu nechceme, aby se z oddílu stal mobilový kroužek. K tomu pomohou jasně stanovená pravidla, která platí i pro vedoucí a která vysvětlíme pádnými argumenty i rodičům.
Chvíle bez mobilních telefonů dávají dětem i vedoucím možnost odpoutat se od kontroly a jednat podle své intuice bez dohledu někoho jiného. Také máme mnohem více příležitostí si povídat se svými kamarády nebo se kochat krajinou. Děti na výpravách většinou mobily nepotřebují a program často chystáme tak, aby jej nemusely vůbec použít.
Podle našich představ není kontakt dětí s jejich rodiči během akcí potřebný. Chceme je naučit samostatnosti. Vedeme je k tomu, aby se uměly v případě potřeby spolehnout na sebe bez jistoty pomoci na telefonu. Mysleme ale na to, že rodiče jsou pro kluky a holky nejbližšími osobami a v případě nouze se na ně běžně obracejí. Pokud se dítě ocitne v nepříjemné situaci, je možné, že se obrátí dříve na ně než na vedoucího, zvláště pokud jde o nováčka. Je tedy dobré si stanovit pravidlo, že než děti zavolají rodičům, proberou problém s vámi. Zde je opět důležitá důvěra mezi vedoucími a dětmi. Pomoci může také, když dáte dětem vaše telefonní číslo a oni na výpravě budou volat vám. Vyvarujete se vystrašeným rodičům, kteří po telefonátu s dítětem mají velký strach a bombardují vás hovory a zprávami.
Vysvětlete matkám a otcům, že skautský oddíl je tady především proto, aby se v něm děti naučily praktickým dovednostem, samostatnosti a spolupráci. Proto je tedy dobré se naučit být bez kontaktu po dobu výpravy nebo tábora. U dětí zase pomůže nabídka, že přečkat výpravu bez spojení s domovem je velká výzva.
Zkusme se pochopit
Prvním krokem k úspěšné komunikaci je otevřený a chápající přístup. Pokud budeme rodiče vnímat jako své nepřátele, těžko můžeme čekat, že nám budou své děti svěřovat bez obav a s důvěrou. Pro rodiče jsou jejich děti tím nejcennějším, co mají, a je proto jasné, že o své ratolesti mají strach a chtějí být informováni, jestli jsou v pořádku. Pro některé rodiny může být poslání svého potomka s cizími lidmi pryč úplná premiéra. Proto buďme trpěliví a empatičtí.
Rodičům pomůže, pokud se k nim budeme chovat naprosto transparentně. Informace k výpravám jim posílejme s dostatečným předstihem – nejlépe tři týdny před akcí. Sdělme, kam vyrážíme, přidejme odkaz na ubytování a nastiňme program akce. Jestli mají dotazy, reagujme na ně včas a co nejpřesněji. A hlavně nic nezatajujme.
Skautské výpravy popišme na začátku školního roku nebo hned, jakmile dítě přijde do oddílu. Stanovme pravidla ohledně vzájemného kontaktu na schůzkách, výpravách a táborech hned z kraje. Rodiče se nebudou cítit podvedení a už od začátku mohou říct, jestli s podmínkami souhlasí, či nikoliv. Právě včasné určení pravidel nám pomůže předejít spoustě problémů v budoucnu. Ujistěte se, jestli s pravidly souhlasí. Domluvit se také můžete na tom, že osamostatnění dítěte bude probíhat postupně. Ne vždy je to otázka několika málo dnů.
Při komunikaci pomůže, pokud rodičům vysvětlíte, že jejich obavy o děti chápete. Přesto ale věříte, že kontakt zvládneme omezit. A když ne hned, tak časem se k tomu společně propracujeme. Každé dítě je totiž jiné a vyžaduje odlišný přístup. Někdy stýskajícímu si vlčeti či světlušce hovor s rodičem prospěje, jindy situaci ještě zhorší. Pobavte se tedy s nimi předem, jak v případě smutku jednat.
Pojďme rodičům vstříc
Zvláště u vlčat a světlušek často dochází ke smutku po domovu. Zmírnit ho může nabitý program a péče vedoucích. Jenže vystrašené rodiče doma možná nikdo neuklidňuje a dožadují se informací. Domluvte se tedy, že pokud budou mít obavy, mohou vám napsat textovou zprávu a vy jim rádi podáte informace, jak se jejich drobotině daří.
Rodičům vlčat a světlušek nabídněte, že jim v případě smutného dítěte společně zavoláte. Pomůže také slib, že v případě potřeby nebo problému jim ihned dáte vědět. Matky a otce férový přístup uklidní a nebudou mít takový strach o své děti. A nezapomeňte si uložit do mobilního telefonu všechny kontakty.
S oddílem si na akci vymezte čas, který je určen pro volání domů a který může využít ten, kdo má zájem. V jiných okamžicích je pro komfort celého oddílu lepší, pokud jsou mobilní telefony vypnuty.
Rodinám můžeme jít také naproti. Založte si například facebookovou stránku oddílu a během výprav či jiných akcí tam vkládejte fotky. Myslete ale na to, že na sociální sítě či webové stránky můžete dávat fotografie jen těch dětí, jejichž rodiče vám to odsouhlasili. Rodiče potěší, když tam své potomky objeví, a také se uklidní, že jste v pořádku. S výběrem vhodných fotek či napsání statusu vám mohou pomoci samotné děti.
