„Pravda existuje: ignorovat sílu faktů znamená vzdát se svobody. Neopakujte klišé. Chraňte instituce, jako jsou soudy nebo média. Buďte zvídaví, neseďte doma, mluvte s okolím.“
Takto apeluje Timothy Snyder ve své loňské knize Tyranie. Jsou to podle vás rady, které bychom měli jako skautští vůdci předávat dál? A děláme to?
Otázka, nakolik patří do skautské činnosti aktuální společenská témata, není nová. Na Ústřední lesní škole 2015, společném setkání skautských vzdělavatelů, se například reagovalo na probíhající uprchlickou krizi: „Činovníci jsou zavázáni vést a vychovávat své svěřence v duchu skautského slibu a zákona.“ Je nasnadě, že tomuto závazku činovník nedostojí jen pilováním tábornických dovedností. Místo toho má vymýšlet, jak se stavět k aktuálnímu dění, a to nejen na vzdělávacích kurzech, ale i v oddílech nebo na roverských akcích. Pokud nechceme, aby hodnoty ze slibu a zákona zůstávaly jen na papíře, musíme je spojovat s tím, co se děje kolem nás. Právě ve společenských souvislostech mohou dostávat jasnou a závaznou náplň. Proč to nezkusit na letošním táboře?
Volba témat: dezinformace a evropanství
Jako možnou inspiraci nabízím zkušenost z Naděje, roverského tábora pod Jizerskými horami. Snad poslouží jako důkaz, že i v lese je možné tematizovat, co nás pálí ve společnosti, a hledat, k čemu nás to vybízí.
Při volbě témat jsme považovali za důležité najít taková, u kterých nejde primárně o názorový střet. Nemá smysl vyvolávat spor o Babišovi nebo o uprchlících. Místo toho jsme zvolili oblasti, u nichž je nesporné, že se na ně máme zaměřit všichni – nehledě na to, komu fandíme. Vybrali jsme dvě: dezinformace a náš vztah k vlastenectví a evropanství.
Báli jsme se, že na táboře v týpí bude působit nepatřičně, když začneme mluvit o médiích, ruské informační válce nebo Evropské unii. Závěrečná zpětná vazba ovšem byla naprosto jednoznačná: ačkoli tato programová linka mnohé překvapila (Naděje má prý pověst, že se tam buď běhá, nebo hladoví), hodnocená byla jednoznačně pozitivně. Mnozí odjížděli odhodlaní dozvědět se víc – a soudě podle dalších ohlasů, nezůstalo jen u planého nadšení.
Diskuzí i prožitkem
Ze dvou týdnů tábora jsme tuto společenskou linku omezili jen na ten první. Naše hlavní zaměření je přece jen na témata, která víc odpovídají životu v horách. V tomto týdnu se odehrálo několik typů činností:
- Čtení u oběda z již zmíněné knihy Tyranie. Svěže psaná doporučení pro člověka dnešní doby: podporuj dobrá média, dívej se lidem do očí, nesdílej nesmysly na sociálních sítích. Trochu hrozilo, že vybraná témata pozřeme spolu s obědem, neboť jsme je jen vyslechli a neprobírali ihned. Ale ukázalo se, že některé formulace se zachytily, žily dál v jiných táborových činnostech, a hlavně – když jsme se při večerní reflexi nebo jiné příležitosti do diskuze pustili, obědová četba se zřetelně zúročila.
- Den pod evropskou vlajkou. Jak to působí, když ráno bez přípravy vyvěšuje vlajková četa modrou vlajku s dvanácti hvězdami místo té české, na niž jsme zvyklí? Proč vůbec věšíme českou a co tím dáváme najevo? Jak se cítíme pod tou evropskou? Co pro nás znamená evropanství? To jsou otázky, jimiž jsme odstartovali den hned po nástupu na pravidelné myšlenkové rozcvičce. Na to, jak málo toho o Evropské unii víme, jsme pak naráželi celý den. Místo toho vypluly na povrch nejrůznější mýty, jež se šíří internetem – bezvadný příklad zmatku, který v nás nechává současný informační chaos.
- Vlastní dezinformační noviny. Dost bylo seriózních táborových novin – pojďme napsat, jak je to doopravdy! Společným úsilím tak vznikl plátek s velkým červeným titulkem Naděje pravdivě. Skupinky nepsaly své rubriky libovolně. Každá si vylosovala dvě konkrétní manipulativní techniky, které měla za úkol ve své reportáži zapracovat: od nálepkování po vyvolávání strachu. Jsou to ty nejčastější techniky, jež se na českých dezinformačních webech objevují – alespoň podle aktuální studie Masarykovy univerzity. A tak se čtenář například dozvěděl, že u oběda „opět probíhalo propagandistické čtení Snyderových blábolů“. Člověk by se s tím skoro identifikoval. I pro mě samotného bylo překvapivě nepříjemné přečíst si o sobě zákeřně překroucenou zprávu – takhle to přece nebylo, a teď už to tak navždy zůstane v nadějáckém archivu! (Do nějž se naštěstí málokdo někdy podívá.)
- Diskuze se zasvěcenými lidmi. Není to nijak inovativní typ programu, ale nemůže chybět. Náš týden byl rámován dvěma diskuzemi s hosty. Na začátku přijel Kol – Jan Šolc, blízký spolupracovník Václava Havla, se kterým jsme mluvili o roli pravdy v Havlově době a dnes. Nejprve jsme přečetli a společně rozebrali Snyderovu kapitolu o pravdě. Je to mimochodem skvělý způsob, jak využít setkání s hostem. Celý týden s dezinformacemi pak uzavřelo promítání filmu o ruském vlivu na náš mediální prostor Co dokáže lež. Ve větru se kymácejícím týpí to mělo obzvlášť působivou atmosféru. Navázala na to diskuze s autory, dokumentaristou Tomášem Kudrnou a novinářem Adamem Šůrou. Byla hutná a soustředěná, bylo znát, že jsme se tématem zabývali už týden.
- A samozřejmě nemůže chybět pečlivá průběžná reflexe. Není možné ji podcenit. Může se stát – jako se to stalo nám – že bude mezi účastníky někdo, kdo celý život vyrůstal v důsledně komunistickém, euroskeptickém prostředí. Pro něj pak může být jeden takový táborový týden docela slušný náklad.
Několik doporučení závěrem
Bez čtení a diskuzí se většina témat zkrátka nevyjeví. Podaří-li se ovšem přidat i zážitkovější činnosti, otevře to myšlenky úplně jinak. Když si člověk sáhne u stožáru na evropskou vlajku a z okolních lesů slyší ozvěnu Ódy na radost nebo když sám napíše schválně pokroucenou zprávu do novin, má o tom pak mnohem větší potřebu mluvit.
Důležité je vyvarovat se vlastních tendencí přesvědčovat druhé za každou cenu. Sami nemůžeme vědět, jestli to, jak čteme aktuální dění, je zaručeně správné. Cílem je tedy spíš témata otevírat a zvát k přemýšlení. Přesto máme odpovědnost věnovat se světu okolo natolik poctivě, abychom pro ostatní mohli být orientačním bodem, budou-li o to stát. Z naší zkušenosti zároveň plyne, že určitý názorový nesoulad mezi vůdci může být ku prospěchu (ovšem v základních hodnotách shoda být musí) – lépe se pak brání tomu, aby z toho bylo hlásání jediné pravdy.
A opět nepřekvapivě: většina práce je až v reflexi. Napsat pár lží do novin nestačí, pokud se to hned přebije jinými zážitky. Nejpodstatnější je, aby si to každý spojil s životem, který žije mimo tábor.
