V redakci Skautingu jsme se shodli, že práce s vlastními lidmi, která vede k předcházení jejich odchodu ze střediska, je jedním z nejjednodušších způsobů, jak mít dostatek schopných vedoucích. Kde na individuální práci s činovníky ale vzít kapacitu? Pomoci může střediskový personalista. Nemáte vlastního personalistu? Nevadí, můžete začít malými věcmi – podělit si práci ve více lidech a možná i zavedení této funkce udrží někoho z odcházejících činovníků právě ve vašem středisku.
Představte si, že jste oddílový vedoucí, třeba Honza, a už se těšíte, jak za rok předáte oddíl své nadšené zástupkyni, třeba Pídě, které ho už pomalu necháváte na starost. Netíží vás ani příprava tábora – vždyť příští tábor už jedete jen jako zástupce a snažíte se své nástupkyni Pídě do ničeho moc nemluvit, aby neztratila motivaci. Nebo jste bývalý hospodář, třeba Bagr, který již po pěti letech má plné kecky počítání peněz, a těšíte se, až nová hospodářka, třeba Brambora, konečně pochopí poslední část hospodaření, dejme tomu odpisy majetku, abyste mohli ukončit supervizi nad ní. Ideální situace?
No jasně, k tomu přece všichni směřujeme. Ať už jsme ti, co oddíl sami vedou, nebo jsme ti v týmu oddílové rady, anebo na oddíly koukáme z pohledu střediskové rady, všichni chceme, aby předávání hlavních funkcí probíhalo dlouhodobě a bezproblémově. V tomto článku se nicméně nebudeme věnovat samotnému předávání a trikům, jak na to. O tom si můžete přečíst třeba v čísle o nástupnictví (Skauting, únor 2018).
Ale…
Co bude s Honzou dál? Bavil se s Bagrem někdo ze střediska, jak by chtěl pokračovat dál? Nabídl jim někdo něco, co je láká? Nebo už je Honzovi s Bagrem jasné, že přerostli své středisko a teď je čeká skautská budoucnost maximálně mimo středisko – na kurzech, celorepublikových akcích a případně ve vyšších organizačních jednotkách?
V mnoha případech všechna personalistická práce závisí na vedoucím střediska, který pokrývá všechny důležité funkce, na které nenajde někoho jiného. Právě na něm tak často je, jestli s vedoucím oddílu či hospodářem zvládne kromě předání jeho funkce zavést řeč i na ně samotné a nabídnout jim roli, která pro ně bude něčím novým, lákavým, v čem budou stále vidět smysl. U nabídky to ale samozřejmě nekončí. Následuje mnoho dalších kroků jako dohoda nad finální podobou funkce, přípravy na její převzetí, přehodnocení původních plánů… Může se dokonce stát, že bude celé zapojení odloženo a bude nutné udržovat kontakt do chvíle, než bude dotyčný připraven do funkce nastoupit. Kromě toho je potřeba myslet na dostatečné ocenění za dosavadní službu, navazování silnějšího vztahu s nástupcem původní funkce či jeho další vzdělávání a zvyšování kvalifikace pomocí skautských kurzů nebo programů pořádaných v rámci střediska. Nezapomínejme samozřejmě také na to, že vedoucích máme ve středisku mnohem více a tato situace je čas od času třeba řešit pro každého z nich. Lze předpokládat, že v rámci oddílů se o to samé postarají vedoucí oddílů, nicméně zodpovědnost za to, že to dělají a pomocnou ruku či radu jak na to, opět nese vedoucí střediska. A agenda vedoucího střediska samozřejmě neobsahuje jen samotnou personalistickou oblast.
Měl by být tedy superman (nebo superwoman)? Nemusí! Může se sám nebo se střediskovou radou zamyslet, jestli i personalistika není jedna z oblastí, které by šly částečně delegovat, a o které by mohl mít někdo zájem. Poradit se může s kýmkoliv, komu ve středisku v této otázce důvěřuje. Ideální mohou být například jeho zástupci či výchovný zpravodaj, kteří mohou sami tuto debatu iniciovat. Se samotným nápadem může přijít i někdo, koho by tato činnost bavila a nabídne se přímo vedoucímu střediska. Nebo potřeba takové funkce vyplyne, tak jako u našeho střediska, při tvorbě strategie a dlouhodobém plánování.
Víme, že někoho takového chceme. Kde ho ale vzít?
