Letos o Vánocích jsem musel oželet tradiční střediskovou výpravu, tak jsem byl zvědavý, jak si ji užijí ostatní. Dostal se ke mně další text a fotky od Anežky – naší nadšené rangers, která se poslední rok častěji pouští do článků a focení na našich akcích. Díky ní, i dalším mladším rangers, máme zážitky krásně od srdce sepsané, a můžeme tak zprávy o našich akcích sdílet na webu střediska i v místním farním časopise!
Dělá mi čím dál větší radost, když vidím, kolik se ke mně dostane článků na korekci, fotky přibývají do galerie jedna báseň, občas máme fakt povedené pozvánky na akce, a i mezi skauty a skautkami se třeba na táboře objevuje zájem o focení, natáčení a psaní.
Nejednou jsem obdivoval kroniky z doby zhruba před 50 lety. Většina je psána krasopisem, před kterým se skoro stydím za to své škrábání, co pár stránek zdobí originální kresba, ale i stará alba fotek vyvolávají vzpomínky na to, jak si užívaly skauting generace před námi. A tak mi nejednou bylo smutno, že u nás nedokážeme udržet klasickou kroniku. Na co se budou za 10 nebo třeba 40 let dívat budoucí skauti? Budou projíždět facebookovou zeď? Zjistí, co skrývá hashtag našeho střediska na Instagramu?
Já už teď vidím, že všechny tyto prostředky opět směřují k jednomu – krásnému uchování našich vzpomínek. Denně vídám stále kvalitnější fotky a videa z akcí a táborů kamarádů z celé republiky. Se spoustou takových je mi ctí natáčet pro Junák ve Skautském video-audio týmu.
Díky sociálním sítím takto dokonce překračujeme hranice Česka. Facebookové stránky oddílů žijí nadšením a hashtag #skaut již překročil 30 000 příspěvků. Existuje nejedna podpůrná komunita skautů, kde se všichni snaží zlepšovat své foto/video/grafické výstupy a vášnivě nad nimi debatují o tom, jak bychom mohli pracovat na dobrém jméně skautingu a ještě přitom mít skvělý styl.
Jistě, kronika v kožené vazbě je něco krásného do ruky, ale jestli to oddílu nesedne a místo toho máte nadšence, kteří neustále fotí mobilem, natáčejí vtipné zážitky na výpravě a občas napíší pár slov, tak vaše vzpomínky budou uchovány stejně dobře a se stejným zápalem. Budou si je prohlížet nejen lidé z oddílu za pár let, ale už dnes jejich vrstevníci.
Za hlavní úspěch považuji to, že se mladší skauti a skautky chtějí prezentovat na veřejnosti, že můžou svůj pohled na oddíl dostat do širšího povědomí, a to přirozenou cestou. Tak je v tom podporujte i vy, přeji vám, ať to vás ani je nepřestane bavit!
