Téma: příroda

Na ptáky (ne)jsme krátký

Článek je připomínkou skutečnosti, že rok 2018 byl na počest schválení prvního zákona o ochraně stěhovavých ptáků v USA, k němuž došlo před 100 lety, vyhlášen Ptačím rokem
Foto: pxhere.com

Skauti vždy velmi citlivě vnímali, jak nesmírně důležité je začleňovat pobyt v přírodě a intenzivní vnímání přírodního prostředí do výchovy mladé generace. Po čase zimního klidu se už snad každý z nás těší na první projevy probouzejícího se života. Mezi prvními viditelnými posly jara jsou i ptáci v našem okolí. Pokusím se vám v této souvislosti nabídnout trochu jiný způsob pozorování ptáků, než je pohled na tradiční krmítka či vyvěšené hnízdní budky. Chci vám představit jednu z našich oblíbených aktivit, kterou s úspěchem téměř každé jaro opakujeme: jarní vycházky za ptačími hlasy. Lze je využít pro všechny věkové kategorie, ale nejvíce ji dle našich zkušeností oceňují adolescenti a dospělí. 

Podobný typ vycházek nám dává příležitost blíže poznat své okolí, navodit důvěrnější vztah s přírodou, tříbit naše civilizací otupené smysly. Časné vstávání nám navíc pomůže překonat víkendovou pohodlnost. Aktivita slouží i k mentální očistě mozkových funkcí a má pozitivní vliv na emoční sféru každého zúčastněného.

Po metodické stránce jsou vycházky za ptačími hlasy poměrně jednoduché: většinou provádíme během jara 3–4 vycházky, v závislosti na vývoji počasí nejčastěji od začátku března do května. Výhodou opakovaných výprav je postupné přibývání nových ptačích hlasů podle toho, jak se tažné druhy vracejí do hnízdišť. Při první vycházce obvykle registrujeme kolem pěti až sedmi hlasů našich ptáků (poznáváme vrabce, zvonka, sýkoru koňadru, hrdličku, žlunu, …), při poslední vycházce čelíme úplné explozi nejrůznějších forem zpěvu, která je už na rozlišení poměrně náročná. 

Co je pro metodiku podstatné: ti první z našich zpěváčků nepatří mezi ty nejobratnější mistry zpěvu, mají hlasy poměrně jednoduché a dobře rozlišitelné, takže z didaktického hlediska je lze každému poměrně dobře představit, po malém edukačním poslechu je obsáhne jistě každý vůdce sám. Doporučil bych začít s posloucháním žluny zelené, hrdličky zahradní, holuba hřivnáče, zvonka zeleného, sýkor – koňadry a modřinky, vrabců (vzájemné rozlišení obou našich druhů není na začátku nutné), budníčka menšího, a dále rozšiřovat o zpěv pěnkavy obecné, obou našich rehků, kosa černého, drozda obecného či strnada obecného. Ze zkušenosti nepovažuji za šťastné přidržovat se příliš vokalizace popisované v atlasech, naopak je žádoucí začátečníkům hlas zjednodušit a vypíchnout ve zpěvu nějaký typický prvek. Pro úplné začátečníky nabízím k nahlédnutí jednoduchou úvodní metodiku na stránkách našeho českokrumlovského oddílu skautck.webnode.cz v záložce KeNoviny; popis hlasu je ovšem následně potřeba doplnit poslechem nějaké nahrávky či přímo zpěvu v terénu.

Jen pro příklad: jedním z jednoduchých hlasů je hlas sýkory koňadry. Patří mezi nejranější pěvce – i v zimě, když svítí sluníčko. Zpívá víc než ostatní sýkory, a to i během léta, kdy ostatní ve zpěvu polevují. Sýkorky jsou obecně na určování podle hlasu nepříjemné, neboť mají velmi pestrý hlasový repertoár. Můžou proto být oříškem i pro profesionální ornitology. Ovšem vlastní teritoriální zpěv je poměrně jednoduchý, hlasitý a jasný zvonivý – a ten bývá vodítkem k určení: sýkora koňadra vytrvale opakuje 2 slabiky v rozdílné výši, přibližně v rozsahu tercie (či zvýšené tercie), v atlasech přepisované jako „ci-bé ci-bé“ nebo „kli-klu kli-klu“.

S postupem času je výklad a přiblížení zpěvu stále náročnější a rozlišování se tak začne pro mnohé značně komplikovat, zde už bude pomoc přizvaných znalců pro většinu žádoucí. Pro ucelení zážitku doporučujeme každému brát si s sebou malý dalekohled, aby bylo možné původce zpěvu dohledat a doplnit si hlasovou informaci o vizuální vjem (k dispozici mívám v ruce i kvalitní atlas s věrnými vyobrazeními našich ptáků), a případně blok s tužkou pro základní poznámky. Ačkoliv ne všichni jsou schopni obsáhnout veškeré představené zvuky, nějaký základ zůstane v uších každého pravidelného účastníka. 

Protože jsou ptáci prakticky všudypřítomní, můžeme vyrazit do jakéhokoliv prostředí: mezi vilky v zástavbě, za obec do polí či třeba do lesa. Po vycházce neděláme žádnou reflexi – všichni si sami třídí zážitky a nově nabyté znalosti. Řídíme se tak podle hesla: poslouchejme, učme se a radujme se z toho.

Tipy na webové nahrávky hlasů ptáků: rozhlas.cz/hlas/portal, ptaci.czweb.org/1-hlasy.php či nasiptaci.info/zvuky-ptaku.

O autorech

Lékař skautující od revoluce v Českém Krumlově. Můž