V první řadě je potřeba se zamyslet, jaké lidi máme k dispozici. Často to na první pohled vypadá bledě – všichni schopní lidi už funkci mají a nechceme je zatěžovat vlastními starostmi. Obzvlášť tady ale platí, že pokud se má funkce dlouhodobě uchytit, je potřeba, aby hned první personalista měl opravdu chuť práci dělat a byla tak vnímána od začátku pozitivně.
A tady přichází na řadu Bagr s Honzou. Mezi našimi schopnými lidmi ve funkci, kteří sice ještě nemají čas, je určitě pár jedinců, kteří by se pro tuto roli hodili. A nebo jen pro část její agendy. Pobavte se s těmi, kteří již začínají přemýšlet o předání vlastních funkcí, co je láká a jestli by zároveň s předáváním své funkce nechtěli začít přemýšlet o jiné. (V tomto případě personalisticky zaměřené). K podobným záměrům lze dojít i ve kterékoliv jiné oblasti. Například taková výchovná agenda je většinou rozdělena mezi vedoucího střediska a výchovného zpravodaje. Činností, které ale lze dělat, je velké množství a pokud mezi činovníky předávajícími funkce máme zájemce, klidně i o malou část, můžeme tak ulehčit těmto dvěma a dát jim tak větší prostor pro zbytek agendy. Rozdělit můžeme agendu, která je pod hospodářem, inventárníkem nebo třeba správcem klubovny. Hledejme ideální průsečíky mezi záměry našich vedoucích a systémem, který máme.
Tito lidé tak nemusí projít bodem, kdy přijdou o svůj oddíl a najednou nemají nic. Vedoucí nechceme vyždímat a odhodit, ale pomocí různých funkcí můžeme nabízet jejich seberealizaci k oboustranné spokojenosti. Přece nechceme, aby nám utekli jinam právě ti nejschopnější, které zde máme.
Personalistické tipy ze středisek
Na sklonku skautského roku těsně před tábory organizoval vedoucí střediska výjezdní poradu, resp. zážitkový víkend pro vedení střediska a nejlepší družinu. Jeden rok proběhlo plachtění na vodě, další sjezd řeky Opavy. Povedla se i zimní varianta s běžkami a skialpováním. Celou akci středisko vždy finančně významně podpořilo. Jakub Lehký – Robbin; středisko Psohlavci Hranice
Že je lidí málo, slýchám pořád dokola. Nabízím ti změnu tohohle pohledu. Vedoucích je tolik, kolik jich má být. Skauting je mnohem širší stezka, než si uvědomujeme, a možná naše utkvělá představa o tom, jaká by měla být, často brání ostatním vedoucím, aby se na ní našli. Oddíl nebo středisko má smysl, když to každýmu jednotlivci v jednotce dává smysl. Vést sami sebe k tomuhle uvědomění „Proč to dělám“. Pokud je tvoje Proč dostatečně autentický, pak: 1) budeš skautovat s láskou i sám a nebudeš potřebovat někoho přesvědčit, aby ti pomáhal; 2) přirozeně se k tobě přidají další nadšenci, kteří budou chtít tenhle postoj sdílet. Sdílet radost je lidský. Pokud tento odstavec čteš, protože toho máš moc a potřebuješ pomoct, radím ti, pomoz nejprve sám sobě a radikálně zjednoduš svou činnost natolik, aby ti činila čirou radost. Tu pak sdílej se svými blízkými. Mončičák – Jakub Holšán; středisko Střela Plzeň
U nás v přístavu funguje to, že dospělí činovníci pořádají s mladšími vedoucími vlastní akce a tvoří partu. Tím se eliminuje taková ta šedá zóna, kdy mladší činovníci ještě nemají věk a praxi na to být plnohodnotnými vůdci, ale zároveň jsou již staří na standardní skautský program, který je nebaví. V této skupině jezdíme do zahraničí, na vodu nebo na hory. Když už jsou pak starší, tak najednou zjistí, že pozice vedoucího není jenom o věčném patlání se s přihláškami, programem a výpravami, ale že jsou pořád členy party, kde se mohou „odvázat“. Má rada je tedy jasná: Zapojit dosluhující činovníky do speciálních akcí pro dospělé. Tím si je udržíte a nebudou vidět ve své aktivitě jenom povinnosti. Jaroslav Bureš – Zub; přístav Slanečci Kolín
